Run, Ruvi, Run!

Izraelský prezident Reuven „Ruvi“ Rivlin se pokouší budovat mosty mezi názorově rozdělenými částmi izraelské společnosti i mezi Izraelci a Palestinci. O jeho představě jediného demokratického státu Izraelců a Palestinců píše Filip Outrata.

Izrael oznámil po několika desítkách let výstavbu nové osady na Západním břehu. Zdá se, že řešení izraelsko-palestinského konfliktu je více v nedohlednu než kdykoli dříve. Nabízí něco či někdo naději na změnu, na posun dopředu? Jedním z těch, ke kterým se upínají naděje, přinejmenším mezi Izraelci, patří dnešní izraelský prezident Reuven Rivlin.

Gideon Levy dlouhodobě patří k nejtvrdším vnitřním kritikům Izraele za jeho politiku vůči Palestincům. Znělo proto poněkud překvapivě, když v nedávném článku pro Haarec označil za skutečného vůdce opozice v Izraeli prezidenta Rivlina. Proč? Šlo o reakci na debatu o anexi židovských osad na Západním břehu, kterou prosazuje radikální osadnická pravice ve vládě Benjamina Netanjahua.

Rivlin radikálům ve vládě jednoduše vzkázal, že pokud chtějí anektovat palestinské území, pak jedině s přiznáním plných občanských práv jeho palestinským obyvatelům. Důrazně tak stoupence anexe upozornil, že existuje také něco jako demokracie. Starost o to, aby v izraelské společnosti nezanikla různost názorů a aby v ní své místo měli jak židovští Izraelci kritičtí k vlastní vládě, tak arabští Izraelci s jejich vlastní dějinnou zkušeností, patří k prioritám izraelského prezidenta dlouhodobě.

Kdo je Reuven Rivlin
Reuven „Ruvi“ Rivlin (narozen 1939 v Jeruzalémě) pochází z jedné z nejvlivnějších rodin v dějinách Izraele, kterou lze bez nadsázky označit za aristokracii židovstva. Jeho předkové přišli do Palestiny již na počátku 19. století, tedy dávno před vznikem sionistického hnutí. Rodina si dokonce nárokuje naprostý primát – Rivlinové byli údajně vůbec první židovskou rodinou, která přesídlila na území tehdejší osmanské říše. Reuvenův otec, arabista Josef Jóel Rivlin, vydal v roce 1936 jeden z prvních překladů Koránu do hebrejštiny, překládal i pohádky Tisíce a jedné noci.

Po vojenské službě – bojoval v šestidenní válce v roce 1967 – Reuven vystudoval práva a před vstupem do politiky pracoval mimo jiné jako manažer fotbalového klubu Beitar Jeruzalém. S manželkou Nechamou mají čtyři děti. Již od konce 60. let je z důvodů svědomí vegetariánem.

Do izraelského parlamentu Knesetu byl poprvé zvolen v roce 1988 za pravicovou stranu Likud, k níž patřil až do zvolení prezidentem. V letech 2001 až 2003 byl ministrem, v letech 2003 a znovu 2009 byl zvolen mluvčím Knesetu, tedy do funkce rovnající se našemu předsedovi poslanecké sněmovny.

Na prezidenta kandidoval Rivlin již v roce 2007, ale tehdy svou kandidaturu stáhl, protože jeho soupeř Šimon Peres měl předem zajištěnou rozhodující podporu. Prezidentem se nakonec stal až v roce 2014. Hlasovala pro něj široká a poněkud neobvyklá koalice arabských, ultraortodoxních, levicových i krajně pravicových poslanců. Premiér Netanjahu se údajně snažil Rivlinovu zvolení všemi prostředky zabránit, nakonec se ale oba – alespoň navenek – smířili.

Velmi záhy se ukázalo, že „první občan“ Izraele (prezident je úřadem veskrze reprezentativním a nemá výkonné pravomoci) vezme vážně svá slova pronesená po zvolení, že bude prezidentem všech občanů Izraele – Židů, Arabů, drúzů. Brzy po zvolení Rivlin mluvil o tom, že izraelská společnost je nemocná a je načase ji léčit. Stal se výrazným kritikem všech projevů rasismu a fundamentalismu a zastáncem rovnoprávnosti arabských občanů Izraele i práv Palestinců na okupovaných územích.

