Svět se dělí na dvě části: vysílače, a přijímače. Vysílačem je Západ, přijímačem zbytek. Sama Evropa se v posledních měsících přesně takhle chová. Připomíná vesmírný program pro navázání kontaktu s mimozemským životem: vysílá signály, ale žádné nepřijímá.

Pokud by lídři „skutečné Evropy“ (tedy nezadluženého jádra) ustoupili Řecku, „vyslali by tím signál“ ostatním dlužníkům, že dluhy není třeba splácet. Dnes bychom podle stejného klíče měli „přestat vysílat signály“, že Evropa je rájem — jedině tak může prý Evropa rájem zůstat.

Evropští státníci, kteří se k takovým výrokům uchylují, připomínají cool středoškoláky, kteří pořádají velkolepou party, ale nechtějí o ní „vysílat signály“ zbytku školy, aby nemohli dorazit nepopulární studenti.

Evropa se tak dnes koncentruje výhradně na svoje vlastní signály, aniž by přijímala signály zvenčí: ani signály demokratických voleb a referend v seškrtaných periferiích, ani signály humanitárních katastrof kolem oplocené bubliny Schengenu.

Nemůžeme si prý dovolit vypadat solidárně. Lidé světa by pak mohli nabýt dojmu, že jsme solidární doopravdy. Namísto nezodpovědného „morálního hazardu“ tedy musíme hrát na jistotu a zůstat nemorálními.