↗

Vleklá politická krize v Izraeli končí dohodou dvou dosud nesmiřitelných rivalů Bennyho Gance a Benjamina Netanjahua na sestavení společné vlády. Kompromis zahrnuje ustavení čtyřiatřiceti ministerstev a rotaci ve funkcích. Foto WmC

Pětatřicátá vláda státu Izrael bude nebezpečná. Bude to vláda, o níž lze s velkou pravděpodobností říci, že nebude řešit žádné z hlavních problémů sužujících izraelskou společnost. A v mnoha případech je naopak prohloubí.

Tíživá ekonomická krize, která propuká v důsledku epidemie koronaviru, si už vybírá svou daň. Přes milion nezaměstnaných izraelských občanů nemá ponětí, zda, případně kdy se bude moci vrátit do práce, a stanovené období, během nějž si bylo možno požádat o podporu v nezaměstnanosti — ani zdaleka nepostačující k pokrytí životních nákladů — se chýlí ke konci. Velké podniky zavírají provoz, lidé na volné noze se topí v dluzích, žadatelé o azyl ani zahraniční dělníci nemají nárok na vůbec žádnou podporu.

Když se v neděli nová vláda ujímala úřadu, ministerský předseda Netanjahu prohlásil, že ukončení ekonomické krize bude patřit k prioritám jeho kabinetu. Ve světle směřování, kterým se okamžitě začala vláda ubírat, to zní jako prázdná slova.

Netanjahu přislíbil „udělat vše pro to, aby se ekonomika vrátila do dřívějšího stavu“. To by byl stav, v němž každé třetí dítě žije v chudobě, kde si mnozí občané nemohou kupovat předepsané léky, aby jim zůstalo dost na vodu a elektřinu. Znamenalo by to návrat do stavu, v němž desítky tisíc rodin žijí v nejistotě, zda si dokáží obstarat dost jídla, a v němž tisíce čekají v pořadnících na obecní byty.

Jenomže při pohledu na vládu, která se ujímá moci, se současně možnost návratu k minulému, tak odpudivému, stavu jeví jako nedostižný sen. Podle Centra Adva, progresivního izraelského think-tanku, připravované vládní záchranné balíčky pomohou korporacím, ale ne prostým občanům.