V noci z neděle na pondělí 22. července začaly izraelské buldozery a rypadla bourat činžovní domy Palestinců ve čtvrti Vádí al-Hommus v obci Súr Báhir ve Východním Jeruzalémě. Tento krok nastal poté, co izraelský Nejvyšší soud zamítl odvolání obyvatel a rozhodl, že pro demolice neexistuje žádná právní překážka.

Podle dohod z Osla přitom oblast Vádí al-Hommus spadá pod palestinskou samosprávu. Ta sem přes nelegální izraelskou okupaci, anexi a separační zeď nemá fyzický přístup, nicméně může lidem v této oblasti poskytovat stavební povolení, což také udělala. Demolice se tedy existenčně týkají obyvatel, kteří si zajistili potřebné byrokratické nezbytnosti, aby měli kde bydlet.

Jeruzalémská obec obyvatelům neposkytuje žádné služby kromě svážení odpadu, a tak si místní vybudovali infrastrukturu sami, včetně silnic a vodovodních potrubí. Do stavby domů daly rodiny veškeré své úspory, věřily, že staví legálně i pod podmínkami okupace.

Protože Palestinci ve Vádí al Hommus měli platná stavební povolení, zasáhla izraelská armáda a vydala vojenské nařízení zakazující stavbu v zóně dvě stě padesáti metrů od separační zdi, aniž by na to byli upozorněni místní obyvatelé, kteří už měli rozestavěné domy. Případ šel později k izraelskému Nejvyššímu soudu, který své rozhodnutí dát demolicím zelenou odůvodnil tím, že v otázkách bezpečnosti se musí řídit doporučením armády.

Proti demolicím již protestovala Evropská unie, OSN a lidskoprávní organizace. Na pokus Izraele ospravedlnit demolice domů Palestinců argumentem „bezpečnosti“ reagovala Amnesty International slovy:

„Faktem je, že izraelské úřady po desetiletí ve jménu bezpečnosti schvalují svévolná a nepřiměřená opatření, aby rozšířily svou kontrolu nad palestinským územím, aby vytlačily Palestince a celé jejich komunity z oblastí, které považují za strategické, a nezákonně bourají desítky tisíc domů.“ Amnesty International dodává, že místo bourání domů Palestinců by Izrael měl zbourat zeď, kterou na palestinském území postavil protiprávně.