V jednom z mých předešlých článků píšu, že, pokud trestáme Rusko nebo kterýkoli jiný stát za jednání, které shledáváme v rozporu s mezinárodním právem, je třeba, abychom byli připravení tak učinit také v případě, že mezinárodní právo bude porušovat jakýkoli jiný stát.

Důvod je logický, těžko můžeme vyžadovat od jednoho státu, aby mezinárodní právo dodržoval, zatímco jeho porušování jiným státem necháme bez povšimnutí. Takový přístup je pokrytecký, postrádá jakoukoli důvěryhodnost a zároveň v jeho důsledku vznikají precedenty, kterých se ostatní státy mohou pokusit využít.

Poslední balíček sankcí uvalených proti Rusku je zdůvodňován tím, že Rusko ohrožuje územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. Připomeňme si, že Rusko v dubnu anektovalo Krym, který představuje přibližně 4,4 procenta celého ukrajinského území. Zároveň lze těžko zpochybnit, že materiálně a nejspíš i personálně podporuje povstalce na východě Ukrajiny. Proto si dnes už málokdo dovolí nahlas argumentovat, že potrestání Ruska není zasloužené, a že není třeba zabránit tomu, aby nadále nejen ohrožovalo územní celistvost Ukrajiny, ale také porušovalo mezinárodní právo.

Pokrytecký přístup Západu

V souvislosti se současnou eskalací izraelsko-palestinského konfliktu je třeba si připomenout několik faktů: Stát Izrael od roku 1967 okupuje Západní břeh a pásmo Gazy, na počátku 80. let provedl mezinárodně neuznanou anexi území Golanských výšin patřícího Sýrii a východního Jeruzaléma patřícího Palestině, od roku 1967 dlouhodobě porušuje mezinárodní právo svou osadnickou politikou a od roku 2001 provádí konstrukci podle Mezinárodního soudního dvora ilegální separační zdi, která navíc po svém dokončení bude znamenatde facto anexi 9,4 procenta území Západního břehu.

Těžko izraelské jednání popsat lépe než pomocí výše uvedených důvodů uváděných při uvalování sankcí na Rusko, tedy jako opravdu vážné ohrožování územní celistvosti Palestiny a dlouhodobé porušování mezinárodního práva. Široká podpora, které se dostává Izraeli ze strany Západu, představuje přímý kontrast vůči několika balíčkům sankcí, které Západ uvalil na Rusko.

V případě USA se tato podpora Izraeli zhmotňuje v každoročním příspěvku tří miliard dolarů ve formě vojenské pomoci. Stejně tak se Izrael těší velkého zastání i na mezinárodním poli, když USA již 42krát použily v rámci hlasování v Radě bezpečnosti OSN své právo veta, aby zablokovaly některou z navržených rezolucí, která vyznívala v neprospěch Izraele. Tohle číslo je vyšší než počet použití práva veta všemi ostatními stálými členy RB OSN dohromady.

Korunu přístupu Západu nasazuje zasedání Rady OSN pro lidská práva v minulém týdnu. Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navanethem Pillayová na něm vyjádřila vážné podezření, že v rámci eskalace v pásmu Gazy dochází k porušování mezinárodního humanitárního práva způsobem, který by mohl představovat páchání válečných zločinů.

Proto vyzvala k vytvoření nezávislé mezinárodní komise, jejímž úkolem by mělo být prošetření všech vojenských akcí, které proběhly v době od 4. června letošního roku na všech okupovaných palestinských územích, a určit tak, jestli a kdo se dopustil porušování mezinárodního práva nebo dokonce válečných zločinů.

Vytvoření komise Rada schválila hlasováním, při kterém se 29 současných členů vyjádřilo pro její založení, 17 se hlasování zdrželo a USA hlasovaly proti. Žádný z evropských států pro založení této komise nehlasoval, což jen potvrzuje fakt, že Západ zůstává tváří v tvář izraelskému porušování mezinárodního práva naprosto netečný.

↗

Satelitní snímky pásma Gazy zveřejněné OSN, které ukazují míru zdejší destrukce.

Obrana Izraele českými novináři

Reakce Západu je sice možné označit za velmi rozporuplné, ten samý nepochopitelný rozpor se však objevuje také v reakcích některých českých novinářů, kteří na jednu stranu ve svých komentářích vyzývají k co nejtvrdšímu postupu vůči Rusku, na druhou stranu však dokola projevují podporu Izraeli. Tento rozpor se naplno projevil právě v rámci současné eskalace násilí v pásmu Gazy.

