Volby v Zambii: resuscitace demokracie a regionálních nadějí

Iva Sojková

Zambijské volby zcela nečekaně a bezprecedentním způsobem vyhrála opozice vedená Hakaindem Hichilemou. Dobrou zprávu pro demokracii celého regionu ale provází stín obřího dluhu hlavně vůči Číně. Místní budoucnost se tak bude teprve utvářet.

Hakainde Hichilema dokázal využít ekonomického propadu k tomu, aby svoji kampaň vybudoval na naději a optimismu, že tuto mizérii napraví. Frekventovaným předvolebním heslem tak bylo „Bally will fix it“. Foto Salim Dawood, AFP

Dvanáctý srpen 2021 vejde do zambijské historie jako přelomová událost, když ve vysoce nespravedlivých volbách zvítězila naprosto jednoznačně opoziční Jednotná strana národního rozvoje (UPND) v čele s Hakaindem Hichilemou (známý jako HH), který se tak 24. srpna stal v pořadí sedmým prezidentem země. V čele státu tak vystřídá represivní zkorumpovanou vládu Edgara Lunga a jeho Patriotické fronty (PF).

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

HH a jeho UPND srpnové volby nejen vyhrál, ale PF volebním ziskem převálcoval již v prvním kole bezprecedentním rozdílem milion hlasů, v zemi, kde je jen sedm milionu registrovaných voličů, při stejně bezprecedentní volební účasti přesahující 70 procent.

Asi ani největší optimista sledující dění v Zambii takový scénář nečekal, už jen pro energii, kterou Lungova vláda dlouhodobě vkládala do represí a manipulací, a jejíž výdej v měsících před volbami stoupal spolu s panikou z možné porážky. V sázce bylo hodně, kromě ztráty moci i možné stíhání za porušování lidských práv a rozsáhlé korupční praktiky Lunga a jeho kádrů.

Lungova nedemokracie

V Lungův prospěch hrálo mnoho faktorů, které měly stvrdit jeho setrvání u moci na dalších pět let. V první řadě to byly dlouhodobé represe občanské i politické opozice, které zahrnovaly vyhrožování a věznění oponentů, jejich sledování za pomoci čínské firmy Huawei, likvidaci kritických médií a kontrolu obsahu těch státních, stupňující se policejní brutalitu i brutalitu stranických kádrů. Násilných incidentů navíc poslední rok Lungovy vlády jen přibývalo, spolu s tím, jak rostla kritika jeho vlády za obrovskou korupci a ekonomickou krizi.

Co znamená rozhněvat Lunga, poznal i samotný HH. Poprvé se dostal do vězení hned těsně po prohraných volbách 2016, jejichž výsledky zpochybnil. Podruhé ho o svobodu připravil bizarní prohřešek, když si dovolil cestou na tradiční slavnost předjet prezidentskou kolonu, čímž si vysloužil brutální policejní zacházení, obvinění z vlastizrady a měsíce ve vězení.

Sama jsem měla minulý rok možnost dělat rozhovory s lidmi, co sami poznali ztrátu svobody kvůli kritice režimu. Tehdejší lídr Republikánské progresivní strany a mluvčí opoziční aliance (v čele s HH), dnes již bohužel zesnulý James Lukuku, mě při našem prvním setkání uvítal slovy o štěstí, že jsem ho zastihla, protože zrovna (opět) vyšel z vazby, neboť prohlásil, že vláda PF je zkorumpovaná.

Podobné „štěstí“ mě pak potkalo v rozhovoru s Fumba Chamou (aka Pilatem), obrovskou osobností občanské opozice a slavným hudebníkem, který za účast na protivládních protestech a kritiku vlády ve svých textech nejen detailně poznal vězeňskou celu, ale i pobyt v exilu, který si ve strachu o život na několik měsíců „zvolil“ v Jihoafrické republice. Tito i mnozí další aktivisti a opoziční politici hráli v boji proti režimu neoddiskutovatelně zásadní roli, i za cenu omezení vlastní svobody a ohrožení života.

Samotná volební kampaň byla také výrazně vychýlena ve prospěch vládní strany a Lunga. Pandemie nabídla celou řadu vítaných příležitostí, jak opozici omezit. Kromě zavírání nezávislých médií, tedy i platformy pro opoziční kandidáty, Lungu například s narůstajícími covidovými čísly omezil sdružování i volný pohyb během kampaně. To se však vztahovalo hlavně na opozici, a nikoli na PF. Vymáhání těchto pravidel pak doprovázelo policejní násilí.

