Úterní parlamentní volby v Izraeli — už čtvrté mimořádné od dubna 2019 — skončily zdánlivě jako obvykle. Zvítězil Likud věčného premiéra Benjamina Netanjahua posílený Abrahamovskými dohodami i očkovacími úspěchy. Ani dohromady s obvyklými partnery ale nezískal sněmovní většinu. Ostatní strany koalici s Netanjahuem odmítají a zároveň se blokují navzájem. Očekává se tedy náročné vyjednávání — podobně jako loni a dvakrát předloni.

Přesto neplatí, že by se v izraelské politice nic nehýbalo. Hlavní novinkou letošních voleb je další vzestup agresivně nacionalistického bloku či, chceme-li, militantní pravice. Od éry Ariela Šarona v Izraeli dlouho platilo, že příslušný elektorát — voliče, kteří slyší na izraelský excepcionalismus a místy až šovinismus, podporu ilegálního osadnictví, rétoriku permanentního ohrožení země a tvrdý přístup k Palestincům — obsluhoval tradičně Likud.

Pak ale přišel Jisrael bejtenu (Izrael, náš domov) Avigdora Liebermana, a následně ha-Bajit ha-jehudi (Židovský domov), respektive Jamina (Doprava), Naftaliho Bennetta. Likud se v reakci ještě více zradikalizoval a izraelská pravice definitivně změnila.

V minulé dekádě se zastoupení militantně pravicového bloku pohybovalo okolo dvaačtyřiceti parlamentních křesel ze sto dvaceti. V volbách 2019 2020 překročilo padesátku.

Nyní se dostaly do Knessetu další dvě podobně orientované formace: strana Nová naděje Gideona Saara a koalice Náboženský sionismus v čele s Bezalelem Smotrichem. Nová naděje je strana de facto odštěpená od Likudu, která se vymezuje vůči Netanjahuově korupci, ale programově jde ještě více doprava. Náboženský sionismus je naopak pronetanjahuovská koalice ultraortodoxních straniček a kahanistické Ocma Jehudi (Židovské síly) — zřejmě nejextremističtější povolené strany v Izraeli.

Síla popsaného bloku v novém Knessetu je šestapadesát křesel ze sto dvaceti, tedy téměř polovina. A když se připočtou křesla konzervativních stran pro ultraortodoxní Židy Sjednocený judaismus Tóry a Šas, které jsou ochotny agresivní nacionalisty podporovat, jsme na dvaasemdesáti křeselech — jednoznačné většině.

Naštěstí pro Izrael, Palestince i svět štěpí daný blok Netanjahuova osoba — Jisrael bejtenu a Nová naděje ho odmítají jednoznačně, Jamina napůl. Netanjahu přitom premiérem zůstat potřebuje kvůli svým korupčním procesům, a tak příslušně silná ultranacionalistická vláda nejspíše nevznikne. Je ale dobré mít na paměti, jaké jsou poměry, pokud se bude řešit například palestinská otázka.

Výsledky ostatních stran

Co se mění po proběhlých volbách dále: v parlamentu bude tentokrát třináct formací namísto osmi dosavadních. Vedle zmíněných pěti militantně-pravicových a dvou náboženských se dostaly přes práh 3,25 procenta obě centristické strany, tedy sekulární liberálové Ješ atit (Máme budoucnost) Jaira Lapida a nevyhraněná Kachol lavan (Modrobílá) Bennyho Gance, obě levicové strany, tedy labouristé i Merec, a obě kandidátky izraelských Arabů: levicová Sjednocená kandidátka a reformně islamistická Raam.