Diskutujme o lidských právech v zahraniční politice

Vojtěch Srnka

Je třeba otevřít a kontinuálně vést skutečně širokou debatu o tom, v jakých zemích, jakým způsobem, a s jakými cíli chceme ochraňovat lidská práva. Taková debata musí být kritická nejen k naší současné, ale také minulé zahraniční politice.

Argumenty o Havlovské tradici ochrany lidských práv, které se mezi českou veřejností objevily v reakci na změnu přístupu české diplomacie k Číně, nutně musí u neznalého pozorovatele vzbudit představu, že od počátku devadesátých let až dosud byla Česká republika příkladným ochráncem lidských práv a po celou dobu se vzorně vyhýbala jakémukoli kontaktu se zeměmi, které lidská práva porušovaly. To samozřejmě neodpovídá plně pravdě.

V souladu s těmito argumenty se v posledních dnech opět zvedla vlna nevole při příležitosti čínské návštěvy prezidenta Zemana. Počáteční kritika údajné české zrady čínských disidentů a následné asistence při pošlapávání lidských práv tamním režimem se ale postupně změnila v kritiku Zemanova chování a především očividného vlivu podnikatelského prostředí na jeho chování, když k návratu do České republiky využil letadla skupiny PPF.

Tématem debaty o české zahraniční politice, kterým do té doby byla lidská práva, se tak bohužel stal mediálně neoblíbený český prezident. Jeho chování by však nemělo přebít velmi důležitou diskuzi na téma ochrany lidských práv v české zahraniční politice. Tu je naopak třeba vrátit zpět a vhodně posunout tak, aby jejím tématem nadále nebyla jen Čína, ale celá naše zahraniční politika a vztahy se zeměmi, které nějakým způsobem porušují lidská práva.

Vývoj českých vztahů se Saudskou Arábií

Příkladem přehlížení porušování lidských práv v české zahraniční politice jsou naše vztahy s bohatými zeměmi Perského zálivu. Vývoj vztahů se Saudskou Arábií - zdejší nejbohatší zemí - popisuje naše ministerstvo zahraničních věcí na svých webových stránkách takto: „Novou dynamiku do vzájemných vztahů (…) vnesla státní návštěva prezidenta ČR Václava Havla v SAK v únoru 2001, během níž byla mimo jiné podepsána dohoda o zřízení ZÚ SAK v Praze.“

Další vývoj vztahů se Saudskou Arábií se vyznačoval především navazováním spolupráce mezi jednotlivými resorty, rozvojem obchodních vztahů a návštěvami Václava Klause na místních ekonomických konferencích. Ze současných zástupců české diplomacie od té doby navštívil Saudskou Arábii v dubnu 2005 Lubomír Zaorálek, který zde jako předseda dolní komory Parlamentu vedl sněmovní delegaci, v květnu 2010 sem pak vedl podnikatelskou misi Hynek Kmoníček z pozice náměstka ministra zahraničí.

Další důležitý bod v rozvoji vzájemných vztahů představovala zdejší návštěva tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga v květnu 2013, při které se nejdřív sešel s místním korunním princem a ministrem obrany v jedné osobě a potom také princem a ministrem zahraničí. Na této návštěvě Karel Schwarzenberg podepsal memorandum o porozumění mezi ministerstvy zahraničních věcí Saudské Arábie a České republiky.

Co se týče zdejšího stavu lidských práv, tak v roce předcházejícím návštěvě Václava Havla vydala Amnesty International tři dokumenty, které popisují omezování lidských práv žen, jejich věznění, mučení vězňů za účelem získat od nich doznání mimo jiné například k čarodějnictví, za které jim hrozil trest smrti.

×
Diskuse
TT
November 6, 2014 v 13.07
Výborný článek
a dobrý základ diskuse o základech oficiální i občanské angažovanosti v lidskoprávní agendě naší země.
November 6, 2014 v 14.37
S potěšením mohu oznámit, že jsme dostali malý grant na zprostředkování právě takového diskuze, začne na stránkách DR v druhé polovině listopadu.
??
November 6, 2014 v 20.06
Poklona.
Dooufam jen, ze neplati "jedna vlastovicka jaro nedela".
OL
November 8, 2014 v 9.29
tlachy
Tahle „debata o zahraniční politice“ odvádí pozornost od podstatné věci – naše politická reprezentace se s bezpříkladnou servilností podbízí Číně a ani se netají tím, že se přitom paktuje se soukromými subjekty typu PPF. Někteří si možná myslí, že to pomůže našemu hospodářství, ale v té věci je jisté jen jedno – tahle politika je v režii ČLR, která hledá cesty, jak obejít evropské předpisy a pronikat na evropský trh (viz http://visegradrevue.eu/?p=3043). Je smutné, že levice hájí brutální kapitalismus v čínském stylu. Nechápu argument, že příliš hájíme Tibet, buďme vděční aspoň za to (o Sin-tiangu se také píše). A také nechápu, proč kritice Saudské Arábie musí předcházet chvála ČLR.
PL
November 8, 2014 v 22.20
yumyum
Je vcelku logické, že se lidé zajímají o lidská práva lidí, které aspoň trochu znají a ne o lidská práva lidí, o kterých snad ani neví. Není chybou těch, kteří někoho znají, že nepíší o těch, které neznají... [chybou je nazývat to vymezováním vůči ideologii, chybou v lepším případě].

Ovšem ekonomickým úspěchům současné česko-čínské ekonomické diplomacie nelze než zatleskat, to ano: http://echo24.cz/a/i95J9/co-se-opravdu-dohodlo-v-cine-desitky-miliard-pro-ceske-miliardare

---
Blahopřeji ke grantíku, a stále se těším na redakcí tolik slibovaný článek o financování DR.


TT
November 9, 2014 v 18.35
Znají? Neznají!
Pane Litschmanne, ten argument o znalosti je asi dost mimo, ne? Chcete říct, že lidé tu znají lépe situaci v Číně než v Emirátech? To nemyslíte vážně, viďte.

Ta diskuse je mezi ideologií a lidskými právy. Srnka představuje standardní lidskoprávní agendu, která samozřejmě nevyhovuje těm, kteří z politických či ekonomických zájmů klidně podporují spřátelené autoritářské režimy a jiné kritizují. A to je téma článku. Začít hledat politiku, která bude prosazovat lidská práva a lidskou důstojnost. Ale ne jen tam, kde se to zrovna hodí té či oné nomenklatuře. Takovým šlape Srnka na kuří oka.

P.S. Česká oficiální politika k Číně je POŘÁD stejná a je zajímavé, že si toho místní komentátoři všimli až teď, zatímco naší kritice se dříve smáli.

P.P.S. Kdyby si vážení kritici přečetli kritické Fürstovi, Drulákovi a Horkého práce na toto téma (viz Ústav mezinárodních vztahů), udělali by lépe. Ale nějaké odborné informace a fakta se moc v české kavárně nenosí...