V noci z neděle na pondělí 22. července začaly izraelské buldozery a rypadla bourat činžovní domy Palestinců ve čtvrti Vádí al-Hommus v obci Súr Báhir ve Východním Jeruzalémě. Tento krok nastal poté, co izraelský Nejvyšší soud zamítl odvolání obyvatel a rozhodl, že pro demolice neexistuje žádná právní překážka.

Podle dohod z Osla přitom oblast Vádí al-Hommus spadá pod palestinskou samosprávu. Ta sem přes nelegální izraelskou okupaci, anexi a separační zeď nemá fyzický přístup, nicméně může lidem v této oblasti poskytovat stavební povolení, což také udělala. Demolice se tedy existenčně týkají obyvatel, kteří si zajistili potřebné byrokratické nezbytnosti, aby měli kde bydlet.

Jeruzalémská obec obyvatelům neposkytuje žádné služby kromě svážení odpadu, a tak si místní vybudovali infrastrukturu sami, včetně silnic a vodovodních potrubí. Do stavby domů daly rodiny veškeré své úspory, věřily, že staví legálně i pod podmínkami okupace.

Protože Palestinci ve Vádí al Hommus měli platná stavební povolení, zasáhla izraelská armáda a vydala vojenské nařízení zakazující stavbu v zóně dvě stě padesáti metrů od separační zdi, aniž by na to byli upozorněni místní obyvatelé, kteří už měli rozestavěné domy. Případ šel později k izraelskému Nejvyššímu soudu, který své rozhodnutí dát demolicím zelenou odůvodnil tím, že v otázkách bezpečnosti se musí řídit doporučením armády.

Proti demolicím již protestovala Evropská unie, OSN a lidskoprávní organizace. Na pokus Izraele ospravedlnit demolice domů Palestinců argumentem „bezpečnosti“ reagovala Amnesty International slovy:

„Faktem je, že izraelské úřady po desetiletí ve jménu bezpečnosti schvalují svévolná a nepřiměřená opatření, aby rozšířily svou kontrolu nad palestinským územím, aby vytlačily Palestince a celé jejich komunity z oblastí, které považují za strategické, a nezákonně bourají desítky tisíc domů.“ Amnesty International dodává, že místo bourání domů Palestinců by Izrael měl zbourat zeď, kterou na palestinském území postavil protiprávně.

Mezinárodní soud v roce 2004 rozhodl, že tato zeď je nelegální, a uložil Izraeli ji odstranit, protože z 85 procent stojí na palestinském území. Střídavě plot a masiv z betonu, místy až osm metrů vysoký, zabíhá hluboko do Západního břehu, kde zabírá další půdu a vodu a paralyzuje život kolem sebe.

Brání farmářům v přístupu na jejich pole a do olivových hájů, zamezuje palestinským obyvatelům v přístupu k vodě i kontaktu s lidmi v okolí. Brání dětem v přístupu do škol, podnikatelům v obchodu či dostupnosti nemocnic. Kdyby šlo skutečně o bezpečnost, zeď by stála na tzv. Zelené linii mezi Izraelem a Západním břehem.

Antropolog Jeff Halper, spoluzakladatel Izraelského výboru proti demolicím budov (ICAHD), již přes dvacet let bojuje proti politice bourání domů Palestinců, které aktivisté před buldozery často brání vlastními těly a kteří spolu s postiženými rodinami, sousedy a stovkami izraelských a mezinárodních aktivistů znovu postavili téměř 200 domů zbořených Izraelem.

Halper upozorňuje, že série demolic uskutečněná či plánovaná v roce 2019 patří k nejrozsáhlejším vůbec. Demolice se dějí stále častěji jak ve Východním Jeruzalémě, tak po celém Západním břehu Jordánu, a dokonce i uvnitř Izraele, kde stát systematicky ničí celé beduínské obce, aby vyklidil místo pro židovské osady. K běžné praxi také patří, že pokud si po obdržení demoličního příkazu rodina dům nezbourá sama, musí státu za demolici ještě zaplatit. „Destrukce domů dnes hrozí i v Galileji a trojúhelníku ve střední části Izraele, kde žijí palestinští občané Izraele,“ popisuje situaci Halper.

Podle záznamů ICAHD a OSN Izrael od roku 1967 na okupovaných územích zboural zhruba 55 tisíc palestinských domů.

Po šestidenní válce Izraelci vyhnali dalších 350 tisíc Palestinců a na Starém Městě v Jeruzalémě vybourali celou Marockou čtvrť, kde se nacházely jedny z nejstarších památek muslimské architektury. Snaha o vymazávání veškerých stop po původní palestinské identitě země a neustálé zajišťování židovské většiny obyvatelstva ve všech oblastech zrodilo diskriminační zákony vyvlastňující palestinské majitele půdy, znemožňující nežidům v Izraeli vlastnit půdu, či oficiální vládní politiku Jihud ha’Galil (Judaizace Galileje), kterou v 70. letech vyhlásilo izraelské ministerstvo zemědělství.

Jedním z nástrojů této politiky jak v Izraeli, tak na okupovaném Západním břehu je systém diskriminačních zákonů územního plánování a systém stavebních povolení, které úřady Palestincům záměrně nevydávají, jak dokumentují lidskoprávní nevládní organizace Human Rights Watch či BTselem. Stavby nelegálních židovských osadníků na stejných místech přitom úřadům nevadí.

Toto se právě děje v další čtvrti Východního Jeruzaléma Vádí Jasul, kde všech 70 palestinských rodin dostalo minulý měsíc demoliční příkazy, které o střechu nad hlavou připraví téměř 500 lidí včetně dětí. Izraelská lidskoprávní organizace BTselem uvádí, že „od roku 1967 se politika městského plánování v Jeruzalémě zaměřuje na vytvoření a udržení židovské demografické většiny“.

Pro potřebu kolonizace Západního břehu izraelský Kneset zpětně zlegalizoval nelegální židovské osady, které si Izraelci postavili na soukromé půdě Palestinců, což je v rozporu nejen s mezinárodním právem, ale do nedávna bylo v rozporu i s izraelským právem.

BTselem varuje, že rozhodnutí Nejvyššího soudu založené na vojenském nařízení může rozpoutat nekontrolovatelnou vlnu demolic. Na různých místech ve Východním Jeruzalémě a dalších částech Západního břehu Jordánu je totiž mnoho domů, které byly postaveny poblíž nelegální zdi. „Toto poslední rozhodnutí dává Izraeli zákonné oprávnění k demolicím všech těchto domů, přičemž aby mohl Izrael provádět tuto protiprávní politiku, schovává se za argumenty o bezpečnosti“, píše BTselem.

Pokud mezinárodní společenství nevyvine na Izrael nátlak, v blízké době hrozí, že buldozery zbourají další tisíce palestinských domácností. Jen v této kauze se jedná o třináct budov se zhruba stovkou bytů, jejichž zbouráním přijde o střechu nad hlavou několik stovek lidí.

Amnesty International vyzývá:

„Ostatní státy jsou zodpovědné za vyvíjení tlaku na izraelské úřady, aby dodržovaly své povinnosti v rámci mezinárodního humanitárního práva a zajistily tak ochranu okupovaného palestinského obyvatelstva“.

Vyzýváme proto všechny české politiky, kteří nepovažují lidská práva za prázdnou politickou frázi, aby veřejně odsoudili porušování lidských práv a mezinárodního práva ze strany Izraele.

Sdružení Přátelé Palestiny

Židovský hlas solidarity International Solidarity Movement