Líbal bych, líbal rety své

Zuzana Válková

Pojednání o tom, co mají společného řidič zlaté Audi Q7, holohlavý majitel bomberu a docent Konvička. Sloupek Zuzany Válkové komentuje tři videa natočená fotografem DR Ondřejem Mazurou na demonstraci Islám v ČR nechceme.

Natočil jste jedovaté, ale opravdu jedovaté video, pane kolego, chce se mi říci, když sleduji záznam z pražské demonstrace pořádané organizací Islám v České republice nechceme (IvČRN) z minulého týdne, a tetelím se zvráceným potěšením. Můj svět rozsvěcují nové, nečekané barvy, ačkoliv je pravdou, že některé mi dosud nechyběly.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Zvlášť třicetivteřinovou sekvenci mezi první a druhou minutou záznamu s názvem Martin Konvička je skvělý, v níž kameraman na dlouhé chvíle ostří do tváře hlavního řečníka, jehož myšlenkový svět mi do této chvíle zůstával skryt, si pouštím několikrát.

Iniciativu IvČRN pochopitelně znám, ale jejímu filozofickému předákovi jsem doteď nevěnovala pozornost, protože mi jeho myšlenky ustavičně někdo tlumočil. V domnění, že jde o cancy nějakého bizarního žvanila české blogosféry, nechtěla jsem marnit čas tím, že bych se jim věnovala.

A tak se na pána dívám a dívám, protože musím dohnat doby cval, a místo nad jeho podivuhodnými idejemi přemítám, do které z učebnic by měl reportážní příspěvek Ondřeje Mazury vstoupit dříve — zdali do té pro studenty DAMU, anebo pro historiky a sociální vědce.

Chvění a opakované semknutí docentových rtů, špatně skrývané dojetí z dobře odvedené práce, to všechno ve mně spouští lavinu asociací: jak nejlépe by se asi pan Konvička pochválil? Napadá mě například práškovací letadlo s vlající reklamní plachtou s nápisem „Jsemť dobrým“.

A pak mi přijde, že mnohem lepší by byl vyprodaný baseballový stadion se svítící reklamní kostkou, která o přestávkách v zápase problikává do rytmu fanouškovského diska, na níž se objevují dotazy typu „Vezmeš si mě, Mary Lou?“. Na něm by, přirozeně, zazářilo sdělení „Konvička je Bůh (ale ne Mohamed)“.

Konvička totiž něco jako nadpřirozená bytost je. V dobách chaosu se nebojí prostou řečí nabízet odpovědi na mimořádně složité otázky, a ještě k tomu vypadá, jako by jim sám věřil. To je faktor, který odlišuje vypočítavého populistu s malou nadějí na vlichocení se lidu od mudrlanta, jenž ho dokáže doopravdy uhranout.

Panu Konvičkovi přitom pranic nevadí, že si v řeči neustále odporuje, anebo u pozornějších posluchačů svou autoritu podrývá, když přiznává, že svoje vědění čerpá z pramenů, z nichž nejspíš čerpal Roman Onderka pro svoji bakalářku. Tedy z paty.

Některá jeho prohlášení mají vyloženě montypythonovské kvality, díky nimž je mi třeba záznam několikrát vrátit, abych se přesvědčila, že jsem se nepřeslechla: například tvrzení „Muslimy já miluju, ale nesnáším islám,“ či názor, že muslimy je třeba před vlastní vírou zachránit, jelikož si za ni, chudáčkové, ve většině případů ani nemohou, protože se blbě narodili.

A tak se moje pozornost obrací znova k záznamu, protože ústřední myšlenkové konstrukci islám = nacismus kvalitou odpovídá tak leda čtvrtek = vrah nadějí pracující třídy na pátek. Druhou tezi by, čistě teoreticky, mohli podpořit i spoludemonstrující neonacisté, jichž se Konvička nezříká ani ve chvíli, kdy je chce spolu s islámem (nikoliv však s muslimy!) stavět mimo zákon. Oni si toho ale stejně nejspíš nevšimli.

