Izraelci nadále protestují. Proti korupci i rasismu. Proti Netanjahuovi
Lucie ŠarkadyováNavzdory již druhému letošnímu lockdownu v Izraeli pokračují silné protesty proti politice i zvyklostem premiéra Netanjahua. Cíle protestů se zase o něco přiblížily. Důvodem je výsledek prezidentských voleb v USA.
Druhý letošní lockdown skončil v Izraeli před zhruba dvěma týdny. Ačkoli se vládě křivku nakažených podařilo zploštit, společnost nadále protestuje. I když lockdown „vyřešil“ jeden problém, je jasné, že hned několik dalších problémů způsobil a že společností rezonují otázky, kterým vláda bude muset čelit. Izraelská společnost je nespokojená, rozdělená a v protestech relativně důsledná.
Protesty, kterých jsme nyní svědky mají částečně původ už v září 2017, kdy se Izraelci sešli před domem generálního prokurátora Avihaje Mandelblita ve městě Petah Tikva kousek od Tel Avivu a demonstrace se následně rozšířily i na náměstí Yitzaka Rabbina v Tel Avivu. Důvodem bylo Netanjahuovo podezření z korupce a braní úplatků, čemuž podle protestujících nebyla věnována odpovídající pozornost.
Protesty se odehrávaly každou neděli po dobu jednačtyřiceti týdnů, až nakonec uspěly a v prosinci roku 2018 policie navrhla manžele Netanjahuovi obvinit. Avihaj Mandelblit pak v listopadu 2019 vznesl oficiální obvinění. Benjamin Netanjahu nicméně i přes tlak velké části společnosti odmítl rezignovat.
Když v březnu začala první vlna epidemie a Izrael měl za sebou třetí volby v řadě, zdálo se, že lidé nebudou mít na další protesty pomyšlení. Pravdou se ale stal opak. Poté, co Yuli Edelstein po volbách odmítl svolat hlasování o předání své funkce předsedy Knessetu, byli občané i přes první lockdown a nařízení, že lidé musejí být dva metry od sebe a nosit roušky, schopní zorganizovat poměrně masivní protivládní protesty. Bylo jasné, že ústavní krize v Izraeli jen tak neskončí.
Růžová a černá
Symbolem protestů se stala černá vlajka a následně i policejní násilí, které je často doprovázelo. Protestující neodradilo ani to, že zatčených, a to včetně některých bývalých předních představitelů Šin betu a jiných státních složek, přibývalo. Demonstrace, které začaly před domem premiéra Netanjahua v Jeruzalémě, se brzy rozšířily do celé země, kterou tak zaplavily černé vlajky symbolizující nelegitimitu současné situace. Mobilizovaly se tisíce lidí s jediným cílem, kterým bylo a nadále je odstoupení obžalovaného premiéra.
Nic se nezměnilo ani s druhým izraelským lockdownem. Vláda sice zakázala cestování mezi městy a omezila pohyb osob na jeden kilometr od domova, ale Izraelci si i přesto našli způsob, jak protesty uskutečňovat. Velké demonstrace v Jeruzalémě a na telavivských náměstích se sice nekonaly, o to větší ale byl počet menších akcí v jednotlivých čtvrtích. Každá čtvrť tak měla svůj protest.
Černou barvu postupně doplnila také růžová. „Jsme součástí stejného protestu, ale chceme říct, že odstoupení Netanjahua nestačí. Musíme se začít ptát, co bude pak, jakým způsobem můžeme v Izraeli znovunastolit demokracii a jak o ní máme přemýšlet. Stejně tak se snažíme přinést něco pozitivního. Politická situace je tu teď sice velmi špatná, ale věříme, že to zvládneme a že se vše zlepší. Růžová je tak barvou optimismu,“ říká Maya, jedna ze spoluorganizátorů protestů v Tel Avivu. A jedním dechem dodává: „Na těchto protestech je zajímavé, že v podstatě nemají žádného lídra. Jde o iniciativu obyčejných lidí, kteří jsou nespokojení. Jedná se o stoprocentně nenásilné protesty. O to smutnější jsou zásahy policie.“
Růžový protest začal během července, kdy skupina mladých lidí, často umělců, založila skupinu, která si říká Balbatim. Ti začali používat růžovou jako symbol odlišující je od „negativní“ černé. Vše začalo, když pár lidí během protestů v Balforurské ulici před sídlem premiéra začalo prodávat růžovou bandanu. Tento symbol následovala i růžová izraelská vlajka.
