Izrael zbořil celou palestinskou osadu. Den po volbách v USA

Lucie Šarkadyová

Izrael zbořil v údolí Jordánu osadu včetně budov postavených z prostředků Evropské unie. Čin, který je dalším hrubým porušením mezinárodního práva a ženevských konvencí, načasoval na den, kdy se pozornost celého upírala jinam.

Podle statistik OSN se jednalo o největší demolici za poslední čtyři roky. Rodiny včetně desítek dětí první noc strávily v dešti bez střechy nad hlavou. Foto NA, DR

Jedna z největších demolic palestinských obydlí za několik posledních let se odehrála 3. listopadu na severu údolí Jordánu kousek od města Tubas v beduínské osadě Kirbet Chumsa. Přes sedmdesát lidí přišlo o své domovy, mezi nimi jednačtyřicet dětí. Demolice postihly jedenáct rodin, zbouráno bylo šestasedmdesát staveb, jak obydlí, tak příbytků pro hospodářská zvířata.

Naše reportáže pomáhají pochopit svět kolem nás takový, jaký skutečně je. Podpořte náš unikátní tým v další práci.
×

Demolice se odehrála v tu nejnevhodnější dobu, kdy začíná období dešťů. Rodiny tak první noc strávily v dešti bez střechy nad hlavou. Podle statistik OSN se jednalo o největší demolici za poslední čtyři roky. Izrael přitom zboural i stavby, které vznikly za podpory dotací Evropské unie v rámci evropských programů podpory na Západním břehu Jordánu.

Telavivský časopis +972 Magazine cituje svědectví místních, podle nichž do vesnice najelo šest buldozérů za doprovodu asi stovky izraelských vojáků. Vše proběhlo bez jakéhokoli předchozího varování. Lidé dostali od vojáků na evakuaci deset minut.

Pozorovatelé poukazují, že načasování takto rozsáhlých demolic, zřejmě není náhodné. Kromě druhé vlny pandemie, která v současné době svírá Evropu, se zraky celého světa v den demolice upíraly i na americké prezidentské volby. Skandální událost se tak neocitla v ohnisku celosvětové pozornosti.

Projev snahy vypudit Palestince z Jordánského údolí

Palestinský předseda vlády Mohammad Shtayyeh ihned po demolicích apeloval na mezinárodní společenství s žádostí o odsouzení činu. Izraelské centrum pro lidská práva B'Tselem uvádí, že se jedná o jasný projev snahy vypudit postupně všechny palestinské komunity, které Jordánské údolí obývají.

Jordánské údolí přiléhající k Jordánsku je takzvanou zónou C, což znamená, že je palestinským územím, které je ale pod kontrolou izraelských úřadů. Takové rozdělení má původ v tak zvaných dohodách z Osla mezi Izraelem a Palestinou a mělo být pouze dočasným řešením, podle nějž se během pěti let od podpisu dohod měl Izrael stáhnout z celého Západního břehu Jordánu. To se ale nikdy nestalo.

Výsledkem dohod z Osla bylo rozdělení okupovaného palestinského území na zónu A — území čistě pod palestinskou kontrolou, zónu B — pod palestinskou administrativní kontrolou a izraelskou vojenskou kontrolou, a zónu C — která je čistě pod izraelskou kontrolou.

Jordánské údolí je strategicky významné území, a to pro obě strany. Pokrývá téměř třicet procent celého Západního břehu Jordánu, kde v současnosti žije asi pětašedesát tisíc Palestinců a zhruba jedenáct tisíc ilegálních izraelských osadníků. Pro Palestince je území zásadní kvůli úrodné půdě. Je hlavním zdrojem zemědělských produktů. Izraelci zase tvrdí, že území potřebují kvůli bezpečnosti.

Tak se Jordánské údolí v roce 1972 proměnilo ve vojenskou zónu posetou izraelskými vojenskými základnami. Postupně tu vyrostlo asi padesát nelegálních zemědělských osad, a to i přesto, že půdu tu zpravidla vlastní Palestinci. Celkově je podle údajů OSN asi osmnáct procent Západního břehu Jordánu prohlášeno izraelskými úřady za vojenskou zónu.

V reálu se pak stává, že i když půdu vlastní Palestinec, tak k ní nemá přístup, protože jí Izrael označil buď za vojenskou zónu anebo na ní vystavěl osadu. Stejně tak Palestinci nemají ani přístup k vodě a nemohou vykopávat studny anebo vybudovat jakoukoli infrastrukturu, aniž by nedostali povolení od izraelských úřadů, což je ale stejně jako na všech jiných místech okupované Palestiny téměř nemožné.

