Nenechte se zmást novinovými titulky. Ani Ilhan Omarová, ani Rashida Tlaibová neměly v úmyslu navštívit Izrael, když ohlásily, že se chystají přijet do regionu. Ve skutečnosti chtěly navštívit nelegálně okupovaný Západní břeh Jordánu, odkud rodina Tlaibové pochází. Fakt, že Izrael je svrchovaným suverénem mezi Jordánem a mořem, který může rozhodovat o tom, kdo na Západní břeh vstoupí a kdo nikoli, je jedním ze stěžejních aspektů dvaapadesát let trvající vojenské okupace.

Člověk se musí také pozastavit nad tím, jaké má Izrael priority, když rozhoduje o tom, kdo v něm vítán je a kdo nikoli. Zatímco autoritářští vůdci jako brazilský Jair Bolsonaro, prezident Filipín Rodrigo Duterte, maďarský Victor Orbán či ruský Vladimir Putin jsou vítáni s otevřenou náručí, dvě demokratické kongresmanky jsou líčeny jako nepřátelé státu. Proč? Protože věří v právo vést Izrael k odpovědnosti za okupaci, a to i bojkotem.

Je třeba si připomínat, že Hnutí BDS (Bojkot, stažení investic a sankce) je nenásilným a legitimním prostředkem odporu, zvláště vezme-li se v potaz, jak Izrael po desetiletí drtil všechny ostatní formy palestinského odporu, ať už násilného nebo nenásilného. Bojkoty a stažení investic z obchodu, který profituje z porušování lidských práv a vojenských zločinů, vždy patřily k běžným součástem všech možných snah o sociální spravedlnost.

A ostatně Izrael sám podporuje mezinárodní sankce, pokud to slouží jeho politickým cílům. Ale pokud někdo chce požadovat sankce vůči desítky let trvající izraelské okupaci a politice apartheidu, a to s jasně formulovaným cílem podporovat svobodu, rovnoprávnost a demokracii pro Palestince, najednou jsou bojkoty, stažení investic a sankce démonizovány.

V tomto punktu nesou díl viny i části levice, v Izraeli, v USA, v Evropě i jinde. Velké segmenty Demokratické strany v USA a sionistické levice se v minulosti účastnily delegitimizace hnutí BDS jako prostředků politického snažení za osvobození Palestinců. Izolováním stoupenců hnutí BDS levice dláždila cestu pro Netanyahua a Trumpa, aby mohli dnes takto jít po Tlaibové a Omarové.

Toto by ale mohl a měl být moment zlomu. Už se ozývají demokraté jako Nancy Pelosiová a liberálně levicové skupiny jako Židovské hlasy pro mír (Jewish Voices for Peace) a J Street s odsudky Izraele pro jeho rozhodnutí. Dokonce AIPAC (American Israel Public Affairs Committee — lobbistická skupina za zájmy Izraele v americké Kongresu) požaduje po Izraeli, aby zacouval a umožnil oběma kongresmankám svobodu pohybu.

Pokud ovšem za slovy nebudou následovat činy, nezmění se nic. Izrael se stal imunním vůči kritice, ať už přichází od přátel či protivníků. Pokud demokraté nepokročí od svých vyhlášení k plné podpoře práva na bojkot a aktivně nezačnou odbourávat institucionální snahy umlčet kritiku Izraele v USA, nic se nezmění. Dokud bude mezinárodní společenství sedět stranou a Spojené státy budou dál poskytovat Izraeli diplomatickou imunitu a bianco šek, politika popírání základních lidských a občanských práv Palestinců bude pokračovat.

Po prvotním zákazu v pátek vydal Izrael nové stanovisko, podle nějž Tlaibová — a pouze ona — bude smět navštívit svou starou babičku, jako „humanitární“ gesto. Tlaibová se zavázala respektovat podmínky Izraele a nemluvit ve prospěch bojkotu během svého pobytu v zemi. Krátce poté ovšem Tlaibová svou „humanitární“ žádost Izraeli stáhla a oznámila, že nikam nepojede.

Máme-li pochopit postup Izraele a stažení žádosti kogresmankou Tlaibovou, musíme porozumět tomu, že návštěva na „humanitárním“ základě by byla dvojnásobným vítězstvím pro Izrael. Nejprve přišel zákaz, který trestal dvě členky Squadu (progresivní kvarteto demokratek, do nějž se kromě Rashidy Tlaibové a Ilhan Omarové počítají ještě Alexandria Ocasiová-Cortesová a Ayanna Pressleyová, pozn. JP), vymezoval se proti BDS (což je, zdůrazněme znovu, nenásilná a legitimní taktika) a šel na roku prezidentu Trumpovi.

„Humanitární“ povolenka, pokud by ji Tlaibová využila, by znamenala naprostou depolitizaci kongresmanky. Nepřijížděla by jako členka Kongresu USA těšící se plné svobodě pohybu. Pro Izrael by se Tlaibová stala prostě jednou z Palestinek a Palestinců, kteří musí žebrat o milost všemocného okupanta vlastní země kdykoli chtějí cestovat, pracovat, studovat, anebo se setkat se svými milými.

Zbavenou statusu političky by Izrael ochotně Tlaibovou akceptoval, a ještě by sbíral kredit za to, že je laskavým, benevolentním okupantem. To by si většina lidí z celé záležitosti odnesla, pokud by Tlaibová přijela: že Izrael nakonec udělal správnou věc a že Tlaibová směla navštívit svou rodinu na okupovaných palestinských územích.

Na původní zákaz přicestovat a trvající zákaz přicestovat v roli kongresmanky, společně s kolegyní Ilhan Omarovou, by se patrně zapomnělo. Demokratům by to umožnilo ušetřit si nesnáze spojené s nutností konfrontovat izraelskou politiku, zastávat se práv Palestinců a bránit právo na svobodu projevu v USA včetně svobody vyzývat k bojkotu Izraele, stažení investic odsud a sankcím vůči němu. Proto Rashida Tlaibová udělala správně, když odmítla pokus Izraele uplatit ji nabídkou osobního setkání se svou babičkou výměnou za její politickou pozici.

Z anglického originálu Will Israel's treatment of Omar and Tlaib finally wake Democrats up? pro Deník Referendum rozšířil a upravil autor. Přeložil Jakub Patočka