Tereza Langrová vystudovala bakalářský obor Mezinárodní teritoriální studia na fakultě sociálních věd UK v Praze. V loňském roce pobývala tři měsíce na okupovaných palestinských územích s křesťanským programem EAPPI organizovaným Světovou radou církví. Momentálně pracuje na reportáži pro web Voxpot o rozšiřujících se nelegálních izraelských osadách na Západním břehu Jordánu.

Proč je pro tebe otázka Palestiny důležitá a jak je podle tebe u nás vnímána?

Dění v okupované Palestině jsem začala sledovat před pár lety poté, co jsem viděla dokument Cold Stone Justice o zatýkání palestinských dětí. Začala jsem se o to zajímat víc asi právě proto, že je to téma tolik přehlížené a je obklopeno velkým množstvím mýtů. Setkala jsem se spoustou lidí, kteří mají obecně velmi dobrý politický přehled, ale když dojde na Palestinu, mají pocit, že je to „příliš složité“, a o tom, jak vypadá izraelská okupace, nevědí nic. Z velké části je to způsobené tím, jak situaci reflektují česká média — tedy skoro nijak nebo z pohledu bílé nadřazenosti.

Co tě vedlo k rozhodnutí jet do Palestiny, s jakou organizací jsi na palestinských územích byla, jak dlouho jsi tam pobývala a co bylo náplní tvých tamních aktivit?

Do Palestiny jsem se vydala s křesťanským programem EAPPI (Ecumenical Accompaniment Programme in Palestine and Israel) na tři měsíce. Poté, co jsem strávila hodiny psaním bakalářské práce o porušování lidských práv na území Západního břehu Jordánu, jsem se rozhodla, že tam musím jet. Hlavní náplní práce byla tzv. protective presence.

Princip této praxe spočívá v tom, že když nejvíc ohrožené komunity a skupiny doprovázejí lidé s mezinárodním pasem, izraelští vojáci se chovají jinak, protože vědí, že je někdo sleduje. Nedochází k tak velké šikaně a k tak častému zatýkání. Tedy alespoň většinou. Když se nějaký incident stal v naší přítomnosti, psali jsme o tom zprávu.

Jako „protective presence“ jsi byla svědkem demolic palestinských domů. Můžeš popsat, jak taková demolice vypadá, co jí předchází a jak je naloženo s postiženou rodinou?

K demolicím jsme chodili, abychom napsali zprávu o jejich průběhu do databáze OSN. O incidentu totiž musí existovat tři svědectví z různých zdrojů, aby se v databázi objevil. Demolice v drtivé většině případů probíhají brzo ráno. Vojáci vtrhnou do domu, většinou nenechají postiženou rodinu vzít si žádné věci, často některé členy zbijí. Pak celý dům zboří. Pokud žijete v Jeruzalémě, musíte za demolici dokonce zaplatit. Rodiny, kterým zbourali dům, skončí u příbuzných nebo ve stanech utečeneckého tábora. OSN jim poskytne podporu ve výši dvou měsíčních nájmů.

Mohou Palestinci demolici odvrátit? Jaké mají způsoby obrany?