„Je šestnáct nula nula,“ rozkračuje se na Hradčanském náměstí předsedkyně strany Česká Suverenita Jana Volfová, jejíž přítomnost v české politice mi vždycky připomene, že jsou jevy, jimž nemá smysl pokoušet se porozumět — třeba proč je ve vesmíru víc hmoty než antihmoty, proč lidé spí a jak se má, sakra, správně poskládat synův dřevěný vláček.

„Jsme přesní, protože jsme ti, kdo chtějí být přesní,“ praví Volfová s pevností, po níž může následovat jedině výbuch smíchu, ale to by musela demonstrovat s jinou partou. Pak pozve k mikrofonu „Marka Černocha, shodou okolností syna Karla Černocha,“ a celé náměstí rozezní zneužitím hymny k dementním účelům.

Odnáším-li si z panoptikálních vystoupení IvČRN něco důležitého, je to přesvědčení, že pokud se nechají některé legitimní obavy občanů českých zemí z islámu v rukou odborníka na úrovní mudrlantů z obecní putyky, jakým je Martin Konvička, nedopadne to dobře. Nepomůže ani, budeme-li je soustavně zesměšňovat. Konvička, anebo někdo jako on, nakonec vyhraje, a pak přeteče pýchou.

Není možné jakýkoli strach přecházet mávnutím rukou, a pak se divit, že nezmizel. To jsem si uvědomila před několika dny, kdy se vedle mě v tramvaji rozplakala starší paní stresem z toho, že její vnuk odletěl za studiem do Spojených států. Ona se teď každý den modlí, aby ho nezabil nějaký terorista.

Může se dospělý člověk v takové chvíli začít smát? Nejenže nemůže, ale ani nesmí. A tak jsem se s ní pokusila přátelsky pohovořit a trochu ji uklidnit. Totéž by udělal každý. Kupodivu to zabralo. A asi už víte, kam tím mířím.

Proto mi zbývá vyřešit poslední otázku: Co má společného řidič legendární zlaté Audi Q7, jaká jezdí coby blahobytný tank po Praze a nechává za sebou pás oslnivé záře a kmotrovské sebedůvěry, holohlavý majitel bomberu z Konvičkovy demonstrace, a pan Konvička osobně?

No nevím, ale uvíznout ve výtahu bych s nimi nechtěla.

    Diskuse
    JP
    January 23, 2015 v 13.27
    Politický názor a osobnostní typus
    Co je z předkládaných záběrů především možno vyčíst jako symptomatické, jsou charakterové vlastnosti aktérů a účastníků onoho shromáždění. Nakolik lze z videozáznamů soudit, jedná se v míře značně nadprůměrné osobně zapšklé osoby, se kterými je asi nemálo obtížné vyjít i v obyčejném občanském životě, a které si svou životní frustraci vybíjejí na - pro tentokrát nikoli na "tradičních" Židech, nýbrž pro změnu na muslimech. Pardon, na "vyznavačích islámu". A za druhé se u mnohých jedná o osobnosti zjevně exhibicionisticky založené.

    Obzvláště hlavní řečník M. Konvička. Autorka článku uvažuje nad tím, jakým příměrem nejlépe vystihnout způsob jeho vystupování; mně jeho gestika a mimika, jeho opakované samolibé pokyvování hlavou z přízně publika okamžitě připomnělo onu známou scénu s italským ducem Mussolinim, při jeho projevu na balkóně před italskými zfašizovanými davy, s jeho až do groteskna přetaženou mimikou vlastní samolibosti. - Že bychom zde přece jenom měli nějakého malého českého adepta na nového "duce"?...

    V každém případě až mrazí při pomyšlení, že někdo takový může vyučovat českou mládež.
    PH
    January 23, 2015 v 22.28
    Jako exot,
    působil Zeman v devadesátém prvém roce na sněmu Občanského hnutí ve Slovanském domě a vzpomínám si, jak ho bralo vedení hnutí shovívavě jako neškodného šaška.
    A ejhle, jaký se z něho vyloupl týpek rasisticko šovinisticko válečnický, za nímž, "až nás půjdou miliony," může zbýt jen zmar.
    Přál bych si, aby tomu tak nebylo i v případě M. Konvičky.
    ??
    January 24, 2015 v 9.52
    Konvicka jen reaguje na poptavku, to je prece v trznim systemu OK.
    Mozna by si autorka i nekteri diskutujici mohli uvedomit, ze s hnutim Pegida jedna i vedeni SPD.
    To ze nereformovany Islam je problem, si uz ti realisticteji myslici politici na zapade zacinaji uvedomovat. Ze tento problem je prenechavan ke zneuziti typum jako J. Volfova u nas, je jen dalsim dukazem o selhani (upadku, zrade) politickych a intelektualnich elit, ci toho co se za ne povazuje.

