0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Zdeněk Jehlička

ZJ
Profese:
E-mail: zdenekjehlicka@yahoo.com

Konstatování ještě není skutečnost, což víme i z naší nedávné minulosti.

Odkaz na nezdrojovaný článek, který omílá již několikrát vyvrácené nesmysly na tom nic nemění.

Představa "poničení a znečištění" místními domorodci je představou značně orientalistickou, když si uvědomíme, jak bohatá arabsko-palestinská kultura byla v Palestině při založení Izraele zničena. Představa o zemi bez lidí a poušti, která zazelenala až s alijemi osadníků, je ostatně jedním z mýtů, na kterém Izrael staví svou pochybnou podporu, která je v důsledku namířena proti místním Palestincům.

Tvrdit, že z palestinského státu by byli "všichni židé vykázání" je tvrzením spekulativním už jen proto, že Palestina byla v minulosti s místními židy pevně sžita. To je jeden pól. Na druhém stojí řekněme dnešní nelegální izraelské osady na Západním břehu Jordánu, jejichž problémem však nejsou židé, ale jejich zakotvení v Izraeli. Kdo však vylučuje, že by osady nemohly zůstat, pokud by přijaly jurisdikci nového palestinského státu?

Dvoustátní řešení znamená rozdělení na dva národní státy, čili rozdělení dvou národů. Řešení, které je však Palestincům od začátků vnucováno a v jejichž odmítnutí je spatřováno nebezpečí pro židovskou populaci regionu. Ať již pro Izrael, který se definuje jako židovský stát se zákonem právě proto zajišťujícím dominantní postavení židů, nebo pro jednostátní řešení, kde zas panuje obava z toho, že by byli židé "přečíslování".

Jedno řešení tak nabízí Palestincům vyhánění (viz dnešní Jeruzalém), druhé apartheid. Pokud již Izrael znemožnil dvoustátní řešení a svými facts on the ground vytvořil stát jeden, jde dnešním mladým Palestincům hlavně o to jej zdemokratizovat. V tom by pak otázka návratu běženců byla hlavně uznáním jejich práva na návrat, případně otázkou jejich umístění či kompenzace.

Strach z toho, co se stane, až okupace skončí a kolonizace ustane, by však neměl být důvodem v nich pokračovat. Proces nápravy třeba nebude jednoduchý, ale bude nezbytný. Dekolonizovaná země si pak bude žádat i dekolonizované myšlení.
Ano, Ehud Barak to shrnul přesně: buď Palestincům dáme rovná práva, a vytvoříme tím stát dvou národů, nebo jim rovná práva nedáme, udržíme židovský stát, ale bude apartheidní.

Tak co vlastně chceme?

Představa, že bychom u nás hlídali židovskou porodnost a diskutovali o tom, kolik židů ještě sneseme, aby nás tito neohrozili na "národním těle", je děsivá a nepřijatelná. V případě Palestinců v "židovském státě", takto sebedefinovaném coby "jediná demokracie na Blízkém východě" se běžně zpochybňuje právo místních Palestinců na domov a na návrat, jen aby demograficky nepřevážili a palestinská natalita je hodnocena jako bezpečnostní riziko státu.

Právo na návrat je přitom zaručen rezolucí OSN i potomkům vyhnaných Palestinců, kteří by se nebýt etnické čistky v Palestině narodili.

Představa, že by u nás žili židé pod odlišnou jurisdikcí by právem vyvolala odpor všech svobodomyslných lidí. V případě Palestinců v "židovském státě" se skutečnost žitého každodenního apartheidu setká namnoze a nanejvýš jen s politováním a s rozpačitým pokrčením rameny. Ne-li rovnou s nějakou tou omluvou.

Ehud Olmert možná nabízel nejvelkorysejší možnosti řešení tzv. konfliktu, pořád ale šlo o licitaci okupovaného území. Z "původního území" nejde o 80%, ale o 80% Západního břehu Jordánu, který tvoří 22% původního území historické Palestiny.

Není rovněž pravda, že Palestinci "naprosto zavrhli Olmertův plán jako nepřijatelný". Ať už si myslíme o Olmertovi a Abbásovi cokoliv, pravdou je, že jednání v Annapolis nebyla dokončena hlavně proto, že Olmer byl nucen odstoupit z úřadu izraelského premiéra, jelikož byl obviněn z korupce. Jeho nástupce Netanhaju již neměl zájem v nastavených jednáních pokračovat.

Proto se na annapoliská jednání (po Trumpově utilitárním návrhu) může Mahmud Abbás stejně jako Ehud Olmert odvolávat, aniž by to s sebou neslo cokoliv pikantního.

A konečně. Budu se těšit, až se o takovém Tomáši Pojarovi, Leo Pavlátovi či Jakubu Szántovi dočtu jako o "proizraelských aktivistech". Něco mi však říká, že se tak nestane. A proto, jak by řekl klasik "Vo tom to je".
Pokud panu Kolaříkovi nestačí, že nesmyslné usnesení Spolkového sněmu k BDS bylo v samotném Německu již několikrát soudně napadeno, zde oficiální stanovisko k témuž od OSN: https://bdsmovement.net/news/un-officials-german-anti-bds-resolution-infringes-freedom-expression-basic-political-rights

Podle OSN porušuje německé usnesení svobodu projevu jako základního lidského práva.

Pro pana Kolaříka si tak OSN nejspíš "napsala posudek sama" :) Jelikož však má zřejmě dlouhodobě problém porozumět psanému textu, vystavuji zde odkaz pro ostatní.