Když na počátku března v americkém Kongresu probíhalo jednání, které se mělo zabývat kvalitou demokracie v afrických státech, debata se začala ubírat trochu jiným směrem — k Číně.

Již tradičně se tak zájem USA o africký kontinent zredukoval na téma konfliktu s Pekingem a na čínské zájmy v regionu. V tomto případě pak dostal specifičtější konturu obav z vlivu Pekingu a jeho firem, které skrze investice do informačních a komunikačních technologií (ICT) záměrně podrývají místní demokracie. Jenže situace je v mnoha ohledech daleko komplexnější, než jak ji vnímá či podává Washington, který by si, stejně jako řada dalších západních aktérů, v první řadě potřeboval zamést před vlastním prahem. ICT technologie podporující represe totiž nezřídka distribuují i USA.

Pro to, že Čína v zahraničí záměrně šíří svůj autoritářský model, zatím scházejí empirické důkazy. A i když autokratizace dalších států nemusí tedy být nutným cílem Pekingu, může být zájmem druhé strany — v našem případě afrických elit. Právě těm Peking i skrze podporu v ICT sektoru nabízí vysoce vítanou pomoc prostřednictvím dodávek technologií a know-how sloužící k efektivnějšímu sledování oponentů, cenzuře, regulaci připojení k internetu nebo třeba šíření fake news. To vše s ohledem na plnění jejich agendy spočívající v usilování o konsolidaci a rozšiřování vlastní politické moci skrze nejrůznější neférové taktiky.

Obavy bez alternativy

Obavy o kybernetickou bezpečnost v Africe se na angažmá čínských firem v budování 5G sítě vztahují již nějaký ten rok. Už za Trumpovy administrativy se opakovaně volalo po opatrnosti, co se týče spolupráce s Pekingem v budování této infrastruktury, a to s ohledem na možný čínský přístup k citlivým datům. Současně však nikdy reálně nedošlo k tomu, aby byla zároveň s těmito výzvami nabídnuta alternativa, která by pro čínské investice představovala reálnou konkurenci.

Je tedy vysoce naivní domnívat se, že africké vlády přestanou s čínskými společnostmi spolupracovat jen na základě výzev USA. Ať už je reputace čínských firem jakákoli. Nota bene, když vezmeme v potaz, že právě čínské Huawei dokázalo vybudovat 70 % současné 4G sítě na kontinentě, což zde jen prohloubilo technologickou závislost na ČLR i do budoucna. Čínský internet je zkrátka lepší než žádný internet a výzvy k přehodnocení spolupráce s ČLR v ICT sektoru tak přicházejí se zpožděním minimálně jedné dekády.

Pozornost se podobně dlouhodobě upíná i na dopady projektů čínských společností Huawei a ZTE a realizaci jejich Smart City (ZTE) a Safe City (Huawei), iniciativ ve velkých městech, kde jsou pod rétorikou zajištění většího bezpečí pro občany a snížení kriminality zaváděny kamerové systémy. Doposud bylo takto jen v Africe uskutečněno šestnáct Safe City a pět Smart City projektů, a to v demokraciích i v autoritářstvích. Ona avizovaná zvýšená bezpečnost se zatím příliš nepotvrdila, zato zneužívání těchto technologií k monitoringu politických i občanských oponentů vládními elitami ano.

Čínská ICT stopa v africké autoritářské agendě

Nedemokracií, které těží z přístupu k technologiím a know-how importovaného Čínou, je celá řada. Pokud bychom z tohoto výčtu měli některé vyzdvihnout, určitě to bude Zimbabwe, kde Peking od roku 2018 buduje kamerový systém s kapacitou rozpoznávání obličejů, který dodala čínská CloudWalk Technology. Dohoda, která je financována z prostředků vyhrazených na budování tzv. nové hedvábné stezky, má za cíl monitorovat hlavní dopravní centra a nasbíraná data využívat k budování národní databáze obličejové rekognice.

To může zimbabwské straně v budoucnu usnadnit další represe vůči opozici, a tedy udržet současný již velmi brutální režim u moci. Číně spolupráce může pomoci adaptovat sledovací technologie na fyzické rysy černošského obyvatelstva, a produkt tak vylepšit pro další potenciální „zákazníky“ v regionu.

