Nenechte se zmást novinovými titulky. Ani Ilhan Omarová, ani Rashida Tlaibová neměly v úmyslu navštívit Izrael, když ohlásily, že se chystají přijet do regionu. Ve skutečnosti chtěly navštívit nelegálně okupovaný Západní břeh Jordánu, odkud rodina Tlaibové pochází. Fakt, že Izrael je svrchovaným suverénem mezi Jordánem a mořem, který může rozhodovat o tom, kdo na Západní břeh vstoupí a kdo nikoli, je jedním ze stěžejních aspektů dvaapadesát let trvající vojenské okupace.

Člověk se musí také pozastavit nad tím, jaké má Izrael priority, když rozhoduje o tom, kdo v něm vítán je a kdo nikoli. Zatímco autoritářští vůdci jako brazilský Jair Bolsonaro, prezident Filipín Rodrigo Duterte, maďarský Victor Orbán či ruský Vladimir Putin jsou vítáni s otevřenou náručí, dvě demokratické kongresmanky jsou líčeny jako nepřátelé státu. Proč? Protože věří v právo vést Izrael k odpovědnosti za okupaci, a to i bojkotem.

Je třeba si připomínat, že Hnutí BDS (Bojkot, stažení investic a sankce) je nenásilným a legitimním prostředkem odporu, zvláště vezme-li se v potaz, jak Izrael po desetiletí drtil všechny ostatní formy palestinského odporu, ať už násilného nebo nenásilného. Bojkoty a stažení investic z obchodu, který profituje z porušování lidských práv a vojenských zločinů, vždy patřily k běžným součástem všech možných snah o sociální spravedlnost.

A ostatně Izrael sám podporuje mezinárodní sankce, pokud to slouží jeho politickým cílům. Ale pokud někdo chce požadovat sankce vůči desítky let trvající izraelské okupaci a politice apartheidu, a to s jasně formulovaným cílem podporovat svobodu, rovnoprávnost a demokracii pro Palestince, najednou jsou bojkoty, stažení investic a sankce démonizovány.