Situace na Ukrajině zůstává vyhrocená, všechny strany ale už připouštějí kompromis
Petr JedličkaRežim Viktora Janukovyče splnil v posledním týdnu několik podmínek, které si kladli zástupci protestujících pro jednání. Odstoupit ale ani prezident, ani vláda nechtějí.
V bludném kruhu se podle většiny pozorovatelů točil v posledních týdnech vývoj na Ukrajině, kde pokračují masové protesty proti politice prezidenta Janukovyče, zvláště pak proti údajnému odvádění země z cesty od EU. Protestující osvědčili, že je neodradí ani nízké teploty, ani zásahy pořádkových sil. Zároveň ale nedokázali podnítit generální stávku, o skutečné revoluci ani nemluvě. Vládě a prezidentovi se zase podařilo udržet na své straně většinu poslanců a lokálních autorit. Podpora režimu mezi veřejností je ovšem v současnosti nižší než podpora opozičních požadavků, a Viktora Janukovyče navíc opustilo několik vlivných oligarchů.
Zvrat nepřinesly ani tři obří protijanukovyčovské demonstrace pořádané tradičně v neděli, ani „jen“ jedna desetitisícová provládní, která proběhla dnes v sobotu 14. prosince. Na kyjevském Majdanu, to jest náměstí Nezávislosti, je stále protestní tábor obklopený barikádami, v němž se zdržuje asi pět tisíc lidí. Demonstranti okupují též několik budov, včetně kyjevské radnice.
Podle znalejších zpravodajů se ale začíná přeci jen něco měnit: Janukovyč nejprve už na začátku týdne slíbil, že země dořeší otázku přistoupení k EU urychleně, a po návštěvě vysoké komisařky pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie Catherine Ashtonové poslal do Bruselu vyjednavače s příslušným zadáním; následně došlo i k propuštění účastníků protirežimních protestů, které zadržely pořádkové síly.
V pátek 13. prosince byl úspěšně uspořádán první kulatý stůl se zástupci režimu i protestujících, a to včetně Janukovyče a předsedů opozičních stran. Podle většiny zúčastněných nic zlomového nepřinesl, avšak v sobotu byly odvolány z funkcí osoby odpovědné za násilný zásah policie z 30. listopadu: kyjevský starosta Volodymyr Popov, náčelník kyjevské policie Valerij Korjak a další dva vysocí úředníci.
Poněkud smírněji začíná vystupovat také opozice — již tolik nezaznívá nejčastější požadavek minulých týdnů, to jest okamžitá rezignace vlády i prezidenta. Více se mluví o konkrétních změnách v politice a o předčasných volbách.
„Po čtyřech týdnech protestů si všechny strany zjevně uvědomují, že samy situaci neovládnou a že každý musí v něčem ustoupit. Stejný jazyk jako po 30. listopadu zaznívá už jenom sem tam z řečnických tribun a ze vzkazů od Julie Tymošenkové, které na protestech předčítá její dcera,“ píše na serveru KyivPost.com Katja Gorčinská.
Geneze protestů
Protesty na Ukrajině začaly aktivitami několika studentských iniciativ v polovině listopadu. Podnětem se stal především nesouhlas s krokem prezidenta Janukovyče, resp. vlády, která z prezidentova rozhodnutí upustila o podpisu dohody o přidružení k EU. Část pozorovatelů si tento krok vykládala tlakem z Ruska, které se snaží zapojit Ukrajinu do vlastní celní unie; část zase tlakem z EU na propuštění expremiérky Tymošenkové a na to, aby Ukrajina změnila sociální a hospodářskou politiku v duchu rad Mezinárodního měnového fondu. Další skupina autorů přisuzovala rozhodnutí vlivu oligarchů, kteří mají zájmy jak v EU, tak v Rusku, a proto tlačí na zachování statusu quo. Zbylí komentátoři pak usuzovali, že je odmítnutí podpisu součástí Janukovyčovy vyjednávací taktiky.