Porušení mezinárodního práva a ženevských konvencí

Izraelská organizace Peace Now uvádí, že v období mezi lety 2009 a 2016 byla kladně vyřízena pouze dvě procenta žádostí o povolení ke stavbě v takzvané zóně C z celkového počtu skoro čtyř tisíc žádostí.

„Obyvatelé vesnice Kirbet Chumsa se přesunuli do údolí Jordánu z kopců, které se nacházejí na jih od Hebronu, z oblasti známé jako Susija, kde měli mnoho problémů s izraelskými úřady a nelegální izraelskou osadou v těsném sousedství. V údolí Jordánu měli pronajatý soukromý pozemek od Palestince žijícího ve městě Tammun, jenom pár kilometrů od Kirbet Chumsy. Osada měla problémy i tady, už ne s osadníky, ale s tím, že nemohli vykopat studny, s vojáky s vojenskými cvičeními a konfiskacemi vybavení včetně solárních panelů,“ řekl k události Deníku Referendum dobrovolník pracující pro mezinárodní občanskou organizaci v údolí Jordánu.

Izraelské úřady uvádějí jako důvod demolice nelegálnost staveb na území, které vymezil jako vojenskou zónu, a to nehledě na to, že patří konkrétní osobě. Rodiny ze zdemolované vesnice si přitom pronajímaly půdu od majitele z Tammunu přes šedesát let. Na druhé straně ovšem Izrael povolil výstavbu tří nových ilegálních osad na okupovaném území přímo v Jordánském údolí.

Kirbet Chumsa byla jednou z osmatřiceti beduínských vesnic, které se v oblasti nalézají. Často se jedná o komunity, jež sem byly vytlačeny buď z jiných částí Západního břehu Jordánu, anebo z Negevské pouště, která se dnes nachází v Izraeli.

Přestože Jordánské údolí, kde se Kirbet Chumsa nacházela, spadá pod izraelskou kontrolu, stát Izrael jako okupující mocnost nemá podle mezinárodního práva pravomoc násilně odsouvat původní obyvatelstvo, ani zakládat osady. Jeho poslední krok je tak dalším hrubým porušením mezinárodního práva a čtvrté ženevské konvence.

„Demoluje se víc než před koronou“

Podle údajů OSN za prvních deset měsíců roku 2020 přišlo o domov téměř devět set Palestinců a zdemolováno bylo téměř sedm set staveb. Byla mezi nimi i klinika a testovací centrum na covid-19 v Hebronu, ve městě, které při obou vlnách pandemie patřilo mezi nejhůře postižená místa na palestinských územích.

Testovací centrum se začalo stavět dva měsíce před tím, než bylo v červenci zdemolováno. Mělo ulevit všem okolním nemocnicím, které byly na pokraji kolapsu. Stavělo se po dva měsíce a izraelské úřady budovu zničily až těsně před dokončením.

Místem nejpostiženějším demolicemi je nicméně jako obvykle východní Jeruzalém, kde Palestinci v podstatě nemají žádnou šanci získat povolení ke stavbě, a to ani v případě, že vlastní pozemky, na kterých chtějí stavět. Aby se pak vyhnuli vysokým pokutám, které se pohybují v desítkách tisíc šekelů (jeden šekel je zhruba sedm korun), v případě rozhodnutí o demolici, si lidé raději demolují svoje domy sami.

„Situace v Jeruzalémě, ale i na Západním břehu se každým dnem zhoršuje. Nic na tom nezměnila ani koronavirová krize a protiepidemická opatření. Dokonce bych řekl, že se demoluje daleko víc než před koronou. Každý den se zdemoluje nějaká stavba a každý den někdo přijde o střechu nad hlavou,“ komentuje situaci Palestinec Ahmed z Jeruzaléma.

Postižena nejsou pouze obydlí postavená soukromníky na jejich vlastním pozemku. Často se jedná o stavby, postavené z dotací Evropské unie a přímo v rámci evropských projektů realizovaných na okupovaných palestinských území.

Data za rok 2020 ještě nejsou zveřejněna, ale za rok 2019 bylo dohromady izraelskými úřady zdemolováno přes šest set palestinských obydlí nebo jiných budov, ze kterých bylo osmadevadesát postaveno z prostředků Evropské unie za téměř půl milionu euro. Jedná se téměř o dvojnásobek oproti roku 2018.

Spojené Arabské Emiráty podmínily svůj podpis dohody s Izraelem zastavením anexe palestinských území na Západním břehu Jordánu. Zdá se tak, že jejich záměr selhal. Anexe území oficiálně neleží na stole. Nic to ale nemění na tom, že soustavně pokračuje.

    Diskuse