Brát toho druhého vážně
Brzy po svém nástupu do prezidentského úřadu v roce 2014, tak jako jeho předchůdce Šimon Peres, Rivlin navštívil vesnici Kafr Qasim, kde v roce 1956 izraelští vojáci pozabíjeli padesát vesničanů včetně žen a dětí. O několik let dříve, ve funkci mluvčího Knesetu, vedla jeho první cesta do severoizraelského arabského města Umm al-Fahm, místa pověstného jako centrum arabského a palestinského umění.

V roce 2016 se Rivlin spolu s izraelskými opozičními stranami postavil proti zákonu, který umožňuje zbavit mandátu poslance za podněcování k ozbrojenému boji nebo rasové nenávisti. Zákon byl namířen především proti trojici arabských zákonodárců, kteří navštívili rodinu pozůstalých po palestinských útočnících zabitých izraelskými bezpečnostními silami. Proti zákonům směřujícím k diskriminaci arabských Izraelců hlasoval Rivlin v době svého působení v Knesetu pravidelně.

Rivlin jako prezident věnuje velkou pozornost všem mírovým plánům. Foto israel21c.org

Rivlin vyzývá izraelskou společnost, aby brala Palestince a arabské obyvatele země vážně, včetně jejich odlišné historické zkušenosti a senzitivity. Obě skupiny musí navzájem uznat strach těch druhých, strach ze sebe navzájem. Konkrétně Rivlin například navrhl, aby byli arabští Izraelci zproštěni povinnosti zpívat izraelskou hymnu. Vyzývá také k založení zcela nového arabského města v Izraeli, jakési protiváhy židovských osad na Západním břehu.

Na konferenci izraelského deníku Haarec z New Yorku v prosinci 2015 se izraelský prezident vyjádřil pochvalně o tomto liberálním a vůči izraelské politice často ostře kritickém listu, který je mnohým v Izraeli trnem v oku. Podle Rivlina je však Haarec „majákem svobody vyjadřování v Izraeli“.  

Podle dalšího z izraelských kritických novinářů Akivy Eldara Ruvi Rivlin jako prezident věnuje velkou pozornost všem mírovým plánům, pozorně je studuje a nepozorovaně prý opouští svou pracovnu, aby se diskrétně setkával s palestinskými experty a vyslechl jejich názory. „Run, Ruvi, Run“, obyvatelé Izraele stojí za tebou, zakončil expresivně svůj článek Akiva Eldar.

Jako prezident chce Rivlin spojovat izraelskou společnost. Jakožto dlouhodobý zastánce jednostátního řešení nicméně za součást Izraele považuje i Západní břeh Jordánu. Je pro budování osad na Západním břehu. Pokud jde o Gazu, patřil Rivlin v roce 2005 k nejhlasitějším kritikům jednostranného stažení, které uskutečnil tehdejší premiér Ariel Šaron. Podle Rivlina je – nebo by měla být – součástí Izraele i Gaza.

Obyvatelům osady Peduel při své návštěvě v roce 2015 prezident řekl, že Samařsko, tedy Západní břeh, je stejně tak součástí Izraele jako Tel Aviv nebo Jeruzalém. Z toho vyplývá jedna poněkud matoucí skutečnost: z pohledu dosud převažujícího názoru mezinárodního společenství, které považuje za jediné možné řešení vznik nezávislého palestinského státu, je izraelský prezident přes všechny své vstřícné kroky součástí problému, nikoli řešení.

Konfederace – a jaká vlastně?
Jak konkrétně by však měl jeden společný stát Izraelců a Palestinců vypadat? Podle Rivlina by mohla být řešením izraelsko-palestinská konfederace. Představa dvou částí, které by své záležitosti spravovaly nezávisle a společná vláda by se týkala jen vybraných oblastí, konkrétně především obrany a bezpečnosti, není jediná svého druhu.

S myšlenkou jiné konfederace, tentokrát palestinsko-jordánské, přišel palestinský filosof a vlivný představitel Sari Nusseibeh. Podle něj by byla palestinsko-jordánská konfederace s východním Jeruzalémem jako hlavním městem přijatelným řešením, vzhledem k negativnímu vztahu Palestinců k židovským osadníkům na Západním břehu a k Izraeli.

Nusseibeh patří mezi ty, jejichž počet roste a kteří přestávají vidět perspektivu ve vzniku samostatného palestinského státu a ohlížejí se po jiných řešeních. Je samozřejmé, že jakákoli konfederace by s sebou nesla velké množství komplikací, například by bylo velmi obtížné vymezit, které pravomoci by ve „velkém Izraeli“ patřily palestinskému „kantonu“ a které státu jako celku, nemuselo by to však být nemožné.

