V poslední době výrazně vzrostlo množství kontroverzí v souvislosti s návštěvami představitelů České republiky v zahraničí a s návštěvami některých zahraničních představitelů u nás. V první řadě si asi člověk vybaví nahrávku bývalého premiéra Jiřího Rusnoka, jak reagoval na úmrtí Nelsona Mandely a na vidinu, že by snad měl letět na pietní ceremoniál za jednoho z největších bojovníků za lidská práva moderní doby až do Jihoafrické republiky.

Mnohem zajímavější než Rusnokova neochota jsou však reakce přímo na některé návštěvy, které se mají odehrát nebo odehrály, a to především reakce odmítající tyto návštěvy kvůli vztahu daných států k lidským právům. Právě to, jak daná země lidská práva chrání nebo naopak porušuje, se v poslední době stává předmětem kritiky.

Kritika pak pochází z různých zdrojů, především od komentátorů hodnotících zdejší politické dění a od politiků, kteří se snaží svou činností podporovat ochranu lidských práv nebo se alespoň v takové pozici chtějí české veřejnosti představit. Při porovnávání způsobu kritiky a síly reakcí na některé návštěvy je možné pozorovat jejich nevyváženost a snad i dvojí metr, který je na dané státy a lidská práva aplikován.

Mezi návštěvami, které naši politici v poslední době podnikli, si asi nejsilnější kritiku vyžádala návštěva prezidenta Zemana na právě probíhajících olympijských hrách v ruském Soči. Důvodů ke kritice těchto her se objevilo několik, nejvíce asi vyčnívalo obvinění z údajné propagandy Putinova režimu, kterou si ruský prezident Putin uspořádáním těchto her zajistil a zaplatil z daní ruských občanů.

Kritiku si tyto hry vyžádaly také kvůli zákonům omezujícím propagaci homosexuální orientace a v neposlední řadě věznění nyní už bývalých členek aktivistické skupiny Pussy Riot. Toto omezování lidských práv měl Zeman podle kritiků tím, že se do Soči vypravil, podpořit.

Kritici Zemanova rozhodnutí se často odvolávali na rozhodnutí dalších světových státníků, kteří účast na olympijských hrách odmítli. Zároveň tyto představitele označili za příklad hodný následování, co se ochrany lidských práv týče. Těmito příklady se tak stali například prezident Francie Hollande nebo americký prezident Obama.