Jeruzalém se stal během několika posledních dní opět hlavním tématem zpráv po celém světě. Tenze mezi Izraelci a Palestinci se stupňují a nejspíš už by se nenašel nikdo, kdo by ještě pořád dokázal vyloučit hrozící válku.

Situace je skutečně nejnapjatější za posledních několik let. V pondělí se rozezněly sirény dokonce i v Jeruzalémě. „Sirény v Jeruzalémě, to jsem ještě nezažila,“ řekla mi jedna ze starousedlic.

Demonstrace se odehrávají téměř ve všech palestinských městech v Izraeli, v Nazarethu, Jaffě, Lodu i mnoha dalších, na Západním břehu Jordánu, v Gaze. Demonstruje se ale i v mnoha dalších zemích: v Turecku, v Jordánsku, ale i v Londýně.

Ještě před týdnem se ale věci měly jinak. Tématem číslo jedna bylo hrozící nelegální vystěhování palestinských rodin z čtvrti Šejk Džarráh v okupovaném Východním Jeruzalémě. Po dlouhé době se zdálo, že navzdory snahám Izraele Palestince rozdělit, panovala mezi nimi stále velká solidarita, a hashtag #savesheikhjarrah se stal na sociálních sítích symbolem palestinského boje za sebeurčení. Jak se stalo, že lokální protesty přerostly v celým světem sledovaný konflikt?

Příběh čtvrti Šejk Džarráh

Palestinská čtvrť Šejk Džarráh se stala během několika posledních týdnů symbolem palestinského boje za nezávislost a sebeurčení. Jedná se o čtvrť v okupovaném Východním Jeruzalémě, kde Palestinci žijí po boku ilegálních izraelských osadníků.

Čtvrť se nachází jen několik minut chůzí od bran starého města. Dějiny arabského osídlení osady sahají do 12. století, kdy tu žil osobní lékař vojevůdce Saladina. Jako mnoho dalších čtvrtí Východního Jeruzaléma i Šejk Džarráh patří mezi ohrožené části města, v nichž izraelské úřady dělají vše proto, aby v rozporu s mezinárodním právem vystěhovaly co nejvíce palestinských rodin, a to bez ohledu na jejich doklady o vlastnictví domů.

Dnešní dění v Šejk Džarráh přitom nelze pochopit bez porozumění systematickým křivdám, jež se od roku 1948 v Izraeli dějí původnímu výrazně většinovému palestinskému obyvatelstvu. Hned v roce 1948 bylo nejméně 750 tisíc Palestinců, kteří bydleli na území dnešního Izraele, vyhnáno ze svých domovů, anebo z nich během války v obavách o svůj život uprchli.

Palestinci o událostech hovoří jako k Nakbě, v překladu „Katastrofě“. Někteří z nejméně 750 tisíc palestinských vyhnanců se usadili ve Východním Jeruzalémě, někteří na Západním břehu Jordánu, někteří v Gaze, další utekli do okolních států. Osmadvacet uprchlických rodin se v roce 1956 usadilo právě v Šejk Džarráh, ve Východním Jeruzalémě, který byl tehdy, stejně jako Západní břeh Jordánu, okupován Jordánskem, tudíž Hašemitským královstvím.

Jordánsko přislíbilo domy palestinským uprchlíkům výměnou za to, že se vzdají statusu uprchlíka. Příslušný dekret stvrzující jejich nárok rodiny ale nikdy nedostaly. V roce 1967, kdy Izrael po šestidenní válce započal okupaci Východního Jeruzaléma u Západního břehu Jordánu se tak právní situace palestinských rodin nepříznivě změnila.

Postupně si na některé domy začaly dělat nároky izraelští osadníci, kteří přišli s dokumenty ještě z Osmanské říše. V současné době žije v Šejk Džarráh osmatřicet rodin palestinských uprchlíků, jež téměř všechny čelí pokusům o vystěhování. Jak uvádí Middle East Eye, čtyři rodiny čelí bezprostřednímu vystěhování a tři rodiny se mají vystěhovat k 1. srpnu.

Šejk Džarráh se tak řadí k dalším čtvrtím okupovaného Východního Jeruzaléma, jako je Silwan nebo Wadi Džos, kde lidé čelí hrozbě demolic a vystěhování. Jedná se ve všech případech o akty formálně legalizované izraelským právem, jež jsou ovšem v rozporu s právem mezinárodním.

Na podporu Palestinců vyháněných v Jeruzalémě ze svých domovů se tradičně organizují demonstrace. Tak tomu bylo i v Šejk Džarráh. Lidé tu původně protestovali proti vystěhování palestinských rodin a proti nastěhování nelegálních osadníků do vystěhovaných domů. Postupem času se ale z lokální události stal nový symbol odporu Palestinců proti trvajícímu bezpráví.

Donedávna relativně malá shromáždění, jež se v místě konala každý pátek, se tak stala ohniskem veškerého dění v zemi, v níž se hromadilo napětí po několik let, a to zejména v důsledku přitvrzování okupačního izraelského režimu, který přestává skýtat naději na spravedlivé řešení konfliktu. Svět obletělo i video, kde jeden z osadníků, kteří zabrali dům palestinské rodině, říká otevřeně do kamery: „Kdybych tvůj dům neukradl já, ukradl by ho někdo jiný.“

Dosavadní vývoj

Tedy i demonstrace v Šejk Džarráh byly zprvu komorní, účastnilo se jich nanejvýš deset až patnáct lidí. Většinu účastníků tvořili izraelští aktivisté, kteří na rozdíl od Palestinců čelí zatčení jen výjimečně. A pokud už je policie zatkne, většinou je do několika hodin propustí.