Jared Kushner, architekt takzvaného Trumpova „Mírového plánu“ V rozhovoru pro CNN v tomto týdnu prohlásil: „Realita je taková, že Izrael už tam je a nechystá se odejít… Nedíváme se na svět, jak vypadal v roce 1967, ale na svět, jak si stojí dnes v roce 2020.“

Kushner opakovaně žádal po Palestincích, aby se vzdali své minulosti a odvážili se pohlédnout dnešní realitě zpříma do očí. Jedině tak je podle něj možno zamířit vstříc budoucí prosperitě. Nu nezbývá než mu oplatit stejnou radou a doporučit mu, ať se odváží podívat se na svět takový, jaký je.

Na 181 stránkách, které popisují jeho plán, se ani jednou neobjevuje slovo, v němž tkví podstata reality regionu, o němž dokument vypráví. Tím slovem je „okupace“. Jedná se o pojem, ve svém jádru suchý a právně přesný, popisující dvaapadesát let každodenní reality všech Palestinců obývajících region, jehož budoucnost by Kushner s Trumpem nyní chtěli diktovat.    

Každý Palestinec žijící na Západním břehu Jordánu, ať už v Nábulusu, Ramalláhu, nebo ve vesnicích a městečcích na úpatí vrchů jižně od Hebronu, anebo v údolí Jordánu, zná přesně, co znamená život pod okupací a nejjemnější odstíny toho pojmu. A ač na vlastní kůži neznám, co znamená žít pod okupací, vím, co znamená ji vykonávat: jako voják Izraelských bezpečnostních sil ve městech a vesnicích, v nichž udržujeme vojenskou okupační správu přes půl století, jsem si velmi rychle osvojil její detaily.   

Stál jsem na checkpointech, které rozdělují různé oblasti Západního břehu, vpadával jsem do bytů spících rodin vprostřed noci, abych tu zatýkal, vykonával domovní prohlídky, anebo — nejčastěji — prostě jenom proto, abych „vytvářel pocit pronásledování v palestinském obyvatelstvu“, přidržíme-li se oficiální terminologie Izraelských bezpečnostních sil.

Střílel jsme bez zvláštního míření do obydlených oblastí granáty v odpovědi na střelbu do nelegálních izraelských osad v Hebronu. A po celou dobu, často na jedné a téže ulici, jsem uplatňoval dva oddělené právní systémy: jeden civilní pro ilegální izraelské osadníky, s plnými občanskými právy, druhý vojenský pro okupované Palestince, bez občanských práv.

Čili toto je skutečnost v terénu — dnes v roce 2020. A přestože Kushner prohlašuje, že se dívá na svět takový, jaký je, popsaná skutečnost, jak ji zná každý palestinský občan nebo izraelský voják na Západním břehu, mu jaksi uniká.  

Smyslem Trumpova plánu je pokusit se změnit popsanou skutečnost v trvalý stav. Anektováním podstatné části Západního břehu Jordánu a přejmenováním fragmentovaných flíčků země, jež zůstanou Palestincům, na „Palestinský stát“, se pokouší získat razítko mezinárodního společenství na zřízení moderních Bantustanů.   

Trump s Kushnerem podnikli nepřesvědčivý pokus zakrýt realitu tím, že do mapy nakreslili soustavu tunelů a mostů, což by v jejich pošetilých představách mělo ospravedlnit permanentní fragmentaci palestinského území. A zřejmě by to mělo nějak kompenzovat i fakt, že izraelská armáda bude mít trvalou svrchovanou moc nad miliony palestinských poddaných. Tak jako dnes, jen natrvalo, a s tím, že to bude budit zdání výsledku jakési dohody.

Režim apartheidu v Jižní Africe také spařoval ve vzniku Bantustanů řešení své politicko-demografické situace. Věřili — snad upřímně —, že nalezli dokonalý trik, který jim umožní v rámci jednoho území udržovat vedle sebe jednu skupinu lidí s plnými občanskými právy, a druhou — s tmavším odstínem pleti — smířenou natrvalo s právy podstatně omezenými.

Ale na rozdíl od dystopické show předvedené tento týden v Bílém domě, „řešení“ prosazované jihoafrickým apartheidem odmítly všechny země světa. Dnes Trump chce postavit mezinárodní právo na hlavu a získat mezinárodní posvěcení pro své vlastní apartheidové „řešení“.   

V Bílém domě ve skutečnosti neodprezentovali ani mírový plán, ani žádnou „dohodu“. Ve jménu jakési vysněné budoucnosti — skryté v mlze, ne-li v kouří — Trump dal Izraeli fakticky zelenou k provádění anexe. Jediný klad, který hororová scéna v Bílém domě přinesla, spočívá v tom, že strhla masku, která zastírala faktický status quo.

Celé mezinárodní společenství musí odmítnout nebezpečný přelud, kterou se americký prezident pokouší prosadit. Mezinárodní společenství se musí spojit s Palestinci a Izraelci, kteří bojují za společnou mírovou budoucnost, a musí nás všechny ochránit od apartheidu. Mezinárodní společenství musí pochopit, že pokud nepřevezme otěže do svých rukou, naděje na vznik skutečnosti založené na pravdě, spravedlnosti a míru, jak pro Izraelce tak i Palestince, zmizí, jako celá tato rozdělená země, v prachu a kouři.

Komentář autora psaný pro Deník Referendum přeložil JAKUB PATOČKA.