Potřeba smíření

Jakub Patočka

Vzhledem k úrovni české debaty o dění v Gaze je vcelku jasné, proč nemohou radní slavné městské části Praha 2 doporučit k vyznamenání haličského Žida a komunistu Františka Kriegela. V listopadu 1989 by to šlo. Co jsme od té doby zapomněli?

Vášnivosti české debaty o palestinsko-izraelských vztazích nepřekáží okolnost, že význam stanoviska České republiky pro reálnou situaci v Gaze či v Tel Avivu je nicotný. Jistěže si lze představit, že jednoho dne se naše republika vypracuje do stavu, v němž bude schopna podnikat velkorysé a smělé diplomatické akce s cílem otupit ostří i takto spletitých mezinárodních problémů. Leč jest se co obávat vzhledem ke stavu našich vlastních poměrů, že než se k tomu dopracujeme, v Palestině již zavládne šťastný mír.

Nemáme v úmyslu snižovat symbolickou váhu jakéhokoli občanského projevu nebo třebas jen mírného posunu v diplomatických důrazech, přesto naše dnešní debaty o Blízkém východě mají smysl především pro nás v českých zemích, pro zdejší politickou kulturu. Mnozí přátelé jsou konsternováni tím, jak sama kritika konkrétních politiků či konkrétních kroků státu Izrael je zaměňována za antisemitismus, latentní nenávist k Židům či ztotožňování se s Hamásem. Ale s typem fanatického myšlení dle kréda „kdo není s námi, je proti nám“ se lze setkat i na druhé straně.

Změníme-li přitom alespoň na chvíli náhled a podíváme-li se na téma tak, že naše diskuse mluví především k nám samým — a vskutku nelze počítat s tím, že by jak Netanjahua tak Hamás nějak zatěžovalo, co se píše v českých komentářích či blozích — pak by snad základní poučení mohlo spočívat v poznatku, že politika eskalace konfliktu, kterou dnes provozují obě strany, vede k vytváření prakticky neřešitelných situací. A to se děje i u nás.

Vztahy mezi Gazou a Izraelem jsou nyní beznadějně zablokovány, protože reprezentace obou politických pospolitostí upevňují svou podporu zostřováním konfliktu. Je přitom jasné, že jej nelze žádným myslitelným způsobem zplna vyhrát. A že na konci všeho násilí, zničených lidských životů a siláckých gest se bude nutné propracovat k nalezení pravidel, v nichž obě pospolitosti budou žít v míru a důstojnosti vedle sebe.

Ani izraelská militaristická pravice, ani Hamás dnes takto ovšem nesmýšlejí a uvážlivější hlasy na obou stranách jsou nynějším vývojem zatlačovány na okraj. Tak Hamás evidentně zcela chladnokrevně počítá s tím, že provokace vůči Izraeli povedou k přemrštěné represi, která vyčerpá další díl z již tak notně vysychajícího rezervoáru sympatií, jimž se Izrael původně těšil v mezinárodním společenství, ale zejména vůči němu vystupňuje nenávist mezi obyvateli Gazy a posílí ochotu podporovat radikální, krajní politické přístupy, jichž je právě on sám reprezentantem.

×
Diskuse
August 9, 2014 v 17.20
Zlatá slova
Jak moc se zlatými slovy Jakuba Patočky hodlá redakce Deníku Referendum řídit v čerstvém konfliktu s Josefem Hellerem?
MT
August 10, 2014 v 23.14
nijak se nehodlá řídit tím, nebo oním ...