Dá se očekávat, že pokud bude vidina samostatného palestinského státu stále nezřetelnější, bude se tábor zastánců jednostátního řešení rozšiřovat. Aby se ale mohlo o jednom demokratickém státě, třeba ve formě konfederace, vůbec uvažovat, je zapotřebí postupně zrušit režim represí a omezení, kterým jsou vystaveni Palestinci na Západním břehu. Tak, aby se mohli v budoucnu, pokud si to budou přát, stát plnoprávnými obyvateli společného státu.

Cesta k fungujícímu jednostátnímu řešení je nepochybně dlouhá a klikatá. Jisté ale je, že se na ní nelze dostat daleko bez obecného přístupu, který v izraelské společnosti prosazuje prezident Rivlin: rovnoprávnost všech občanů, konec diskriminace, neomezovaná demokracie pro všechny a vzájemná úcta založená na uznání toho druhého v jeho odlišné historické zkušenosti, mentalitě a senzitivitě.

Bylo by velmi dobré, kdyby se nyní izraelský prezident ještě více zaměřil na postavení Palestinců na okupovaném Západním břehu. Je nutné okupaci ukončit a dosáhnout vzájemné dohody o budoucím uspořádání na základě rovnoprávnosti a vzájemného uznání. Je-li na izraelské politické scéně někdo, kdo v tomto může něčeho dosáhnout, pak je to Ruvi Rivlin.

A co si myslíte vy? Diskuse (24 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Aleš Morbicer - Ostrava

Run, Ruvi, Run! Středa, 5.Dubna 2017, 14:28:58

Výborný článek.
Hlásím se k těm, kteří přešli k jednostátnímu řešení.

Představa palestinsko-jordánské konfederace je vedena pouze hlediskem islámu a podle mě v realitě nemá šanci.

Jednostátní řešení zahrnující území současného Izraele plus Západní břeh plus Golany je mnohem reálnější, i když cesta k němu bude klikatá a dlouhá, jak píše pan Outrata.
Podle informací pana Stejskala, který palestinská média a materiály samosprávy sleduje, je v nich slovní spojení "mezi řekou a mořem" o území mezi Jordánem a Středozemním m. považovaném za Palestinu poměrně běžný řečnický obrat, přesože oficiálně podporují Palestinu jako WB + Gaza.
O židech nemluvě, vždyť část WB nese historické jméno Judea, co k tomu dodávat? Izrael je taktéž "mezi řekou a mořem".
Jen je to jaxi taxi jen jedno území.

Proto Rivlin navrhuje nové arabské město uvnitř židovského osídlení. Tato identifikace k území, společně sdílenému území, by nosný rámec být mohl.

Run, Ruvi, Run!

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Nicméně na nedávném setkání Ligy arabských států, na které zavítal i gen. tajemník OSN, zazněla bezvýhradná podpora dvoj-státního řešení.

Filip Outrata - Praha

Dvojstátní řešení Středa, 5.Dubna 2017, 23:25:19

má zatím bezvýhradnou podporu nejen u arabských států, ale i u všech ostatních světových států včetně Států Spojených, byť tam teď Trump tak trochu naznačil možný odklon, pak se ale zase vrátil k oficiálnímu názoru. Tolik na doplnění...

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Výhodou dvoustátního řešení Čtvrtek, 6.Dubna 2017, 09:03:29

je jeho naprostá neuskutečnitelnost, která všem zúčastněným umožňuje setrvávat na svých pozicích.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Čtvrtek, 6.Dubna 2017, 10:20:17

A ono je jednostátní řešení uskutečnítelné? To jest stát s většinou nežidovských obyvatel, kteří se svobodně podílejí na určování směřování své země? S restitucí vyvlastněné půdy apod.?

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 6.Dubna 2017, 12:40:26

Jednostátní řešení také uskutečnitelné není. Už David ben Gurion říkal, že nikdo nechápe, že izraelsko-arabský spor řešení nemá. Dnes to možná leckdo chápe, ale tváří se, že ne.

Filip Outrata - Praha

Co je možná uskutečnitelné, Čtvrtek, 6.Dubna 2017, 13:44:17

je uvolňování omezení týkajících se života Palestinců na Záp. břehu. Vojenská kontrola sice zůstane Izraeli, ale Palestinci by mohli stavět i mimo striktně vymezenou malou část území jako je to dnes, zrušila by se i další omezení. Tak by se postupně směřovalo k tomu, že by se postavení Palestinců přibližovalo postavení arabských Izraelců. Pak by se snad dalo dospět k nějaké formě konfederace.

