Každý zájemce o izraelsko-palestinské dění jistě už narazil na kritiku, že velká část předkládaných mírových návrhů — naposledy například Trumpův plán — chce ve skutečnosti rozdrobit palestinské území na drť oddělených pseudosuverénních enkláv, jakýchsi bantustanů. Obhájci Izraele tvrdí, že to není pravda. V Izraeli samotném je ale jeden vrcholný politik, který po něčem takovém volá už řadu let, a to zcela otevřeně. Jmenuje se Naftali Bennett a letos 13. června se stal ve své zemi premiérem.

Letmí pozorovatelé izraelské politiky představují teď Bennetta v portrétních textech jako náboženského horlivce, někdejšího elitní vojáka a podnikatele; v posledních letech pak jako reprezentanta jestřábí pravice, ultranacionalistu či politika s typickým oholením, zaječím úsměvem a ortodoxní jarmulkou.

V podání znalejších autorů je však Bennettův profil barvitější. Podobně jako známější a o generaci starší ultranacionalista Avigdor Lieberman, lídr konkurenční strany Izrael, náš domov a teď pod Bennettem nově ministr financí, pronikl i Bennett do nejvyšší politiky skrz stranu Likud a okolí Benjamina Netanjahua, vůči nimž se posléze vymezil.

Bennett vedl v letech 2006—2008 dokonce Netanjahuovi kancelář. Po roce 2011 se ale osamostatnil. Mezi lety 2008 a 2012 přitom ještě stihl předsedat lobby izraelských osadníků na palestinských územích.

Zatímco Lieberman se rozhodl profilovat vedle Likudu orientací na sekularismus a přistěhovalce ze zemí bývalého SSSR, Bennett si zvolil jinou platformu: okázalou podporu armády, moderní náboženský sionismus a právě osadnickou perspektivu.