Izrael po čtvrtých volbách: hlavní novinkou je síla militantní pravice

Petr Jedlička

Poměr sil mezi Netanjahuovým blokem a jeho oponenty zůstává zachován. Přibyly ovšem další radikální formace. V novém Knessetu bude teď pět uskupení s agresivně nacionalistickými postoji. Dohromady kontrolují už skoro polovinu parlamentu.

Benjamin Netanjahu stojí v čele země od roku 2009. Právě za jeho vlády se izraelská politika posunula výrazně doprava. Foto Jariv Kac
Benjamin Netanjahu stojí v čele země od roku 2009. Právě za jeho vlády se izraelská politika posunula výrazně doprava. Foto Jariv Kac

Úterní parlamentní volby v Izraeli — už čtvrté mimořádné od dubna 2019 — skončily zdánlivě jako obvykle. Zvítězil Likud věčného premiéra Benjamina Netanjahua posílený Abrahamovskými dohodamiočkovacími úspěchy. Ani dohromady s obvyklými partnery ale nezískal sněmovní většinu. Ostatní strany koalici s Netanjahuem odmítají a zároveň se blokují navzájem. Očekává se tedy náročné vyjednávání — podobně jako loni a dvakrát předloni.

Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
×

Přesto neplatí, že by se v izraelské politice nic nehýbalo. Hlavní novinkou letošních voleb je další vzestup agresivně nacionalistického bloku či, chceme-li, militantní pravice. Od éry Ariela Šarona v Izraeli dlouho platilo, že příslušný elektorát — voliče, kteří slyší na izraelský excepcionalismus a místy až šovinismus, podporu ilegálního osadnictví, rétoriku permanentního ohrožení země a tvrdý přístup k Palestincům — obsluhoval tradičně Likud.

Konkrétní výsledky, zisky a ztráty stran v aktuálních volbách. Grafika WmC
Konkrétní výsledky, zisky a ztráty stran v aktuálních volbách. Grafika WmC

Pak ale přišel Jisrael bejtenu (Izrael, náš domov) Avigdora Liebermana, a následně ha-Bajit ha-jehudi (Židovský domov), respektive Jamina (Doprava), Naftaliho Bennetta. Likud se v reakci ještě více zradikalizoval a izraelská pravice definitivně změnila.

V minulé dekádě se zastoupení militantně pravicového bloku pohybovalo okolo dvaačtyřiceti parlamentních křesel ze sto dvaceti. V volbách 2019 2020 překročilo padesátku.

Nyní se dostaly do Knessetu další dvě podobně orientované formace: strana Nová naděje Gideona Saara a koalice Náboženský sionismus v čele s Bezalelem Smotrichem. Nová naděje je strana de facto odštěpená od Likudu, která se vymezuje vůči Netanjahuově korupci, ale programově jde ještě více doprava. Náboženský sionismus je naopak pronetanjahuovská koalice ultraortodoxních straniček a kahanistické Ocma Jehudi (Židovské síly) — zřejmě nejextremističtější povolené strany v Izraeli.

Síla popsaného bloku v novém Knessetu je šestapadesát křesel ze sto dvaceti, tedy téměř polovina. A když se připočtou křesla konzervativních stran pro ultraortodoxní Židy Sjednocený judaismus Tóry a Šas, které jsou ochotny agresivní nacionalisty podporovat, jsme na dvaasemdesáti křeselech — jednoznačné většině.

Naštěstí pro Izrael, Palestince i svět štěpí daný blok Netanjahuova osoba — Jisrael bejtenu a Nová naděje ho odmítají jednoznačně, Jamina napůl. Netanjahu přitom premiérem zůstat potřebuje kvůli svým korupčním procesům, a tak příslušně silná ultranacionalistická vláda nejspíše nevznikne. Je ale dobré mít na paměti, jaké jsou poměry, pokud se bude řešit například palestinská otázka.

Výsledky ostatních stran

Co se mění po proběhlých volbách dále: v parlamentu bude tentokrát třináct formací namísto osmi dosavadních. Vedle zmíněných pěti militantně-pravicových a dvou náboženských se dostaly přes práh 3,25 procenta obě centristické strany, tedy sekulární liberálové Ješ atit (Máme budoucnost) Jaira Lapida a nevyhraněná Kachol lavan (Modrobílá) Bennyho Gance, obě levicové strany, tedy labouristé i Merec, a obě kandidátky izraelských Arabů: levicová Sjednocená kandidátka a reformně islamistická Raam.

Lídrem protinetanjahuovského tábora bude někdejší novinářská hvězda Jair Lapid. Jeho strana Ješ atit si spolu s labouristy a Merecem rozdělila vysoký zisk Kachol lavan z minulých voleb — tu voliči letos potrestali za to, že nakonec vstoupila s Netanjahuem do velké koalice. Likud zas oslabilo odštěpení Nové naděje. Část jeho voličů přešla též ke krajnějším stranám.

Arabský blok se po překvapivém posílení v minulých volbách vrátil na svou tradiční sílu. Velkou otázkou je ovšem strana Raam, jejíž předseda Mansúr Abbás dává najevo, že by mohl podpořit dokonce i Netanjahua — prý pokud to přinese prospěch izraelským Arabům.

Netanjahu má teď se spojenci — s extremistickým Náboženským sionismem a s ultraortodoxními stranami — dvaapadesát křesel. Na vládu jich potřebuje jednašedesát. Očekává se, že zřejmě umluví Bennettovu Jaminu, čímž se dostane na devětapadesát. Poslední dvě křesla musí pak získat buď skrze přeběhlíky, kteří se v Izraeli lákají obvykle na ministerské posty, nebo právě od arabské Raam.

Čas má Netanjahu přibližně do konce dubna, přičemž na začátku měsíce by měl konečně stanout před soudem. Čekat lze plamenné projevy a další protinetanjahuovské demonstrace. V Izraeli nicméně obžalovaný premiér odstupovat nemusí.

Již v dalších týdnech uvidíme, jak je protinetanjahuovský blok opravdu konsistentní. Podle některých komentátorů se od minulých voleb dané dělení ještě vyostřilo. Dle jiných se Nová naděje nebo i Modrobílá nakonec s Netanjahuem domluví.

Široká antikoalice středu, levice, arabských stran a protinetanjahuovské pravice je těžko představitelná — k zisku jednašedesáti hlasů by do ní museli vstoupit v podstatě všichni myslitelní. Z hlediska politického provozu lze tedy čekat skutečně totéž co minule i předminule, včetně vyhlídky na zase další volby.