Martin Konvička, člověk, který o mně jednou prohlásil, že neumím používat penis, má mnoho bloků. Jedním z nich je i blok proti islámu. Svého hendikepu si je patrně vědom, neboť po něm pojmenoval celé hnutí. Stejný blok má i 200 tisíc lidí, kteří připojili svůj podpis pod jeho petici proti islámu v České republice.

Blok proti islámu zřejmě aspiruje na to stát se politickou, komunální a parlamentní silou. Rád bych Martinu Konvičkovi poradil, jak na své pouti k uchopení moci neudělat nějakou zásadní hrubici, a jak své historické poslání zdárně naplnit.

Školácké chyby nejsou devízou velikánů

Předně, kdyby se Martin Konvička skutečně věnoval dějinám, věděl by, že první diskriminační zákony je třeba vyhlašovat až po převratu — pro předvolebního fašistu by měly být demokratické hranice posvátné. V tomto smyslu je jeho otevřená hrozba „zavření hranic, militarizace společnosti a zbavování občanských práv“ vysloveně začátečnickou chybou.

Argument „já měl na facebooku asi 50 tisíc replik“ to nezachrání. Vlastně to ani není argument, je to prostě jenom další věta. Obhajovat svou vyhrůžku poukazem na množství výroků, je jako obhajovat vraždu množstvím konfliktů. V tom ale spočívá i největší zoufalství snahy Martina Veselovského ukázat na čtyřicet minut veřejnosti nemocného šílence: Konvičku nelze zdiskreditovat, protože hraje úplně jinou hru: nikoli hru dialogu, ale hru nenávisti — a v ní je argument malým pánem.