Psal se rok 1977, 20. listopadu, a ve foyer jednoho telavivského hotelu se sešli izraelští a palestinští hosté, aby na velkém projekčním plátně sledovali projev egyptského prezidenta Anvara Sadata v izraelském Knessetu. Mezi hosty, pozvanými izraelským levicově sionistickým časopisem New Outlook, který v roce 1957 založil historik a politik Simcha Flapan, byl i šestadvacetiletý palestinský právník Raja Shehadeh.

Právě se vrátil ze studií práv v Londýně a do Tel Avivu přijel v doprovodu svého otce Azize, rovněž právníka. Rajův otec byl tehdy už obecně známou a uznávanou osobností. Bezprostředně po izraelské okupaci palestinských území v červnu 1967 předložil izraelské vládě návrh mírového uspořádání, který v osmi bodech popisoval vznik nezávislého palestinského státu. 

Mírový plán se tehdy nedočkal sluchu a sám Aziz Shehadeh byl v roce 1985 za záhadných a nikdy neobjasněných okolností zavražděn, zřejmě rukou kolaboranta s izraelskou okupační správou.

To bylo ale onoho listopadového dne ještě daleko a ve vzduchu byla naděje. Když egyptský prezident ukončil svůj projev, obklopili Azize Shehadeha novináři a ptali se ho, co o tom všem soudí. Jeho syn na svém sedadle osaměl, a protože nikoho jiného mezi přítomnými neznal, dal se do řeči s mladým mužem, který seděl vedle něho. Mluvili anglicky a mladý palestinský právník podle přízvuku poznal, že vousatý mladík vedle něj pochází z Kanady.

Jmenoval se Henry Abramovitch, byl o rok starší a do Izraele dorazil nedávno přes Kypr, poté co získal doktorát z psychologie na Yaleově univerzitě. Z rozhovoru, který Raja a Henry tehdy vedli, se zrodilo hluboké přátelství, které vydrželo navzdory nepřátelství a prohlubujícímu se příkopu mezi Izraelci a Palestinci dodnes. Po čtyřiceti letech učinil Raja Shehadeh, nyní již mezinárodně uznávaný palestinský spisovatel, z přátelství s izraelským psychologem a antropologem téma své zatím poslední knihy.