Nová tvář židovského extremismu v Izraeli
Filip OutrataPoslanec Becal'el Smotrič je zástupcem židovského politického extremismu, jehož vliv kvůli zastoupení v izraelské vládě roste a měla by mu být věnována náležitá pozornost. I v České republice, a možná právě zde.
V době, kdy prezident České republiky obdržel v New Yorku od Amerického židovského fondu čestný titul Bojovníka za pravdu, je pro jeho spoluobčany o to větší povinností snažit se o skutečně pravdivý pohled na situaci v Izraeli a Palestině, včetně těch věcí, o kterých se běžně v českých médiích příliš nemluví a nepíše.
I tak se dá aktuálně uvést článek zabývající se židovskými fundamentalistickými a extremistickými proudy na izraelské politické scéně. Pozornost se zaměří na jednu z nejvýraznějších postav tohoto směru, pochopitelně by k získání plastičtějšího obrazu měla být řeč i o dalších. Snad ale portrét jedné postavy poslouží jako ilustrace celkového trendu.
Absolutní pravda je nade vším
Becal'el Smotrič (Bezalel Smotrich) je poslancem izraelského parlamentu Knessetu zvoleným na kandidátce osadnické strany Židovský domov (ha-Bajit ha-Jehudi). Mladý zákonodárce (ročník 1980) je ukázkovým příkladem toho, co lze bez nadsázky označit za židovský politický extremismus.
Smotrič se narodil na Golanských výšinách a vyrostl v osadě Bejt El na Západním břehu, kde také se ženou a pěti dětmi žije. Jeho otec byl rabín, Becal'el získal náboženské vzdělání a vystudoval práva. V roce 2005 se účastnil protestů proti stažení izraelských osadníků z Gazy, byl zadržen a tři měsíce strávil ve vazbě, ale nebyl obviněn.
O rok později spoluorganizoval „Beast Parade“ jako protest proti pochodu gay pride v Jeruzalémě. V roce 2015, když kandidoval do Knessetu za krajně pravicovou ortodoxní stranu Tkuma („Vzkříšení“) na společné kandidátce Židovského domova, označil se za „hrdého homofoba“.
Od těchto slov se sice částečně distancoval, v době konání jeruzalémského pochodu hrdosti v červenci 2015, v rámci něhož bylo několik účastníků napadeno noži a pobodáno, v jednom případě se smrtelnými následky, ale svá slova o „beast parade“ opakoval. Smotrič mluvil o „honu na čarodějnice“, který podle něj pořádají stoupenci levice a politické korektnosti.
Poslanec Smotrič mluví o tom, že homosexuálové žijí ve lži, a proto je nemůže akceptovat. Podobně se staví k reformním židům, kterým nepřiznává legitimitu a nemůže je akceptovat, protože rovněž žijí ve lži. Legitimitu nepřiznává ani křesťanství, protože jediné, co uznává, je „absolutní pravda“ jeho fundamentalistického výkladu židovství. Současně ale říká, že miluje všechny Židy a že stát by se měl o všechny Židy postarat...
V září tohoto roku protestoval Smotrič spolu s dalšími zástupci osadnické a ultraortodoxní vládní pravice proti rozhodnutí izraelského nejvyššího soudu ukončit výjimku umožňující studentům-ultraortodoxním židům vyhnout se službě v armádě. Varovali před vytvářením nátlaku na zástupce ultraortodoxní komunity a vyzývali k řešení formou dialogu. Dialog a vstřícnost má pro ně ale ve světě místo pouze ve vztahu k vlastní názorové a politické komunitě.
Polemizoval bych s představami o Žabotinském. Ten sice oproti Ben Gurionovým labour sionistům považovat pro židy za nepřípustné, aby se dopouštěli vyhánění v úsilí o vytvoření malého etnicky čistého státu, ale jeho představa Izraele měla být roztažena po obou březích řeky Jordán, což by nemohl zajistit jinak, a sám o tom i ve své Železné zdi hojně psal, než jejich podmaněním/zotročením, zkrátka uvržením do postavení neobčanů či občanů druhé kategorie. Žabotinský používá koloniální terminologii britského impéria upravenou ve prospěch "židovského státu".
Palestincům se tak v této koloniální sionistické realitě od začátku nabízely jen dvě možnosti: buď vyhnání, nebo zotročení.
A v tom poslanec Smotrič navazuje naprosto kontinuálně na své předchůdce. Spojil jen vyhánění labour sionistů se zotročením revizionistů, neboli dnešní pravice.
Že jsou oba pro jednostátní řešení míru toho rozdílu přece nemůže příliš umenšit.
Dvojstátní řešení je stejně už pasé, i kdyby jen z technických důvodů. Okno příležitosti se otevřelo a nevyužito zase zavřelo. Pokračující mezinárodní lpění na něm nikam nepovede a možná je víc ke škodě, než k užitku. Na druhou stranu chápu, že nejde jen tak "otočit".
Izraelská vláda i společnost by potřebovala obrodu levice, která by zastavila neustálý posun víc a víc vpravo, směrem k extrémismu a vylučování.
Levici, která by se postavila za jeden stát pro všechny.
Ta současná, marginální a bezvýznamná, pokoušející se šamanskými rituály oživit mrtvého křečka, totiž nemá šanci cokoliv ovlivnit...
Nebo si to snad nepředstavujete tak, že Židé budou vládnout a Palestinci poslouchat a pracovat a ještě budou vděčni, že jim vůbec bylo dovoleno v tom státě žít?
Ano, Rivlin mi je sympatický pro řadu gest a kroků, které dělá, a psal jsem o tom tady na DR. Rozhodně je obrovský rozdíl mezi ním a lidmi jako je Smotrič. Stejně tak se opravdu zdá, že dvojstátní řešení je pasé, a to z mnoha důvodů, počínaje pouhým pohledem na mapu území s židovskými osadami. Upřít všechnu snahu na to, aby to nakonec vítězné řešení - jednostátní - bylo co nejlepší a poskytlo všem obyvatelům co nejvíc práv a životního prostoru, se jeví teď být nejrozumnějším přístupem.
Na druhou stranu si také neumím moc představit, že by tu byl jeden stát se zhruba vyrovnaným počtem židovského a arabského obyvatelstva, který by zároveň byl demokratický a židovský. Pravděpodobnější se zdá nějaká varianta omezení práv Palestinců, možná ne tak drsná jako navrhuje Smotrič, tj. dnešní arabští občané Izraele si svá práva zachovají, ale Palestinci je nedostanou. Budou to vyloučené, odříznuté enklávy, poté co by Izrael anektoval pásmo C , což je přes 60 % Záp. břehu... a tohle neplánuje jen ultraradikál Smotrič, ale celá osadnická pravice.
Jinak jde jen o rétorické cvičení na téma: chceme, abychom se měli všichni rádi.
Nevšiml jsem si též, že by levice nějak křičela do světa, že rasistickou politiku vůči Palestincům nepřipustí. Ať už jde o Ehuda Baraka či Cipi Livniovou je to jen a pouze o tom, jak vylepšit "židovský stát", nikoliv jak jej zrovnoprávnit. Pokud je izraelská společnost rozdělena, pak je velmi jednotná v tom potlačit Palestince a delegitimizovat jejich nárok k zemi, ve které po staletí žijí.
A z toho důvodu jsou tzv. mírové rozhovory totální fraškou (jak už řekl kdesi Chomsky), a Izrael je nikdy nebral vážně, ať již pod levicí či pod pravicí.