Dohoda utiskovatelů

Prokop Singer

Spolupráce Marockého království a Izraele má více než padesátiletou tradici. Nyní se ale vlivem politiky USA vztah obou zemí normalizoval také formálně. Rozhodnutí však vyšlo především z akutních potřeb marockého autoritářského režimu.

Zatím lze těžko predikovat, jak dlouho dohody mezi Izraelem a arabskými státy vydrží. Zdá se totiž, že jsou možné jen díky tuhým autoritářským režimům, jejichž zájmy a postoje se diametrálně odlišují od většinového názoru arabské veřejnosti. Foto Crossed-flag-pins.com

Další arabskou zemí, která ohlásila normalizaci vztahů se židovským státem, je marocké království. Maroko se tak po Spojených arabských emirátech, Bahrajnu a (nepravomocně) Súdánu stalo dosud poslední zemí, která Izrael uznala. Za zprostředkováním dohody stojí americká administrativa Donalda Trumpa, stejně jako tomu bylo v předchozích případech.

Donald Trump označil navázání vztahů těchto dvou zemí, z nichž obě jsou blízkými spojenci Washingtonu, za „masivní průlom k míru na Blízkém východě“. Podobně prezentoval i předchozí dohody mezi židovským státem a již zmíněnými arabskými státy. Maroko je — stejně jako Súdán — sice zemí, která se formálně účastnila šestidenní války proti Izraeli, nicméně počty jejich jednotek byly naprosto zanedbatelné.

Zajímavější je však událost, o které před několika lety promluvil bývalý šéf izraelské vojenské rozvědky Šlomo Gazita. Maročané měli prý v roce 1965 nechat izraelské agenty Mosadu odposlouchávat konferenci vrcholných arabských politiků, kteří se sešli, aby projednali připravenost na válku s Izraelem. I na základě této informace provedl poté židovský stát „preventivní úder“, během nějž zaútočil na špatně připravené egyptské letectvo.

×