Ať tak či tak, ke konci listopadu se stala evropská budoucnost Ukrajiny jen jedním z protestních témat. Většina znalců se shoduje, že nebýt násilného rozehnání demonstrace na náměstí Nezávislosti na konci měsíce, jen téma vztahu k EU by veřejnost v ulicích neudrželo.
Nyní protestují na Ukrajině především odpůrci Janukovyčových politik celkově. Jednu část obyvatel stanového městečka na Majdanu tvoří stoupenci tří hlavních opozičních stran — široce rozkročené Baťkivščyny, liberálního UDARu a národovecké Svobody. Druhá se skládá z lidí, jimž vadí všudypřítomná korupce, přetrvávající recese či prezidentovi autoritářské sklony.
Za prezidentovým postupem dnes stojí především patroni a stoupenci Janukovyčovy Strany regionů a ukrajinští komunisté. Samotná myšlenka užšího sblížení s Ruskem má na Ukrajině jen málo příznivců — s výjimkou Krymu a oblastí na úplném východě země si přeje většina obyvatel vstup do EU (nikoliv ale do NATO) a sbližování se západními sousedy.
Protesty poznamenala řada střetů a potyček, jakož i několik pokusů speciálních jednotek Berkut Majdan vyklidit. Lidé žijící v táboře tak místo opevnili a zformovali vlastní milici. V současnosti má již přes čtyři tisíce registrovaných členů.
Protestující se také pokoušejí soustavně zablokovat některé úřady, sídlo vlády i celou vládní čtvrť. Četnost policejních akcí ovšem postupně klesá.
Reportéři velkých médií hovoří často o poplašných zvěstech, které se mezi demonstranty šíří, a v jejichž důsledku je takřka neustále očekáváno vyhlášení výjimečného stavu a útok ozbrojených složek, podnícený akcemi provokatérů. Jinak však tábor žije svým klasickým životem, dobře zásobován jídlem i topivem od stoupenců protestujících.
Další informace:
Kiyv Post EuroMaidan rallies in Ukraine (live updates)
RFE/RL Yanukovych Rejects Opposition Demand; Protests Continue
RFE/RL Ukraine Opposition Rejects Talks, U.S. Issues New Warnings
APA Ukraine opposition made public its conditions for the start of talks with the authorities
The Moscow Times Protest Camp Still Standing After Overnight Clash With Kiev Police
BBC News Kiev riot police retreat after storming protest bastions
France 24 Ukrainian police locked in tense standoff with protesters
Ještě nedávno by mne nenapadlo,že budu souhlasit s těmi, kdo volají po zrušení, či omezení EU. Dvojí metr, který používají představitelé EU vůči demonstrantům na Ukrajině a v jiných zemích. Nehorázný politický nátlak na demokraticky zvolenou vládu Ukrajiny. Podpora demonstrujících od nehorších pravičáků Mc. Cain, Schwanzerbeg, Kocáb, Merkelová. To vše jsou důvody k zamyšlení, jestli stojí za to projekt EU podporovat.
To, zda - resp. jak moc - je popsaný přístup některých evropských politiků pomýlený, je jiná otázka. Já osobně to vidím takto: Tymošenková nebyla uvězněna jako velká zlodějka, ale jako politička za to, co udělala jako premiérka ... a Chodorkovskij byl sice uvězněn jako zloděj (resp. podvodník), ale i takový člověk by měl mít podle mě nárok na spravedlivý proces, což ten jeho nebyl - viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z letošního léta. Jistě je netřeba obdivovat, ale tvářit se, že je to tak v pořádku ... nevím, mně to nějak nejde
Postoje EU k naprosto jasným kauzám porušování základních lidských práv v Číně či v USA jsou mnohem opatrnější. Obávám se, že jde o čistě účelové rozhodnutí podporovat jakoukoli opozici proti politikům, kteří se EU a USA nelíbí.
Vměšování do politiky jiných zemí by mělo být činěno velmi opatrně a jen ve ve velmi závažných případech. Vyřizování účtů mezi politicko-ekonomickými mafiemi za tokový důvod nepovažuji a naopak to vidím jako diskreditaci naší zahraniční politiky.