Zprávy o přítomnosti ruských vojsk na území Ukrajiny spustily lavinu výroků o nepřijatelnosti porušování mezinárodního práva a morální povinnosti Západu jej bránit. Někteří politici se tak za hysterického povzbuzování mnohých novinářů hrdinně postavili do první linie, místo štítů jim posloužili řečnické pultíky, místo zbraní zapálené projevy.

Ti, kteří se do boje nevydali, byli označeni za zbabělce a zrádce. Morálka a mezinárodní právo se tak zdály být něčím, co je třeba ochránit za každou cenu. Rusko podle dostupných informací svou materiální a vojenskou podporou povstalců na východě Ukrajiny skutečně porušuje mezinárodní právo a je trapné to popírat nebo si vymýšlet důvody, proč má Rusko právo své vojáky na Ukrajinu poslat.

K jinému naprosto zjevnému porušení mezinárodního práva však došlo v neděli 31. srpna, kdy izraelská vláda oznámila své rozhodnutí zabrat další část okupované palestinské půdy na Západním břehu Jordánu a postavit zde obydlí pro své občany. Takové rozhodnutí samo o sobě představuje velmi vážné porušení mezinárodního práva, v tomto případě však navíc ještě mezinárodní lidskoprávní organizace Peace Now, která stavbu izraelských osad monitoruje, oznámila fakt, že tento zábor půdy je nejrozsáhlejší od 80. let minulého století.

Území, které se izraelská vláda rozhodla Palestincům zabrat, má rozlohu 400 hektarů. Pro srovnání například pražská zoo se rozkládá na 58 hektarech, celá městská část Praha 2 na 418 hektarech. Toto rozhodnutí izraelské vlády navíc není ojedinělé, naopak je jedním z mnoha, což vede k tomu, že na územích, která okupuje, dnes žije už více než 650 tisíc izraelských obyvatel.

Při porovnání reakcí na porušování mezinárodního práva ze strany Ruska a Izraele se ukazuje, že míra nadšení k ochraně mezinárodního práva nezáleží na tom, jestli skutečně došlo k porušení mezinárodního práva, ale především na tom, kdo a za jakých okolností se jeho porušování dopustil. Ochrana mezinárodního práva tak přestává být cílem a stává se prostředkem.

Prostředek k prosazování zájmů světových mocností

Pokud ruské akce vyvolaly na mezinárodní scéně velmi bouřlivou a odmítavou reakci, v případě Izraele tomu tak zdaleka nebylo. Evropská unie a některé její členské státy sice izraelské rozhodnutí odsoudily, ale žádnou další akci k tomu, aby zabránily porušování mezinárodního práva, nepodnikly. Naopak o den později izraelský list Haaretz vydal zprávu, že EU o měsíc odkládá již vyhlášený zákaz importu zboží z izraelských osad s odůvodněním, že tak dává možnost izraelské ekonomice se na tento zákaz dostatečně připravit.

Představitelé USA dané izraelské rozhodnutí označili za kontraproduktivní vzhledem ke snahám o dosažení míru, nezdá se ovšem, že by toto porušení mezinárodního práva mělo něco změnit na výši americké podpory ve formě vojenské pomoci Izraeli, která v minulých letech dosahovala výše tří miliard dolarů.

Tyto reakce jasně ukazují na fakt, že, když EU a USA protestují, odsuzují a trestají porušování mezinárodního práva, představuje pro ně proklamovaná nutnost chránit mezinárodní právo spíše prostředek k prosazování vlastních zájmů.

Jednoznačně na to poukazuje nejen fakt, že USA brání plnému palestinskému členství v OSN, že pozastavilo své příspěvky organizaci UNESCO poté, co přijala Palestinu, ale především to, že státy EU společně s USA v současné době vyvíjejí diplomatický tlak na představitele Palestinské samosprávy, aby nepodávali žádost o členství u Mezinárodního trestního soudu, čímž se snaží zabránit vyšetřování jednotlivých případů porušování mezinárodního práva na obou stranách.

Prostředek k získání politické popularity

Události na Ukrajině vedly na české politické a mediální scéně k nadšenému odhodlání ochránit mezinárodní právo, ať to stojí, co to stojí. Jeho porušování ze strany Izraele však nejenže bylo ponecháno téměř bez povšimnutí, ale mnozí z těch, kteří v záležitosti ruského porušování mezinárodního práva prokazují své odhodlání pronést a napsat na jeho obranu téměř cokoliv, ještě přibližně před měsícem vyjadřovali podporu Izraeli.