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 6.Dubna 2017, 19:26:56

Ano, ale tenhle pohyb by musel být vyvážen protipohybem na palenstinské straně - odstoupení od podpory a glorifikace teroristů.

Sebevražedný atentátník útočící na civilisty, ikonická zbraň muslimských radikálů, dokáže nadějně nastartované procesy kdykoliv spolehlivě zrušit.
Ehud Barak v jednom rozhovoru vzpomínal, jak drasticky druhá intifáda snížila jeho šance na uzavření dohody.
Lidé by ji nepřijali, i kdyby se náhodou podařila uzavřít.

Určitě si ti starší vzpomenou, jak v Izraeli vybuchovaly diskotéky, linkové autobusy, hotelové oslavy................. použití výbušnin v uzavřených prostorách mimořádně zvyšuje jejich destruktivnost.
A v době druhé intifády se tyhle věci děly bez nadsázky ob den, s desítkami mrtvých.
Tváří v tvář takovému typu násilí nemůže žádná vláda podnikat vstřícné kroky, to prostě nejde.

Poslanec Zdechovský si pochvaloval, jak EU posílá úspěšně peníze na palestinské školství, a 98% gramotnost palestinců, udávaná českým MZ, je hezká.
Nicméně někteří v poslední době začínají upozorňovat, že by vstřícný postoj k "hrdinům", kteří zabíjejí židy, měl být podroben mnohem tvrdší kritice a nátlaku.
Palestinci musí vnitřně odvrhnout terorismus, jinak je opravdu pokus o sblížení bez šance.
--------------------------

V tom "plánu", který stejně nikdo zatím neuznává, se s návratem diaspory nepočítá, si dovolím tipnout.

Filip Outrata - Praha

Kult mučedníků, Čtvrtek, 6.Dubna 2017, 22:03:37

jak Palestinci říkají sebevražedným atentátníkům, se nezrodil jen tak z ničeho. Byla to reakce na naprostou bezmocnost Palestinců tváří v tvář izraelské okupaci. Neměli žádné politické nástroje, neměli armádu, neměli vůbec nic. Jenom vlastní životy, které mohli nasadit. Podle mě je hodně důležité si uvědomovat i tuhle stranu celé věci. I když se to jistě moc nelíbí, protože to vypadá jako omlouvání terorismu.

Filip Outrata - Praha

Jinak řečeno, Čtvrtek, 6.Dubna 2017, 22:07:28

dokud neskončí okupace, Palestinci "vnitřně neodvrhnou terorismus". Je to začarovaný kruh.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 7.Dubna 2017, 09:43:59

No jo no.

David Ben Gurion to holt věděl - Židé na Blízkém Východě nikdy nebudou přijati zpět. Důležité je být vojensky nejsilnější v oblasti, všechno ostatní jsou jen řeči.

BL dnes přeložily (divně) a daly odkaz na článek Nicholase Noeho v Independentu.

http://blisty.cz/art/86370.html

Noe není jen tak někdo, osobně se zná a stýká s vedením Hizballahu. A i když v článku blouzní o celoplošném bombardování Libanonu Izraelem, nabízí zároveň náhled do uvažování lídrů Libanonu (mají strach) a lídrů teroristů. Hizballah se zřejmě cítí hodně silný v kramflecích,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Takže izraelsko-palestinský konflikt se teď určitě řešit nebude.

Teď se na Blízkém východě evidentně hraje o to, jak silný bude vliv Íránu v Íráku a Sýrii.
A začíná se přitvrzovat...

Výsledek určí další možné děje, jako např. válku mezi Hizballahem a Izraelem.

Aleš Morbicer - Ostrava

23 z 59 Pátek, 7.Dubna 2017, 14:08:31

Dovolím si malou spekulaci::

Podle dostupných informací z 59 vystřelených raket BGM-109 Tomahawk doletělo k cíli 23. (???)