A protesty pokračovaly i v momentě, kdy vláda vydala explicitní zákaz protestovat a přesouvat se mezi městy právě kvůli účasti na demonstracích. I když vláda tvrdila, že se novým zákonem snaží zploštit křivku šíření nemoci, bylo zřejmé, že se Netanjahu snažil spíše utišit hlasy nespokojeného obyvatelstva. Nicméně to se mu stejně nepodařilo. A protesty pokračují už dvacátý týden v řadě a opět se vrátily na velká náměstí, včetně náměstí Yitzaka Rabbina v Tel Avivu, či opět do Balfourské ulice před oficiální sídlo premiéra Netanjahua. Znovu se přitom jedná o tisíce lidí.
Protestující vidí určitou naději také v tom, že prezident Trump neobhájil svůj post. Během pochodu k americkému konzulátu zpívali: „Trump je pryč a teď je řada na tobě.“
Proti okupaci
Pochod, který vyšel z náměstí Yitzaka Rabbina měl i symbolický charakter. Uctil totiž památku tohoto politika, kterého čtvrtého listopadu 1995, tedy před pětadvaceti lety, na protest proti smíru s Palestinci, zabil pravicový extremista Yigal Amir.
Yitzak Rabbin byl jedním z těch, kteří se v Oslu podíleli na dohodě mezi Izraelem a Palestinou, spolu s Jásirem Arafatem a Šimonem Peresem se v roce 1994 stali nositeli Nobelovy ceny za mír. Nelze vyloučit, že jeho vražda mohla opravdu vést k tomu, že se Izrael nakonec s Palestinci nedohodl a nestáhl se z okupovaných území.
Izrael palestinská území okupuje doposud, dohoda je v nedohlednu, izraelská společnost je extrémně rozdělená, přičemž už nejde pouze o spory mezi náboženskými a sekulárními obyvateli, a extrémní pravice se dostává čím dál více do popředí. Netanjahu sice pomalu ztrácí půdu pod nohama, děje se to však také ve prospěch Naftali Benneta, jehož strana Yamina je výrazně konzervativní až krajně pravicová a samotný Bennet se nerozpakuje používat otevřeně rasistickou rétoriku.
Hlavním cílem protestů je tedy odstoupení Netanjahua z pozice premiéra kvůli jeho korupčním skandálům a částečně také kvůli jeho špatnému přístupu k řešení koronavirové krize. To, že odstoupení premiéra zapříčiní pouze protesty, je nejspíš nereálné. Vliv na jeho pozici by ale mohla mít také změna v Bílém domě. Netanjahu totiž v Trumpovi ztratil výrazného spojence. Netanjahuovo chování během druhého lockdownu včetně zákazu demonstrací také nasvědčuje tomu, že se premiér přinejmenším necítí komfortně.
Druhým cílem protestů je otevřít diskuzi o stavu izraelské demokracie. Čím dál tím víc mladých lidí si totiž začíná uvědomovat, že stávající politické klima v zemi nemá s demokracií moc společného. Také proto se do demonstrací zapojují stále další, a to i členové politických stran, ať už jde o Merec, Chadaš nebo Blok proti okupaci. „Není možné bojovat proti korupci nebo vést debatu o izraelské demokracii, pokud nebudeme mluvit i o okupaci palestinských území. A nemůžeme ochránit demokracii, pokud existuje okupace a rasismus. Okupace je destruktivní a současná situace je toho pouze důkazem,“ říká jeden z jeho členů.