    A kresleni psychologickych portetu na zaklade filmoveho zaberu, mi prijde tak trochu na urovni lepsich casu Husakovy televize. Ale ted jsme vsichni Charlie, tak to beru.

    http://www.faz.net/aktuell/politik/inland/sigmar-gabriel-in-dresden-ueberraschender-auftritt-vor-pegida-anhaengern-13388119.html
    PM
    January 24, 2015 v 11.43
    Umění demagogie a mizerný talent trhovce
    Pokus o Mussoliniho mimiku a silnou výpověď pomocí mlhavých frází je zřejmý, ale ta umělecká síla ..........?
    Umění demagogie znalý, zná nejen obavy lidí, ale umí je ztvárnit - zdeformovat tak, aby znejistěné nadchl pro rigorózní ne a budoucnost, vedle které současná šedá občanská realita ztrácí poslední smysl.
    Doufejme, že pan docent zůstane trčet ve svých mezerách jak v pedagogickém vzdělání, tak v talentu......bych doufal.
    ??
    January 24, 2015 v 12.6
    No nevim p. Petrasek.
    Werich pry rikal "to je blby to se bude libit". Takze nehyrim optimismem.
    PM
    January 24, 2015 v 13.8
    K líbení můžeme - mimo demagogů - hledat zalíbení u držitelů úřední moci a státníků
    Držitel úřední moci - chápe neurózy a starosti smrtelníků, umí částečně regulovat problémy - otupovat konflikty, což však ve své konsekvenci neuvolňuje, ba blokuje procesy poznání.
    Státník - neurózy a fantazie voličů mu stejnětak nejsou cizí , jenže je zreflektoval a svobodné mysli je schopen proti občanské zabedněnosti působit.
    Takže vztah mezi ním a občany je vzájemně velmi velmi namáhavý, únavný, obtížný a ..... a žádný orgastický plezýr.
    Ach tahle šedá demokracie............bych dodal.
    January 24, 2015 v 18.7
    Pouze přání je otcem je myšlenky, že vedení německé SPD jedná s Pegidou
    Pane Kuchejdo,

    obávám se, že pouze přání je otcem je myšlenky, že vedení SPD jedná s Pegidou.

    V tom článku z faz.de se píše, že v pátek si šéf SPD Sigmar Gabriel přišel jako soukromá osoba poslechnout přednášku do Centra pro politické vědy v Drážďanech. Přednášky se zúčastnilo přibližně 200 osob, mezi kterými byli příznivci i odpůrci hnutí Pegida. Po přednášce proběhla přibližně hodinová diskuze, do které se Sigmar Gabriel zapojil – a diskutoval tak s příznivci i odpůrci hnutí Pegida. Sigmar Gabriel poznamenal, že pro demokracii není nic lepšího, než abi si lidé promluvili. Podoknul, že by nejednal , která má neonacistický rámec, nicméně promluvil s lidmi, kteří si přišli poslechnout tu přednášku a kteří vyjadřovali své názory a obavy.

    Šéf SPD jasně označil Pegidu za organizaci na neonacistických základech, se kterou nebude jednat.

    To má do „jednání SPD s Pegidou“ hodně daleko (ale zase to má hodně blízko k populistickým polopravdám a umění demagogie).
    January 24, 2015 v 18.11
    Pardon, oprava neúplného textu:
    Šéf SPD by nejednal s organizací, která má neonacistický rámec/ stojí na neonacistických základech.