Tomahawky, rakety s plochou dráhou letu, jsou naprostá špička, chlouba USA -- mají prvotřídní podzvukové proudové motory firmy Williams, které zanechávají jen neznatelnou infračervenou stopu;
špičkový detekční a naváděcí systém, který monitoruje krajinu a její dominantní body a tyto údaje porovnává s daty navigačního systému;
pohybuje se 30 - 50m nad terénem;
a navíc má systémy, které ji náhodně vychylují z ideální (předvídatelné) dráhy letu, takže se nedá předvídat, kudy ke svému cíli poletí.
Na 2500 km daleko zasáhne 500kg hlavice pozemní cíl s přesnosti 10m.
Chlouba armády.
--------------------------------------------

A Rusko má v Sýrii zase svou chloubu, ultimátní protiletecký a protiraketový systém S-400, který je mimo jiné na lov Tomahawků specializován.
-------------------------------------------

Tomahawk 23 - 36 S-400

(???)

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 7.Dubna 2017, 14:23:37

P.P.S. Pořád se diskutuje, na co všechno byl raketový útok USA reakcí, a komu a co se tím vzkazuje (třeba Číně).

Přidám další tip::

Generál John Hyten ze Stratcomu nedávno přiznal, že Rusové mají novou raketu s plochou dráhou letu (SSC-8), kterou nikdo nedokáže zastavit.
A že je na to potřeba urychleně, cituji, "reagovat".

Jestli 23 Tomahawků prošlo skrze S-400 a uvědomíme si, že mohou nést jaderné hlavice, je jasné, že i USA (a Británie) mají rakety, které projdou kamkoliv.

Tomu bych říkal REAKCE.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/434198-rusko-ma-podle-pentagonu-nove-rakety-pred-nimiz-se-usa-ani-evropa-neubrani.html

Ivo Horák - Praha 3

Pátek, 7.Dubna 2017, 15:19:47

Nevím, pane Morbicere, jestli se nenecháváte trochu unést. Vztahy mezi USA a Ruskem, u nichž se navíc nyní předpokládala lepší (tedy jak pro koho) perioda, jsou nepochybně založeny na tom, že k přímému vojenskému střetnutí nedojde...
Co víme prakticky jistě? Syrský režim se opět uchýlil k zapovězenému útoku za pomoci chemických zbraní a Rusko jej podrželo signalizací svého postoje v RB. Mělo v tu chvíli dost másla na hlavě. USA se rozhodly pro úder na syrskou leteckou základnu, přičemž o své akci Rusko informovaly. Tím se to s tím máslem na hlavě mezi velmocemi v leckterých očích vyrovnalo. Představa, že by Rusko přikročilo k sestřelení amerických raket, aby si vyzkoušelo svou způsobilost (a zveřejnilo tak pravdivou, či nepravdivou informaci o ni) nevypadá adekvátně. Nebo by byla krajně neadekvátní ruská akce, což by ovšem asi mělo dost dramatické následky a další eskalaci (útok by cílil třeba na sídlo Asada v Damašku). Jako nemohou USA útočit na ruské letouny, tak tomu je ovšem i opačně, a lze pochybovat, že by se totéž netýkalo i nepilotovaných střel. Putin a Trump nesklouznou během dní, či hodin vědomě z nadějných vyhlídek do studené války (dokonce s horkou složkou).

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 7.Dubna 2017, 17:25:27

:-))
Mohl by z toho být úžasný příběh,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale ano, takto se to opravdu nestalo. Rusové S-400 nepoužili.

Ale nenechal bych se mýlit pane Horáku.

Byli jsme svědky první vojenské operace, kterou naplánoval ministr obrany James Mattis. Je to nejen skutečnými bitvami ošlehaný důstojník, ale taky největší intelektuál mezi americkými generály, stratég, který o válčení napsal několik knih.
Uvažuje v mnoha rovinách a každý detail je dokonale promyšlený.

Proč prostě nepoužili stíhačky, Rusové by tak jako tak nešli do přímé konfrontace, proč použili příšerně drahé Tomahawky na zničení jednoho letiště, když to navíc dali předem vědět a tak jsou škody na mohutnost útoku v podstatě minimální??????
90 milionů dolarů udělalo vššš v jedné vteřině.......
----------------------------------------------

Amerika je zpátky ve hře.

Tento vzkaz letí do celého světa.

A Trump plní, co slíbil pokud jde o Blízký východ - bude nečitelný, bude mást tělem,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale nakonec věci rozhýbe.

(a začne řešit?)

Ivo Horák - Praha 3

Ještě k té Sýrii Pátek, 7.Dubna 2017, 18:41:9

Sýrie slouží, žel, jako dějiště předváděcích akcí pro ruské i americké výrobce zbraní. Tento aspekt může nabrat za Trumpova prezidentování na síle. Spadlý letoun se přitom rovná celé letce, jež zůstane neprodaná...

