Jedna z největších demolic palestinských obydlí za několik posledních let se odehrála 3. listopadu na severu údolí Jordánu kousek od města Tubas v beduínské osadě Kirbet Chumsa. Přes sedmdesát lidí přišlo o své domovy, mezi nimi jednačtyřicet dětí. Demolice postihly jedenáct rodin, zbouráno bylo šestasedmdesát staveb, jak obydlí, tak příbytků pro hospodářská zvířata.

Demolice se odehrála v tu nejnevhodnější dobu, kdy začíná období dešťů. Rodiny tak první noc strávily v dešti bez střechy nad hlavou. Podle statistik OSN se jednalo o největší demolici za poslední čtyři roky. Izrael přitom zboural i stavby, které vznikly za podpory dotací Evropské unie v rámci evropských programů podpory na Západním břehu Jordánu.

Telavivský časopis +972 Magazine cituje svědectví místních, podle nichž do vesnice najelo šest buldozérů za doprovodu asi stovky izraelských vojáků. Vše proběhlo bez jakéhokoli předchozího varování. Lidé dostali od vojáků na evakuaci deset minut.

Pozorovatelé poukazují, že načasování takto rozsáhlých demolic, zřejmě není náhodné. Kromě druhé vlny pandemie, která v současné době svírá Evropu, se zraky celého světa v den demolice upíraly i na americké prezidentské volby. Skandální událost se tak neocitla v ohnisku celosvětové pozornosti.

Projev snahy vypudit Palestince z Jordánského údolí

Palestinský předseda vlády Mohammad Shtayyeh ihned po demolicích apeloval na mezinárodní společenství s žádostí o odsouzení činu. Izraelské centrum pro lidská práva B'Tselem uvádí, že se jedná o jasný projev snahy vypudit postupně všechny palestinské komunity, které Jordánské údolí obývají.

Jordánské údolí přiléhající k Jordánsku je takzvanou zónou C, což znamená, že je palestinským územím, které je ale pod kontrolou izraelských úřadů. Takové rozdělení má původ v tak zvaných dohodách z Osla mezi Izraelem a Palestinou a mělo být pouze dočasným řešením, podle nějž se během pěti let od podpisu dohod měl Izrael stáhnout z celého Západního břehu Jordánu. To se ale nikdy nestalo.