Další válka: případ Maroka a Západní Sahary
Lenka HrabalováPropuknutí bojů ve sporném území Západní Sahary ukončilo téměř třicetiletý klid zbraní. Stejně jako před desítkami let proti sobě opět stojí Marocké království a Fronta Polisario podporovaná Alžírskem.
Polisario (Frente Popular de Liberación de Saguía el Hamra y Río de Oro, v překladu Lidová fronta za osvobození Saguía el Hamra a Río de Oro) je hnutí, které bojuje za nezávislost Západní Sahary, která je podle něj nelegálně okupovaná Marokem. Maroko naopak tvrdí, že Západní Sahara je jeho integrální součástí — historicky sem totiž marocké panství zasahovalo. Samozřejmě, více než o historii má Maroko zájem o fosfáty a rybnaté vody.
Fronta reálně ovládá jen nárazníkové pásmo mezi Marokem a Mauritánií, úzký pruh země, kudy projedou kamiony a po jehož délce leží mnoho min, a východní část Západní Sahary, kterou od Marokem ovládaného území odděluje písečný val a další spousty min. To ale vzhledem k tomu, že marocko-alžírské hranice jsou uzavřené, znamená, že Polisario drží veškeré pozemní cesty z Maroka.
Na tomto pouštním území je Polisario mimo jiné obviňováno ze zapojení do pašování drog ale také lidí. Žijí zde primárně kočovníci a pod správu hnutí spadají také uprchlické tábory u města Tindúf, ve kterém sídlí i exilová vláda Saharské arabské demokratické republiky (SADR). Tindúf pak leží na území Alžírska, které hnutí podporuje.
Tindúf, kam se v 70. letech uchýlili uprchlíci před marockými silami, je velmi nepříjemné místo k životu. Místní lidé už prakticky padesát let nemají možnost lokalitu opustit. Zároveň ale v táboře vybudovali vlastní správu a organizaci. A ačkoli Polisario obviňuje Maroko z porušování lidských práv, z oblastí, jež spravuje, přicházejí zprávy o podobném chování také z jeho strany. Celková situace je velmi nepřehledná a je zcela jisté, že takové uspořádání, které by uspokojilo všechny strany, neexistuje.