Do toho, jak afričtí lídři přišli na chuť nejen čínským sledovacím zařízením, ale i lidské síle v podobě techniků Huawei sledujících opoziční představitele v zemi, nám pak rovněž dávají nahlédnout případy Ugandy a Zambie. Můžeme zmínit i kamerové systémy, jež Čína dodala do kampusu největší zambijské univerzity, University of Zambia. Ty zde byly instalovány v roce 2016 v reakci na studentské protesty, které jsou v zemi v podstatě tradiční záležitostí a představují pro režim potenciální výzvu.

Současná vláda Patriotic Front (PF) si to dobře uvědomuje, a tak trestá účast na protestech vyloučením ze studia. PF tak i za pomoci čínských sledovacích zařízení naplňuje svou politiku, podle níž je vzdělání prezentováno už ne jako právo, ale jako privilegium, které je určováno loajalitou k režimu. Současně jí instalovaná sledovací zařízení pomáhají zachytit i členy opozice pohybující se v kampusu, a tedy získávat důkazy pro svůj diskreditační narativ, že protesty nejsou nezávislou záležitostí, ale řídí je právě opoziční představitelé.

Ostatně z vlastní výzkumné zkušenosti v Zambii mohu odkázat na situace, kdy respondenti z řad novinářů, občanské i politické opozice zmiňovali stupňující se sledování svých elektronických zařízení. Někdy to pak byly takové dennodenní maličkosti, které člověku připomenou, kde se nachází, když si schůzky s respondenty často už nedomlouvá telefonicky, ale přes platformy jako je třeba WhatsApp, Messenger či Zoom, které jsou pro vládu (zatím) hůře sledovatelné.

Ostatně i proto například Museveni v Ugandě zavedl zákon, který zpoplatňuje použití sociálních sítí. Není pak překvapující, že se podobné regulace snaží uvést v praxi i současný režim v Zambii, který k Ugandě v mnoha ohledech bohužel vzhlíží.

Svět není černobílý

Trochu detailnější podhled do vývoje systému digitálních manipulací v Etiopii nám však může poodhalit, v jak nečernobílém světě se vlastně pohybujeme. Etiopie je státem, který se může „pyšnit“ historicky nejdražším ICT projektem, který ČLR na kontinentě doposud vybudovala. Dvoufázové propojení Etiopie internetem, které zde Peking pomohl vystavět, přitom posloužilo hlavně represivním a centralistickým ambicím strany EPRDF, a to v reakci na nebezpečně soutěživé volby v roce 2005, v jejichž rámci sehrály významnou roli SMS, sdílení blogů kritizujících režim a zprávy, které mobilizovaly opozici a ohrozily přežití režimu.

Po těchto v krvi utopených volbách EPRDF čelila dilematu, jak zachovat ekonomický rozvoj země, tedy i ten v ICT sektoru, ale současně neztratit kontrolu a udržet se u moci. Odpověď jí nabídla ČLR. Právě firmy Huawei a ZTE od roku 2006 vybudovaly v zemi ICT infrastrukturu v hodnotě více než 3 miliardy dolarů, která umožnila vylepšit mobilní a internetové připojení, ale současně upevnila kontrolu tehdejší vlády nad opozicí i děním v regionech.

Chce se říct, že se jedná o skvělou ukázku čínského vlivu na autokratizaci režimu, jenže to by byl neúplný obrázek. Ještě dříve, v rámci „boje proti terorismu“, zde totiž etiopské bezpečnostní složky v používání ICT prostředků ke sledování protivníků, ať už teroristů, tak i opozice, včetně té v zahraničí, školila americká vláda.

Současně to pak byly firmy z Velké Británie a Itálie, které etiopské vládě dodávaly sledovací softwary. Jak pak upozorňuje ve svých výzkumech ICT sektoru v Etiopii Iginio Gagliardone: jste-li etiopský špion, dostal jste výcvik od Američanů, umíte používat evropská sledovací zařízení a ke všemu vám dopomáhá telekomunikační infrastruktura, kterou zařídil Peking. Jedná se tedy o ukázkovou globální dělbu práce v oblasti digitální manipulace, kde je Čína jen jedním článkem v rovnici.

