Jedním ze skrytých problémů, které trápí současnou společnost, je vzrůstající počet párů, které nemohou mít děti. Cesty, které volí při řešení tohoto problému, jsou různé. Jednou z nich je adopce. Vzhledem k tomu, že mnozí mají v okruhu svých přátel a známých někoho, kdo se s tímto nelehkým osudem potýká, je společnost k tomuto problému citlivá. Zároveň stoupá povědomí o psychologických potřebách malých dětí a novorozenců, což je jen dobře. Představy o tom, že nemluvňata je potřeba zejména nechat vyřvat a nerozmazlit, začínají být lidem naštěstí podezřelé.

Empatická reakce na situaci neplodných párů a vědomí toho, že v kojeneckých ústavech trpí novorozenci, vede mnohé k představě, že ideálním řešením je rychlá adopce kojence bezdětným párem. Jak už to tak bývá, je problém podstatně složitější. Ve hře nejsou jen žadatelé o adopci a nějací bezprizorní novorozenci spadlí z Marsu, jsou zde totiž ještě biologičtí rodiče a zájem dítěte, který ovšem bývá vykládán velmi různě.