Čínská převaha v Africe a pokrytectví Západu
Iva SojkováNarativ o čínské snaze zavádět v Africe vlastní model vlády má trhliny. Jisté ale je, že Čína místní autoritářské tendence podporuje. Motivem jí je obchod. Její dominance je přitom také důsledkem pokryteckého a liknavého chování Západu.
Když na počátku března v americkém Kongresu probíhalo jednání, které se mělo zabývat kvalitou demokracie v afrických státech, debata se začala ubírat trochu jiným směrem — k Číně.
Již tradičně se tak zájem USA o africký kontinent zredukoval na téma konfliktu s Pekingem a na čínské zájmy v regionu. V tomto případě pak dostal specifičtější konturu obav z vlivu Pekingu a jeho firem, které skrze investice do informačních a komunikačních technologií (ICT) záměrně podrývají místní demokracie. Jenže situace je v mnoha ohledech daleko komplexnější, než jak ji vnímá či podává Washington, který by si, stejně jako řada dalších západních aktérů, v první řadě potřeboval zamést před vlastním prahem. ICT technologie podporující represe totiž nezřídka distribuují i USA.
Pro to, že Čína v zahraničí záměrně šíří svůj autoritářský model, zatím scházejí empirické důkazy. A i když autokratizace dalších států nemusí tedy být nutným cílem Pekingu, může být zájmem druhé strany — v našem případě afrických elit. Právě těm Peking i skrze podporu v ICT sektoru nabízí vysoce vítanou pomoc prostřednictvím dodávek technologií a know-how sloužící k efektivnějšímu sledování oponentů, cenzuře, regulaci připojení k internetu nebo třeba šíření fake news. To vše s ohledem na plnění jejich agendy spočívající v usilování o konsolidaci a rozšiřování vlastní politické moci skrze nejrůznější neférové taktiky.
Obavy bez alternativy
Obavy o kybernetickou bezpečnost v Africe se na angažmá čínských firem v budování 5G sítě vztahují již nějaký ten rok. Už za Trumpovy administrativy se opakovaně volalo po opatrnosti, co se týče spolupráce s Pekingem v budování této infrastruktury, a to s ohledem na možný čínský přístup k citlivým datům. Současně však nikdy reálně nedošlo k tomu, aby byla zároveň s těmito výzvami nabídnuta alternativa, která by pro čínské investice představovala reálnou konkurenci.
Je tedy vysoce naivní domnívat se, že africké vlády přestanou s čínskými společnostmi spolupracovat jen na základě výzev USA. Ať už je reputace čínských firem jakákoli. Nota bene, když vezmeme v potaz, že právě čínské Huawei dokázalo vybudovat 70 % současné 4G sítě na kontinentě, což zde jen prohloubilo technologickou závislost na ČLR i do budoucna. Čínský internet je zkrátka lepší než žádný internet a výzvy k přehodnocení spolupráce s ČLR v ICT sektoru tak přicházejí se zpožděním minimálně jedné dekády.
Pozornost se podobně dlouhodobě upíná i na dopady projektů čínských společností Huawei a ZTE a realizaci jejich Smart City (ZTE) a Safe City (Huawei), iniciativ ve velkých městech, kde jsou pod rétorikou zajištění většího bezpečí pro občany a snížení kriminality zaváděny kamerové systémy. Doposud bylo takto jen v Africe uskutečněno šestnáct Safe City a pět Smart City projektů, a to v demokraciích i v autoritářstvích. Ona avizovaná zvýšená bezpečnost se zatím příliš nepotvrdila, zato zneužívání těchto technologií k monitoringu politických i občanských oponentů vládními elitami ano.
Čínská ICT stopa v africké autoritářské agendě
Nedemokracií, které těží z přístupu k technologiím a know-how importovaného Čínou, je celá řada. Pokud bychom z tohoto výčtu měli některé vyzdvihnout, určitě to bude Zimbabwe, kde Peking od roku 2018 buduje kamerový systém s kapacitou rozpoznávání obličejů, který dodala čínská CloudWalk Technology. Dohoda, která je financována z prostředků vyhrazených na budování tzv. nové hedvábné stezky, má za cíl monitorovat hlavní dopravní centra a nasbíraná data využívat k budování národní databáze obličejové rekognice.