↗

Primátor Prahy Tomáš Hudeček přijímá předsedu Knessetu Státu Izrael. Foto praha.eu

Mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny s údajným cílem pokusit se ochránit pověst České republiky jako země ctící mezinárodní právo svolali zástupci ODS a TOP 09. Místopředseda Sněmovny za TOP 09 Petr Gazdík a člen této strany Daniel Korte přitom vyrazili Izrael během poslední eskalace v Pásmu Gazy jako členové Spolku přátel Izraele osobně podpořit nehledě na to, že se tou dobou podle tehdejší vysoké komisařky OSN pro lidská práva dopouštěl válečných zločinů.

Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, který se připojil k výzvě své strany ohledně Ruska, podle které je „okupace části sousední země jednoznačně válečným aktem“, členem tohoto Spolku není a proto do Izraele nejel. Nicméně vyrazil alespoň na demonstraci uspořádanou na podporu tohoto státu, který již od roku 1967 okupuje vedlejší území.

Stejně tak jako nyní ODS vyzývá českou vládu k důraznějšímu postoji proti porušování mezinárodního práva Ruskem, vyzývali ji v době izraelských válečných zločinů v Gaze předseda této strany Petr Fiala a místopředsedkyně Miroslava Němcová, aby naše diplomacie otevřeně podpořila Izrael.

Pražský primátor Tomáš Hudeček pak sice pozastavil partnerství Prahy s ruskými městy Petrohradem a Moskvou a odůvodnil to mimo jiné tím, že Rusko porušuje územní celistvost sousedního státu. Partnerství mezi Prahou a izraelskými městy v čele s Jeruzalémem však pro něj díky jeho pevnému přesvědčení, že není možné udržovat partnerství s žádným městem státu, který narušuje územní celistvost svého souseda, problém očividně nepředstavuje.

Ochrana mezinárodního práva se tak v případě českých politiků ukazuje jako prostředek k zajištění vlastní popularity a jejich ochota ho hrdinně ochraňovat se odvíjí především od toho, jak se k danému problému staví česká veřejnost, jejíž názor se často do velké míry odvíjí od názorů představitelů občanské společnosti v čele s novináři.

Je zřejmé, že pokud to společenská situace vyžaduje, mnozí politici neváhají a tak jako představitelé TOP 09 nebo ODS nemají problém vyjádřit svou podporu státu, který mezinárodní právo porušuje.

Prostředek k prosazení vlastní ideologie

Pokud představitelé světových mocností využívají ochranu mezinárodního práva jako prostředku k prosazování svých zájmů a čeští politici jako prostředku k získání politické popularity, je třeba, aby představitelé občanské společnosti v čele s novináři podávali informace vyváženě a byli ochotní označit porušení mezinárodního práva skutečně za porušení mezinárodního práva bez ohledu na to, jaký stát se ho dopustil.

Právě ve zřejmé neochotě hodnotit mezinárodní dění na tomto principu však spočívá jejich hlavní selhání, když místo toho, aby přispívali k vyváženému vnímání světového dění, vycházejícího z hodnocení na základě tak obecných hodnot, jakými je porušování mezinárodního práva, přispívají k jeho vychýlení. Tím podporují princip, na základě kterého mezinárodní právo platí jen pro některé státy a stejně tak je za jeho porušování třeba pouze některé státy trestat.

V případě aktivit Ruska a Izraele tak dochází ke zjevnému kontrastu, kdy většina českých médií se do hlubšího hodnocení případů, kdy Izrael porušuje mezinárodní právo, nepouští téměř vůbec nebo se v souvislosti s ním zabývá především tím, proč by česká veřejnost tento stát měla za každou cenu podporovat.

V případě, že se porušení mezinárodního práva dopustí Rusko, je pak ten trend obrácený, když do hodnocení a zdůrazňování takových případů se naopak pouští každý s tím, že se zabývá především tím, proč by česká veřejnost měla Rusko odmítat.

Rozdělování států na ty, jejichž porušování mezinárodního práva je možné tolerovat, a ty, které je na základě toho nutné odmítat, vychází z ideologie sdílené tou částí občanské společnosti, jejíž představitelé mají možnost a prostor své názory v médiích dostatečně důrazně prosazovat.

Ochrana mezinárodního práva se tak pro ně stává pouhým prostředkem k prosazení své ideologie, která se však vyznačuje významnými rozpory. Ty se pak negativně projevují i na názorech české veřejnosti a posléze také na české zahraniční politice.