Martin Konvička není žádný Hitler — zčásti proto, že zřejmě nikdy nezíská srovnatelnou moc, ale především proto, že má o hodně horší outfity. Motivy sexuální frustrace, sadismu, kritiky globalizace, politické korektnosti a intelektualismu a fixace na jedno konkrétní náboženství nás však nutně svádí do temných koutů evropské minulosti.

Co nabízel německému národu Adolf Hitler? Jaké bylo jeho sdělení? „Nezmění se nic, ale vy budete vítězové!“ Nacismus pojímal jednotu společnosti jako sociální fakt, který může být identifikován a obnoven. Fašistická ideologie vyzývá k „pořádku“, který tu byl, ale kvůli narušiteli se vytratil.

Hitler potřeboval dodat Němcům smysl, poskytnout jim nějaké vysvětlení, které by je stavělo do role „již dávno vítězů“, vyprávění, které občanům uvnitř chaotického sociálního pole řekne nikoli, kým se mají stát (protože to by zavánělo aktivitou, kterou po vás zpravidla chce někdo, kdo vás hodlá využít), nýbrž kým již jsou, aniž by museli hnout brvou. Celé kouzlo spočívá v téhle snadnosti, s jakou lidem spadne „vítězství“ do klína.

Součástí rovnice pak musí být i nepřítel, který v rámci jakéhosi spiknutí odmítá tohle jejich výsadní postavení (na které mají sakra historické právo) uznat. V Žižekově pojetí fašismu se takto objevený nepřítel stává „zlodějem štěstí“ a příčinou špatného života národa.