Ostatně nemusíme zůstávat jen u Etiopie. Když se podíváme například do Jihoafrické republiky, narazíme v letech 2016 a 2017 na skandální vliv britské PR agentury Bell Pottinger v šíření dezinformací, které skrze zvyšování rasového napětí v zemi současně vedly k posilování vlivu bývalého prezidenta Zumy.

Dalším příkladem nám pak mohou být nedávné říjnové volby v Tanzanii, při nichž v březnu zesnulý prezident Magufuli využil upadajících etických zábran britského Vodafonu (v zemi známý pod jménem Vodacom Tanzania), a nařídil telekomunikačním společnostem blokovat texty obsahující jména politických protivníků (Tundu Lissy a Maalimy Seifa). Vodafone příkaz poslechl, zablokoval k režimu potenciálně kritické zprávy, a Magufuli i díky tomu boj vyhrál.

Obliba čínských ICT produktů

Kromě výše zmíněné „africké autoritářské agendy“ pak americkým kongresmanům z rovnice čínského vlivu v Africe vypadla ještě jedna důležitá součást. Nikdo si nepoložil otázku, proč jsou mezi africkými zákazníky tolik oblíbené právě čínské produkty, ať již Huawei, nebo i v našich končinách (zatím) nepříliš známé značky firmy Transsion. Odpověď je jednoduchá, čínské společnosti mají skvělý průzkum trhu a míří specificky na africké zákazníky a jejich partikulární potřeby, a to nejen nižší cenou, ale i novými aplikacemi, upravenými parametry svých výrobků i skvěle zvládnutou komunikací s potenciálními spotřebiteli.

Například zmíněné telefony společnosti Transsion a pod ní spadajících značek Tecno, Infinix a Itel nabízejí místním zákazníkům citlivost fotoaparátu na tmavší odstíny pleti. Hudební aplikace této značky Boomplay z afrického trhu v podstatě vytěsňuje ve zbytku světa dominantní Spotify. Obavy z možného sledování jsou navíc pro většinu afrických zákazníků druhotné. Na africkém trhu prioritní roli zkrátka hraje možnost přístupu k novým technologiím a jejich kapacita adaptace na lokální potřeby. A opět: čínský telefon je lepší než žádný telefon.

Nelze přitom očekávat, že se čínská dominance v africkém ICT sektoru bude do budoucna snižovat. Jak ukázal nedávný výzkum společnosti IDC, ani světová pandemie popularitou čínských mobilních značek na afrických trzích nezamávala. Společnost Transsion a pod ní spadající značky produktů v současné době na kontinentálnímu trhu s chytrými telefony dominuje se 48% podílem, nejbližším konkurentem jí je Samsung, který zabírá 16 %.

Spolu s iniciativou jako je nová hedvábná stezka, je naopak možné očekávat jen další nárůst čínské dominance. Větší obchodní propojení podél stezky totiž vyžaduje i větší digitální interakci s Pekingem s cílem propagovat a doručovat čínské produkty na zahraniční trhy. Samotné velké projekty v rámci ekonomické infrastruktury, jako jsou budované přístavy, letiště nebo třeba elektrárny také do značné míry spoléhají na ICT technologie, a tedy předpokládají zapojení čínských technologických firem.

Ostatně to, že pandemie tyto trendy ani zdaleka nezastaví, lze pozorovat na v současné době finišující realizaci podmořského optického kabelu, který digitálně propojuje Asii, Afriku a Evropu.

Čína z afrického ICT sektoru rozhodně nikam neodejde a její rostoucí dominance je hlavně vizitkou dlouhodobé ignorace rozvoje tohoto sektoru ze strany západních aktérů a firem, které promeškaly svoji šanci se na kontinentě lépe etablovat.

Daly tak v podstatě prostor čínským značkám a ty daly dále prostor ambicím aspirujících autokratů, kterým poskytly pomocnou ruku v represích vůči jejich nepřátelům. Netřeba pak dodávat, že situaci nepomáhá ani pokrytecké jednání zmíněných západních vlád a firem, které prokázaly, že se samy v lecčem dokážou chovat podobně jako čínská konkurence. Jakoukoli případnou spolupráci s novou americkou administrativou stejně tak nepovzbuzuje ani přetrvávající optika Washingtonu, podle níž se zájem o Afriku rovná především zájmu o Čínu.