Od počátku izraelské operace uplynuly již tři týdny. Ve chvíli, kdy píšu tento text, agentura AP vydává zprávu, že v Gaze bylo zabito již 1156 Palestinců, přes 6700 jich bylo zraněno a více než 200 tisíc lidí uteklo ze svých domovů. To znamená, že během tří týdnů více než 15 procent z těch obyvatel Gazy, kteří před začátkem izraelské operace mělo domov, uteklo ze svých domovů do přístřešků Agentury OSN pro pomoc uprchlíkům (UNRWA). Minulý čtvrtek podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí na okupovaném palestinském území (OCHAOPT) dosahoval podíl nevinných civilistů na celkovém počtu mrtvých 73 procent. Počet mrtvých dětí již překročil hranici 200.

Není pochyb o tom, že, než svůj text v úterý večer dopíšu, zemře mnoho dalších. Zprávy, které z Gazy od mezinárodních novinářů a lidskoprávních aktivistů přicházejí, popisují poslední noc jako tu nejhorší ze všech od začátku izraelské ofenzivy. Jen v noci z pondělí na úterý podle místního korespondenta BBC Jona Donnisona, citujícího palestinské bezpečnostní složky, došlo ke zničení 55 domů, tří mešit a pěti továren, jedna střela z izraelského tanku navíc zničila palivovou nádrž poslední funkční elektrárny v pásmu Gazy. Podle ministerstva zdravotnictví v Gaze bylo od pondělní půlnoci během následujících 14 hodin zabito na sto Palestinců.

Událostí, za které je třeba Izrael tvrdě odsoudit, se od začátku ofenzivy událo mnoho. Například 10. července jedna z izraelských raket dopadla na bar na pláži v Gaze a zabila zde osm mladíků, kteří sledovali semifinále mistrovství světa ve fotbale. 12. července izraelská střela zasáhla dům, ve kterém se právě nacházelo pět postižených lidí, zabila dva jeho obyvatele a tři vážně zranila.

16. července se komentátor americké televize NBC Ayman Mohyedin stal svědkem toho, jak izraelská raketa usmrtila čtyři chlapce, kteří hráli fotbal na pláži. 22. července se odehrál pohřeb 26 členů rodiny Abu Jame, kteří všichni přišli o život během jediného izraelského útoku. 24. července izraelské tanky zasáhly školu organizace UNRWA, která v tu chvíli byla používána jako úkryt pro civilisty, a zabily zde 16 lidí a 200 zranily. V noci na 29. července zasáhla izraelská raketa budovu zdejší televizní stanice.

Podle reakcí všech těch, kteří prosazují co nejtvrdší postup proti ruské aktivitě na Ukrajině, se však zdá, že žádné podobné události se v pásmu Gazy vůbec nestaly, a že ta téměř tisícovka mrtvých civilistů je výsledkem pouhé sebeobrany Izraele. Naopak jejich komentáře obsahují cynické zpochybňování údajů OSN nebo hrůzná označování palestinských mrtvých. Někteří z nich tvrdí, že je celé číslo mrtvých zveličováno, jiní tvrdí, že mrtví Palestinci byli používáni jako živé štíty, další, že obrázky mrtvých Palestinců jsou pouhým nástrojem odpůrců Izraele, a že čím víc jich je, tím větší mají tito odpůrci radost.

Pokud komentátoři, kteří své názory jinak zdůvodňují humanitou a lidskými právy, vedou debatu o izraelsko — palestinském konfliktu tímto způsobem, je to opravdu odporné. Zaprvé kvůli tomu, že v nich démonizují všechny Palestince a hází je do jednoho pytle nadepsaného slovy Teodora Marjanoviče „Ti, kteří milují smrt více než život“ z jeho nechutného komentáře pro Mladou frontu.

Zadruhé tito komentátoři jsou na jednu stranu schopni do nejmenších detailů rozebrat a vysvětlit situaci Izraelců a ospravedlnit tak jeho jednání, zároveň však pravidelně naprosto opomíjejí situaci Palestinců způsobenou izraelským porušováním mezinárodního práva a z toho rezultující velmi diskriminační okupací jedné části palestinského území a diskriminační blokádou části druhé.

A zatřetí se všechny tyto komentáře opírají o stále stejné argumenty, které nepocházejí z nezávislých zdrojů, ale představují jen papouškování informací vydávaných izraelskou armádou. Hlavním takovým argumentem je, že mrtvých Palestinců je tolik proto, že jsou Hamásem používáni jako lidské štíty.

