V polovině května oficiálně zahájila svou činnost nová iniciativa Židovský hlas solidarity. Všichni zakládající členové se sešli u příležitosti organizování petice Židé za spravedlivý mír, k čemuž nás přivedl společný zájem o židovství a současný vývoj v Izraeli. Nějaký čas jsme se pokoušeli pokračovat v širším kruhu, ale představy obou stran se různily natolik, že se z frakce zrodila nová iniciativa.

Většina iniciativ tohoto typu (například Jewish voice for peace) se zabývá převážně děním v Izraeli a Palestině. My toto téma rozhodně nechceme zanedbávat, ale rádi bychom náš zájem rozšířili také na židovskou kulturu a umění obecně, hlavně na jeho podoby vytvořené mimo stát Izrael. Plánem je přinášet nejen politické informace a pořádat diskuse, ale také koncerty (v březnu proběhl koncert Daniela Kahna), výstavy, akce zaměřené na literaturu.

Proč „židovský“ hlas solidarity?

Jedna z věcí, kterou bychom rádi zprostředkovali, je hlas Židů, kteří žijí mimo stát Izrael. Náš pohled zvenčí je v mnohém jiný než pohled Izraelců. Naše zkušenosti i kulturní zázemí jsou promíšené s kulturními i národními stereotypy zemí, v nichž žijeme. A právě to považujeme za podstatné.

Se vznikem státu Izrael se vnímání fenoménu židovské kultury přeneslo z velké míry na stát Izrael a jeho obyvatele. Ale mimo Izrael existuje mnoho Židů, více či méně asimilovaných, kteří vytvářejí kulturu zcela svébytnou. I představitelé Izraele mají někdy tendenci se tvářit, jako by mluvili „za všechny Židy“. Ale nemluví. I proto chceme dávat hodně prostoru Židům, kteří žijí a tvoří v diaspoře.

Židovské dějiny jsou v mnohém dějiny diaspory. Dějiny toho, jak si zachovat tvář i hlas v cizím prostředí, jak žít s druhými bez pozice vládce. To je umění se přizpůsobit, ale neztratit svou identitu, spojovat se, ale nesplynout. Umění žít s druhými i vedle druhých. Možná právě v dnešní době, kdy se po celém světě začínají znovu probouzet národnostní i rasové nenávisti, je toto židovské poselství pro nás důležité.

Pro mne je židovský hlas důležitý také proto, že jestli má utrpení, které prožili mí rodiče, mít nějaký smysl, pak ten, že udělám vše pro to, aby se neopakovalo. Sdílení židovského osudu je pro mne i závazek.

A proč solidarity? Protože solidarita je odpovědí na obě předchozí témata. Je tím, co je nutné pro přežití v exilu, i tím, co chrání v dobách utrpení. A k čemu jinému by mělo vést prožité utrpení než k citlivosti na hlas volající o pomoc, k úzkosti z bezmoci, ať je v ní upoután kdokoliv, k solidaritě se všemi, kteří trpí? Solidarita je jedno z důležitých témat židovských dějin, a proto chceme nacházet, přinášet a rozvíjet ty proudy židovské kultury i politiky, které solidaritu vyznávají a podporují.