    A na "abi" taky koukám :-)
    DU
    January 24, 2015 v 20.33
    Pane Kuchejdo,
    autorka textu, paní Zuzana Válková, a autoři oněch videí a rozhovoru s panem docentem, udělali velice záslužnou práci a v podstatě zajímavou studii do politické psychologie a sociologie. Sám bych k tomu mohl napsat spoustu domněnek, které mě napadají k osobnosti dotyčné osoby, leč je z hlediska etiky mé profese nepřijatelné diagnostikovat na dálku.

    Souhlasím s Vámi pouze v tom, že zdejší elity jsou v úpadku. Ne v tom, že by nedůrazně reagovali na "protiislámskou hysterii", to je spíš z nouze ctnost, že na ni nereagují. Ale úpadek je systémový, dlouhodobý a má historické kořeny. Za minulé století byly naše funkční elity systémově ničeny minimálně sedmkrát, z toho nacisté je likvidovali jen v jedné z těchto sedmi fází, komunisté čtyřikrát, čeští nacionalisté po obou světových válkách...
    JP
    January 25, 2015 v 11.32
    Jednání SPD s Pegidou
    Totiž, paní Mičkalová, ona ta věc opravdu není nikterak jednoduchá. Je sice pravda, že předseda německé SPD zdůraznil, že se onoho shromáždění s Pegidou zúčastnil výhradně jako soukromá osoba (a snad tuto svou pozici zvýraznil i čistě opticky, namísto jinak obligatorního saka vrcholného funkcionáře velké politické strany byl oblečen zcela ležérně) - nicméně na druhou stranu je fakt, že právě předsedovi tak velké politické strany je sotva možné zúčastnit se natolik politicky vyhraněné události "čistě soukromě". A v samotné sociální demokracii je tento jeho krok přijímán, mírně řečeno, s velkými rozpaky. Sigmar Gabriel totiž tímto krokem nemálo torpédoval dosavadní postoj SPD, že pozice tohoto antiislámského hnutí jsou natolik protidemokratické, že je nutno vnímat je principiálně jako nepřítele. Se kterým nelze jednat na žádné úrovni a žádným způsobem, kterého je možno pouze potírat.

    Ovšem, předseda SPD tímto krokem ve skutečnosti sice prolomil jedno - levicové - tabu, ale zároveň tím prokázal, že je schopen vnímat společenskou realitu. A že opravdu ne všichni, kteří na oněch demonstracích ventilují své obavy z ústupu německé národní kultury před vlivem kultury cizí, musí být nutně fašisté. Zkráceně řečeno.

    Před nedávnem jsem v rámci jedné diskuse na toto téma sám vyjádřil podobnou úvahu (za kterou jsem pak sklidil dosti bouřlivou kritiku od některých účastníků). Takže v daném kontextu opakuji mou tehdejší tézi ještě jednou: netolerance vůči komukoli (a jmenovitě vůči cizí kultuře jenom proto, že je "cizí") je samozřejmě vždycky nectnost. Mírně řečeno. Ale na straně druhé, tu schopnost určitého národa asimilovat v sobě úspěšně - a tolerantně - cizí element také nelze lámat přes koleno. V němčině existuje takové jedno trochu podivné slovo (které bylo tuším vytvořeno až právě v dané politické souvislosti), totiž "Überfremdung". Což znamená asi tolik, jako "nadměrná přítomnost cizího elementu".

    Na jedné straně je tento pojem chápán jako heslo právě ze strany těch "netolerantních"; ale na straně druhé zase nelze upírat určité oprávnění výroku například jednoho účastníka onoho večera, který prohlásil, že nechce zažívat takové poměry jakou jsou třeba v Kreuzbergu nebo Neuköllnu. Což jsou čtvrti v německých městech, které jsou natolik většinově osídleny zahraniční komunitou, že samotný Němec se v nich skutečně může cítit jako cizinec ve vlastní zemi.

    Domnívám se, že Sigmar Gabriel se svým činem pokusil právě o velice obtížné propojení obou těchto o sobě nesmiřitelných pozic: na straně jedné si nezadat s fundamentalistickými islámofoby respektive vůbec xenofoby, kteří jsou v hnutí Pegida samozřejmě ve většině, a přitom - jako představitel velké politické strany - být vnímavý vůči reálným obavám určité části vlastní národní populace.
    + Další komentáře