Je to několik dní, kdy zcela nečekaně zemřel dlouholetý prezident afrického Čadu Idriss Déby, který byl současně 11. dubna znovu zvolen do čela této obrovské sahelské země. Smrt hlavy státu, která disponuje lákavými nalezišti ropy a sousedí s navýsost nestabilními oblastmi, jako je Dárfúru, vytváří prostor k určení nového směru země. Jeho nastavení začal udávat syn zemřelého prezidenta Mahamat Idriss Déby Itno.

Odchod prezidenta Débyho, který byl poprvé do čela Čadu zvolen v roce 1990, byl zcela nečekaný a přišel pouhých devět dní po jeho již šestém znovuzvolení, v němž bývalá hlava státu získala údajně osmdesátiprocentní podporu. Smrt člověka, který se stal symbolem země životně spojené s osudem Čadského jezera, byla násilná a stojí za ní dle všech indicií rebelové působící na severu země.

S jistou nadsázkou můžeme jeho smrt označit v kontextu politické reality kontinentu za přirozenou, neboť odchody afrických státníků tu jsou často násilné — či přinejmenším vynucené — povahy. Přitom o uvolněný post se nezřídka hlásí jejich příbuzní: synové, manželky.

Příbuzní rádi argumentují jakýmsi předurčením, zakládajícím se na pokrevní linii či těsném osobním vztahu. Popsaná iracionalita pak někdy nachází odezvu u řadového obyvatelstva, které věří, že blízký příbuzný disponuje mimořádnými kvalitami, na jejichž základě může pokračovat ve výkonu moci, a to často bez — z našeho západního pohledu — nutné legitimace dosažené bezprostředním uspořádáním voleb.

Výsledkem pak je, že předávání mocenského postu probíhá v rodové linii. Tak vzniká cosi na způsob republikánské dynastie, která je sice formálně legitimována prostřednictvím volebního procesu, v praxi však se u moci udržuje pomocí armády, zastrašování a klientelismu.

Nyní v případě Čadu jsme právě svědky podobného sledu událostí. Nečekaná smrt letitého prezidenta přivedla k moci jeho sedmatřicetiletého syna, který se prohlásil za nového vůdce na dalších osmnáct měsíců a postavil se do čela patnáctičlenné vojenské rady.

Nový vůdce, přezdívaný generál Kaka, má za sebou intenzivní vojenský výcvik jak přímo v Čadu, tak ve Francii, kde strávil tři měsíce na vojenském lyceu. A právě Francie vývoj ve své bývalé kolonii sleduje s velkým znepokojením, neboť jakkoli prezident Idriss Déby zdaleka nebyl přesvědčený demokrat a jeho působení bylo spojeno s řadou autoritářských rysů, byl garantem relativní vnitropolitické stability. V regionu Sahelu je stabilita naprosto nebývalým jevem a má pro vnější partnery strategickou hodnotu.

Okolní Súdán, Středoafrická republika, Libye, Niger či o něco vzdálenější Mali se dlouhodobě potýkají s útoky nejrůznějších ozbrojených skupin, které ve výsledku vedou k naprosté fragmentaci země a dlouhodobému působení zahraničních sil pod hlavičkou EU, OSN či afrických zemí. Čad byl takového vnitřního pnutí z větší části ušetřen, či přesněji řečeno — neprojevovalo se tak intenzivně, jako ve výše uvedených zemích.

Tradičně problematickou byla severní oblast Aouzou při hranicích s Libyí, což je úzký pruh území, na kterém se nachází naleziště uranu a nad kterým si Čad udržel kontrolu až v návaznosti na rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora z poloviny 90. let. Právě na severu země, v pohoří Tibetsi, se nachází základny rebelů, jejichž útok stál život bývalého prezidenta a vedl ke vzniku krátkého mocenského vakua, kterého využil jeho syn.

Nástup mladého muže je bezesporu kontroverzní, neboť se ve své podstatě jedná o samozvaný nástup do čela země, které je v rozporu s ústavními pořádky a fakticky vykazuje známky puče. Dle ústavy měla moc přejít do rukou předsedy parlamentu, což se však nestalo a konstatování, že vojenská rada bude následujících několik měsíců určovat směřování země vyvolává nejistotu.

Čad byl v očích USA či Francie vnímán jako jeden z mála poměrně spolehlivých spojenci v boji proti islámskému terorismu, který se šíří napříč regionem Sahelu a již zdaleka není spojován jen s činností Boko Haram na severu Nigérie. Naopak, například v březnu 2020 zaútočili příslušníci Boko Haram v oblasti jezera Čad a zabili tu necelou stovku příslušníků čadské armády, což vyvolalo ostrou reakci ze strany čadských ozbrojených složek, mohutně podporovaných francouzskými silami, umístěnými v hlavním městě N’Djameně.

Převzetí moci synem zavražděného prezidenta, který měl minulý týden pohřeb, se nesetkává s pochopením na straně řadového obyvatelstva, jež zejména v hlavním městě volá po návratu k civilní vládě. Mladý a nový vládce na to reagoval zákazem veřejných demonstrací, protože mohou vést k destabilizaci země. V úterý, zřejmě, aby dodaly jeho slovům váhu, policejní složky dva protestující zabily.