Editor BBC pro Blízký východ Jeremy Bowen při svém odjezdu z Gazy uvedl, že za dobu svého zdejšího působení nenarazil na jediný případ používání lidských štítů. To samé uvedli ve svých prohlášeních zdejší novináři Guardianu, The Independent nebo ve své zprávě mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty International. Odmítli také, že by jim kterýkoli z obyvatel Gazy řekl, že je Hamás nutí zůstávat na nebezpečných místech.

Dalším často používaným argumentem je to, že celé roky na Izrael každou chvílí dopadají rakety Hamásu, a proto je třeba právě jeho vinit i za současnou eskalaci. Hamás od příměří z listopadu roku 2012 do současné eskalace na Izrael nevypálil jedinou raketu, a jak uvádí například Times of Israel, první raketové útoky Hamásu od tohoto příměří představovaly odvetu za izraelský nálet na členy Hamásu v pásmu Gazy, který jednoho z nich zabil a tři zranil.

Ještě předtím navíc došlo k zatčení 800 jeho příslušníků na Západním břehu, poničení stovek budov a smrti devíti Palestinců. Tyto incidenty byly součásti izraelské operace, jejímž cílem bylo dopadení osob zodpovědných za únos a posléze hrůznou vraždu tří izraelských mladíků. Izrael z tohoto únosu od počátku vinil Hamás a izraelský premiér sliboval, že co nejdříve přinese důkazy o jeho vině. Neučinil tak ani čtyři týdny po skončení této operace. Naopak místní korespondent BBC Jon Donnision na Twitteru uvedl, že mu mluvčí izraelské armády pro zahraniční média Micky Rosenfeld řekl, že muži, kteří za celým incidentem stáli, nebyli členy Hamásu, a že své činy neprováděli pod jeho vedením.

Často se také objevuje tvrzení, že Hamás odmítá existenci státu Izrael, zatímco Izrael nechce nic jiného než žít v klidu a v pohodě vedle Palestiny. Strana Likud, ze které pochází současný izraelský premiér Netanyahu, ve své chartě odmítá existenci nezávislého a suverénního palestinského státu. Netanyahu to navíc sám potvrdil. Současný ministr pro ekonomiku Izraele Naftali Bennett pak na konci minulého roku uvedl, že idea palestinského státu je mrtvá a vyzval k brzké anexi prostoru C v rámci okupovaného Západního břehu.

Je zajímavé, s jakou lehkostí podléhají izraelské propagandě ti samí komentátoři, kteří tak rádi vyjadřují svůj odpor vůči propagandě Ruska. Ještě zajímavější je, že argumenty západních novinářů, OSN nebo lidskoprávních organizací, které se jim tak výborně hodí při tepání Ruska, najednou úplně přehlížejí nebo dokonce zpochybňují.

Snaha těchto komentátorů tak přestává být snahou o to vykonávat co nejkvalitnější novinářskou práci a mění se v politický boj za to, aby si naše veřejnost zachovala pohled na svět založený na rozdělení světa mezi strany dobra a zla, jejichž pozice jsou neměnné a jasně dané. Toto jasně dané rozdělení však není založeno na obecných hodnotách, které by dobro a zlo definovaly, ale na pouhém zaškatulkování jednotlivých států dle těchto hodnot. Právě Izrael a USA se v tomto rozdělení nacházejí na straně dobra, a proto dochází k současnému odpornému boji za zachování dobré pověsti těchto států mezi naší veřejností.

Komentáře českých novinářů často působí, jakoby je jejich autoři psali na kopci nad izraelským městem Sderot, které se nachází 1,5 km od pásma Gazy a je často označováno za jedno z nejvíce ohrožených v celém Izraeli. V průběhu izraelské operace se sem sjíždějí lidé z Izraele, aby na tento kopec vyšplhali a pozorovali odsud rakety, pořizovali si selfie s kouřem vycházejícím z Gazy, jedli popcorn, a s nadšením tleskali a jásali nad tamními výbuchy. Je třeba zdůraznit, že zde nejásá celý izraelský národ, nýbrž jen pár desítek lidí, jiní Izraelci zas například demonstrují proti operaci v Gaze. Kolik popcornu by tam s nimi Teodor Marjanovič za hodinu asi tak snědl? Den předtím než v Mladé frontě vyšel jeho odporný komentář, zemřelo podle údajů OSN v pásmu Gazy každou hodinu jedno dítě.