Putin i Trump hrají svoje hry. Myslím, že je však na místě upozornit na to, že svou hru, a to dost vysokou, hraje taky Asad. Zdá se, že jeho poslední kousek s Putinem byl docela mistrovský...

Tak jsem se taky podíval na syrský smutek jaksi nepřízemněji...

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 10.Dubna 2017, 09:13:7

Nejsem si jistý, jestli Trump hraje nějaké hry. To by konec konců ještě šlo. Taky může být magor.

Někteří říkají, že nemůže, protože je bohatý. Jenže on tucetkrát zbankrotoval a to že je teď v plusu je do značné míry díky tomu, že svého času pomohl vyprat peníze postsovětské oligarchii.

Sýrie strašně trpí už léta, přízemní pohled její utrpení ani nezvětší, ani nezmenší.

Dobře, kdyby se Trump rozhodl v Sýrii ukončit válku, jeho postup by musel mít nějakou návaznost. Byly by to navazující kroky.

A první krok by rozhodně mohl být získání si respektu --- protože proč se v Americe tak oslavuje? Proč jsou jindy brutálně kritické americké deníky najednou na straně Trumpa??
Proč tam mají Vánoce???
Protože Trump nakopal Rusákovi prdel.
Ano, tak přízemní ten důvod ve skutečnosti je.

Ale možná, že na tento "první krok" nic nenaváže, protože to prostě žádný první krok není, jen zmatený výstřel.....

To se teprve uvidí.

Na každý pád Mattis a spol. toho dokázali příliš nerozmlátit a přesto je ten vzkaz jasný --- Rusové ani Syřané SE NEODVÁŽILI použít proti raketovému útoku USA své protiraketové systémy.

Kdo ví, možná že naopak tohle bude role Trumpova okolí ---- dovést ho k impeachmentu a nerozsekat přitom celý svět na maděru.

(???)

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 10.Dubna 2017, 09:33:35

P.S.

Karel Dolejší si myslí, že by S-300 sejmula ty tomahawky do jednoho. Jestli jsem to dobře pochopil tak z důvodu, že jsou pomalé.

Inu, všechny rakety, které stojí proti protiraketovému systému, jsou pomalé. Anti-rakety totiž nepotřebují větší hlavice, stačí jim malé, a proto jsou vždycky menší, líp manévrující a rychlejší, než útočné rakety.
Jinými slovy -- jen v rychlostí klíč k proražení protiraketového systému nehledej.

Tomahawky sice mají motory podzvukové, ale s velmi nízkou spotřebou a tedy tepelnou stopou............ zkrátka - nedovedu si představit, že by ty tomahawky američani poslali, kdyby neměly šanci. To by bylo šílenství. Od 80. let ušly senzory, navigace, a hlavně vypočetní výkon a software obrovský kus cesty, řekl bych, že tomahawky mají nad členitou krajinou proti S-300 slušnou šanci.
A když si jich člověk může dovolit poslat šedesát najednou,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

(Síť strategicky rozmístěných a spolupracujících proti-leteckých kanónů by tomahawky zastavila spolehlivě, ale kdo tohle dneska má?)

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 10.Dubna 2017, 09:54:7

P.P.S.

Hm, Hekrdla je nemilosrdný

http://a2larm.cz/2017/04/nerizena-strela-trump-a-jeho-rizene-strely/

Josef Poláček - Manuální pracovník

Trump a otázka vůdcovství Pondělí, 10.Dubna 2017, 15:32:1

Nemám přehled o tom, kdo v současné době v USA Trumpův počin oslavuje a do jaké míry skutečně nekriticky. V každém případě u evropských politiků o nějakém nekritickém jásotu opravdu sotva může být řeč. Na straně jedné - dozajista, Asad svým chemickým útokem proti vlastnímu obyvatelstvu překročil "červenou linii", a u evropských politiků asi převládá tajené ulehčení, že Trump tu špinavou - a riskantní - práci odvedl za ně, takže oni nemusí už nadále hrát tu trapnou hru neustále dokola mechanicky opakovaného "rozhořčení", po kterém nenásleduje žádný reálný čin. A přitom - kdyby tady něco nedopadlo dobře, tak to všechno mohou hodit na hlavu právě Trumpovi.