Káže vodu, pije víno

Nechápu, co Vás na tom v případě DR udivuje
PM
August 11, 2014 v 18.17
...V listopadu roku 1989 jsme to věděli......
Ano věděli jsme, ale pouze fascinující část toho To. Nevěděli jsme, že tehdejší svornost revoluční mocenské elity s občanstvem zastřešovala pouze oboustranně fascinující touha po liberální demokracii. Ale co Ta všechno v reálu obnáší, co liberální demokracii činí legitimní - příkladně i oboustranná touha po smiřujícím konsenzu - zůstalo a pohříchu zůstává utajeno.
Tehdejší demokratická reprezentace si zakládala na sebevědomí, které se zakládalo na neznalosti osidel platného neliberálního kapitalismu, na neznalosti psychopolitického zázemí funkční demokracie.
Tak co - zeptal jsem se v r. 90 u prvního piva dělníků z ČKD - jak vyjednávají odbory s Havlem........ nevyjednávají protože s nimi nikdo nemluví..... řekli. To proč - zda šlo politický záměr nebo politickou tupost - zůstalo tehdy mezi námi v následujících pivech zakleto......demokraciižel.
Dnes po vystřízlivění je to již vše nabíledni...... skoro bych neřekl.
VK
August 11, 2014 v 20.54
A to jsem se zatím domníval, že je Deník Referendum přesně proti přístupu "bude to tak, máme své důvody, komu se to nelíbí, nechť táhne".

Vlastně je to dobrá příležitost ukázat, jak je participace zdola myšlena vážně. Zda redakce žádost zdola od velké části diskutujících bude reflektovat, nebo se usadí v dosavadním "bude po našem, račte si trhnou protézou".
MT
August 12, 2014 v 8.19

Proč by mně tady mělo nebo nemělo líbit?
Libí se mi tu dost na to, abych si opatřil za drobný obolus roční přístup ...

popisuju DR, tak, jak je vidím, to je vše ...

ještě chvíli a pan Kolařík bude lidí vyzývat podle vzoru :

"když se Vám nelíbí dnešní kapitalismus, jděte do severní Koreje ke Kimovi" ...

August 12, 2014 v 8.56
Pane Kolaříku,
můžete s nám i zamést. Exkomunikovat nás z DR. Zůstanou tu jen ti, co bezvýhradně souhlasí. Vytvořit si tu bublinu, ve které budete izolovaní od všech rýpalů a nespokojenců.
Ale možná vás časem bude trápit, že nikdo z těch, kteří se chtěli takto izolovat, neskončil dobře. Bez výhrady se to bude týkat i DR.
MP
August 12, 2014 v 9.49
Luďkovi Ševčíkovi -- nestřílejte na šefredaktora, dělá, co může
Myslím, že situaci přeci jen dramatizujete. Josefovi Hellerovi byl zrušen přístup k diskusi na základě platného kodexu, který znal a porušoval spíše zpravidla než občas, a nemám Jakubovi Patočkovi proč nevěřit, že se tak stalo po jasné varování a žádosti o nápravu.
Samozřejmě, i zcela legální rozhodnutí může být pitomé --zčásti i naprosto -- a nikde není psáno, že by šéfredaktor internetového deníku měl mít vkus a takt. Kdybych Jakuba Patočku z vlastnictví obojího v míře větší než malé podezíral, urazilo by mě jeho vrchnostenské vyjádření pod diskusí u Štampachova článku.
Ale jsem mu nakonec za jeho vyjádření vděčný, právě ta zupácka forma předešla určitým kulturním nedorozuměním. Domníval jsem, před jeho přečtením -- a to i po Hellerově odstřižení, které jsem chápal jako jedno z možných špatných řešení situace, která dobré řešení nemá -- že nevyrovnaná kvalita článků na DR, včetně vysokého procenta těch, které zcela postrádají jinou než agitační kvalitu, je cenou za záměrně pěstovanou atmosféru otevřenosti. Inu, rozdělení publika na slušné a na ty, kteří podléhají kampaním a o nichž pan šéfredaktor ví z moci svého úřadu, že jsou neinformování, úvaha o temné organizaci zpozadí a další rudoprávné skvosty --použité s dramatickou zkratkou na malé ploše -- mě ukázali, jak byla tato interpretace pochybná.
MP
August 12, 2014 v 9.51
Omlouvám se
"...mně ukázaly" -- odporná chyba
August 12, 2014 v 13.10
Britské listy
BL kdysi diskusi měly, ale pak ji Jan Čulík zrušil s odůvodněním, že tam lidé po sobě jen házejí špínu a redakce nemá kapacitu na její moderování. To by bylo také řešení pro situaci, kdy se vede spor o to, zda kodex diskusí dodržovat nebo ne, Aspoň by to nebylo diskriminační.