Ale vraťme se k té Americe: dobrá tedy, vyjděme z toho, že Trump je nyní v USA oslavován i těmi, kteří ho předtím kritizovali s plnou a nebrzděnou agresivitou amerických politických poměrů.

Proč je tedy Trump nyní tak oslavován? Jenom proto že dal za uši Rusům?... To by bylo velice krátkozraké vysvětlení.

Za prvé: ta situace v Sýrii byla už z morálního hlediska skutečně neudržitelná a nesnesitelná; a Trump vykonal a l e s p o ň n ě j a k ý čin. Samozřejmě, tento ojedinělý počin není řešení, byl to prostě tvrdý úder boxera, to vraždění v Sýrii tím nejenže nepřestane, ale pravděpodobně se nakonec ještě jenom prodlouží. Neboť - a to se nedá nic dělat - nejrychlejší cestou k alespoň určité stabilizaci tamějších poměrů by bylo konečné vítězství Asáda. Výsledkem by byla sice samozřejmě diktatura, tuhá a nemilosrdná; ale v každém případě počet zabíjených by dramaticky poklesl, a alespoň ty děti by mohly zakusit dosud nepoznaný klid; neboť ani Asadova tajná policie by je - většinou - ještě nepodezřívala ze subverze proti panující moci.

Takže: ten Trumpův čin nebyl řešením; ale - a to se nedá nic dělat - byl alespoň určitým g e s t e m, že všem těm diktátorům a tyranům tohoto světa přece jenom nebude trpěno všechno, čím si usmyslí trýznit a masakrovat svůj vlastní lid.

----------------------------------

A ten druhý důvod, proč si Trump svým činem vydobyl takovou popularitu: on se prostě ukázal jako silný a rozhodný vůdce.

A nepodceňujme nijak tuto jeho schopnost. Já jsem už v průběhu volební kampaně - kdy teprve h r o z i l o nebezpečí že bude zvolen - konstatoval, že pro velkou část voličstva je právě tohle tím jediným rozhodujícím faktorem: mít pocit, že jejich stát je veden pevnou rukou.

Neboť, nedá se nic dělat - ale ti liberální, levicoví vládci a prezidenti principiálně nikdy natolik rozhodnými vůdci národa být nemohou. Právě proto, že jsou to osoby mírné, uvážlivé, zvažující všechna možná pro a proti, snažící se za všech okolností zamezit eskalaci násilí. To je sice z mravního hlediska naprosto chvályhodné; ale nevyhnutelným důsledkem je právě patrná váhavost ohledně jejich vůdčí role.

Takže i v tomto smyslu dochází ke kyvadlovému pohybu jmenovitě ve volbě amerických prezidentů: jeden čas má navrch ta mírnější, uvážlivější, ale zároveň váhavější strana; ale pak "čas oponou trhne", a lid si začne žádat rozhodného vůdce, který nedělá žádné okolky a v případě potřeby udeří pěstí na stůl.

Takže, ještě jednou: Trump se ukázal být přesně tím rozhodným, nekompromisním vůdcem, kterého Američané (či přinejmenším jejich velká část) chtěli mít. Ano, jeho bombardování syrského letiště bylo výstřelem pistolníka z Divokého Západu; ale pokud se dokáže vyhnout tomu, že by při svém střílení okolo sebe spáchal nějakou vyloženou šílenost (například nevyprovokované bombardování Severní Koreje), pak má dobré vyhlídky na to, ze svého úřadu odejít jako respektovaný státník velkého formátu.

Připomeňme si: Ronald Reagan byl přesně takový pistolník jako Trump; a přesto - vlastně právě proto - byl tak obdivovaným prezidentem.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 10.Dubna 2017, 15:45:36

Web Kasparov.ru uvádí titulky ruských médií, které po americkém útoku zmizely::

http://www.kasparov.ru/material.php?id=58E9C7601B49B

Titulky typu "Ruské S-300 zamkly nebe nad Sýrií" a podobně.

Takže to byla skutečná a nefalšovaná výzva Tomahavky vs. S-300, pistolnická přestřelka z divokého západu, měření pindíků na proxy scéně v plné nahotě.

A Rusové se neodvážili vytáhnout kolt....

(ač je to k nevíře, taková je dnes mezinárodní politika)
------------------------

O to víc si myslím, že ty tomahawky musely mít šanci.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 11.Dubna 2017, 13:13:23

Do jaké míry by americké tomahawky měly šanci proti ruské protiraketové obraně se z daného případu nedá soudit - Rusové tu svou obranu podle všeho nepoužili.

Pokud by ovšem souhlasilo že i za dané situace - tedy když proti nim nebyla použita žádná vyspělá protiraketová obrana - z těch vypálených tomahawků k cíli doletěla jenom polovina, bylo by to pro ně velmi špatné vysvědčení.

Na druhé straně ani toto není zřejmě nijak jisté; ty údaje že cíle dosáhlo jenom 29, pochází pokud vím ze syrských zdrojů - a ty je v dané kauze sotva možno považovat za nestranné.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 11.Dubna 2017, 18:58:49

Ano, Syřané svůj S-300 nepoužili. Ani Rusové ne.
Doletělo 58 z 59 tomahawků, jeden kvůli technickým potížím spadl.
To bych viděl jako jedny z mála jistot v celé věci. Toto bylo již ověřeno.

Pokud jde o šance tomahawků, tady se přece jen myslím něco tvrdit dá.
Jedna z vcelku pravděpodobných možností, jak by se událost mohla odehrát a se kterou američané museli vážně počítat, je přece naprosto zřejmá -- protiraketový systém by byl použitý.
Vojenskými možnostmi na Blízkém východě byl celkem logicky pověřený James Mattis a je podle mě vyloučeno, aby šel do takového hazardu, že by útočil raketama, které by Asadův protiraketový systém dokázal do jedné sestřelit.
Naprosto vyloučeno.
Tomahawky nebyly jediná možnost, jak provést nějakou takovou akci, takže vsadit všechno na kartu, o které nemám jistotu, že nebude přebita, je vyloučeno.
Kdyby Asad sejmul všechny americké tomahawky, byl by to v symbolické rovině výbuch krakatoy. A je to mnohem silnější logika než ta, že Asad neměl důvod použít chemické zbraně.

Takže musela být jistota, že tomahawky uspějí, i když bude protiraketová obrana v akci.
59 vypuštěných kusů napovídá, že se ztrátami se počítalo.

Tady je pohled arabisty, který hodnotí nastalou situaci bez tohoto vojenského pohledu

http://casopisargument.cz/2017/04/10/nova-faze-syrskeho-konfliktu-chemicky-utok-v-syrii-v-souvislostech/

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 12.Dubna 2017, 08:46:50

Co jsem se tady pokoušel celou dobu říct mnohem profesionálněji a ve světovém jazyce::

http://www.atimes.com/mixed-signals-china-india-russias-s-400-syria/

Ano, v generálních štábech mnoha současných i potencionálních ruských zbraňových klientů se nyní vedou velmi živé diskuze.
S-300/400 je prvotřídní artikl strategického významu a v tomto směru zasadili Američané Rusům citelnou ránu.
Smát se tomu útoku jako nepovedenému ("vždyť už na druhý den z toho letiště startovala letadla, cha cha cha...) je opravdu výsada naivků...
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Ivo Horák - Praha 3

Středa, 12.Dubna 2017, 11:49:8

Válka je odedávna pokračováním politiky jinými prostředky. Nebývá většinou, zvláště nyní, "nadivoko". Jde spíš o šachy, v nichž braní figur může mít i podobu použití vojenské síly. Na americký útok v Sýrii se dívám, jak vyplyne z následující analogie.
Asada bych přirovnal k výrostkovi, který hrubě ublížil menším dětem (civilní obyvatelstvo postižené chemickým útokem). Učitel (USA, prezident Trump) vyrozuměl rodiče nezvedeného žáka (Rusko), že jej (před třídou a celou školou) fyzicky potrestá. Rodiče sdělí informaci potomkovi. Trest kritizují jako nepodložený (nebo aspoň předčasný) a zdůrazňují svoji autoritu oproti prý podkopané autoritě učitele. Dají však učiteli nepřímo najevo, že navrženou (poměrně mírnou) podobu trestu nebudou mařit (vědí ovšem, že disponuje jinačími prostředky a podporou v učitelském sboru). Také trestaný snese málo bolestivý výprask bez odporu, jen si posléze neodpustí ukázat, že to pro něj nic nebylo a jak je nezraněn. Nejzajímavější otázkou v dané souvislosti je, proč, ač hrubián, zaútočil výrostek zrovna teď na slabší děcka. Nejspíš chtěl postavit své rodiče proti učiteli, když se mu zdálo, že spolu o něm nějak dost komunikují.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.