Lungu se navíc během kampaně mohl spoléhat na propagaci velkých Čínou vybudovaných infrastrukturálních projektů. Ještě pár dnů před volbami se tak pochlubil inaugurací dvou letišť, což je „náhoda“, která se v regionu děje poměrně často. Jak mi v našem rozhovoru řekl lídr jedné opoziční strany — „Jak máme soutěžit proti straně, za kterou stojí celá Čína?“

Těsně před volbami rozmístil Lungu v ulicích měst jako zastrašující taktiku po zuby ozbrojenou armádu, která měla zajistit „bezpečnost“. V den voleb došlo k potupnému vypnutí sociálních sítí. Jedná se mezi diktátory o oblíbenou taktiku, jak zamezit mobilizaci obyvatel a sdílení informací o volebních podvodech, hlavně pokud začínáte tušit, že volby nevyhráváte.

Na některých místech pak došlo k zadržení členů PF, kteří do volebních místností převáželi předvyplněné volební lístky. V samotné centrále Volební komise, která má na starosti sčítání hlasů a oznamování výsledků, pak byl zatčen její člen, který s počty hlasů manipuloval.

Lungu i přesto prohrál a porážku nenesl v prvních dnech příliš statečně. Inspirován Donaldem Trumpem prohlásil volby za neférové a nesvobodné a volal po nezapočítávání hlasů z provincií, v nichž dominovala opozice. To, že jsou volby neférové ostatně tvrdili i mezinárodní pozorovatelé. Jen s tím rozdílem, že viníkem, který za nespravedlností stojí, je právě Lungu.

Jenže čísla byla nekompromisní stejně jako mezinárodní i domácí nátlak. 17. srpna Lungu uznal porážku a pogratuloval HH ke zvolení, čímž mohla začít nová a nečekaná epizoda zambijské demokracie.

Jak prohrát vlastní zmanipulované volby?

Důvodů, proč opozice dokázala zvrátit vysoce nerovný boj ve svůj prospěch, je celá řada. Rychle se zhoršující ekonomická situace se ukázala být zásadním faktorem, který se do jednoznačných výsledků voleb promítl. Ekonomický propad vysoce zadlužené vlády vedl k rychlé inflaci, kvůli níž si obyvatelstvo často nemohlo dovolit ani základní potraviny. Slovy kamarádky ze Zambie: „Dáš si snídani a pak už si musíš rozmyslet, jaké jídlo přeskočíš, jestli oběd nebo večeři, na tři prostě nejsou peníze.“ Podobné nebo i drastičtější omezení se týká až 40 procent obyvatel.

Do ekonomické krize je pak nutné ještě započítat rozsáhlou nezaměstnanost, která zasahuje do života zejména mladé generace. Právě ta se ukázala být zásadním segmentem, který HH dokázal efektivně oslovit skrze kampaň na sociálních sítích a který pak odhodlaně vystál mnohahodinové fronty k volebním místnostem a často u nich i přespával, aby o možnost dostat PF od moci nepřišel.

HH pak ekonomického propadu dokázal využít, když vybudoval svoji kampaň na naději a optimismu, že tuto mizérii „spraví“ („Bally will fix it“, Bally je přezdívka Hichilemy), svoji pozitivní kampaň pak stavěl na bohaté zkušenosti vysoce úspěšného podnikatele, který se dokázal vypracovat z chudých poměrů k nejbohatšímu Zambijci.

Pro úspěch HH se pak stala zásadní ještě jedna zkušenost: o prezidentský post se ucházel už pošesté.

Pozoruhodné na letošních zambijských volbách je, že se jedním z témat nestala závislost na Pekingu. Vládnoucí strana se totiž půjčkami z Číny zkompromitovala, její vyzyvatelé zase věděli, že dluhy budou muset splácet a není dobré se s Pekingem rozhádat. Na snímku je letiště, které v zemi bezprostředně před volbami vybudoval čínský investor. Foto Iva Sojková

HH chytře spojil malé opoziční subjekty, které sice nemají zásadní voličskou základnu, ale jejich lídři jsou v zemi známí, mají politickou zkušenost a sdílejí touhu po změně. Taková široká podpora a jednota navíc vytvořila atmosféru inkluze, která jde napříč etnickým dělením a která se stala naprostým opakem populistické negativní a agresivní kampaně vládní strany, která stavěla program na etnické nenávisti a tribalismu.

Samotný HH z etnika Tonga svoji otevřenost dokázal stvrdit výběrem viceprezidentky Mutale Nalumango z etnika Bemba, jež pochází z oblasti, které tradičně dominuje právě vládní PF. Jak se navíc ukázalo, volební účast v regionech PF byla nižší než v těch podporujících opozici. Svoji naprostou dominanci pak HH neměl problém potvrdit v provinciích, kde se UPND tradičně těší velké podpoře, tedy v jižní a západní části země. Naprosto klíčová pak byla podpora, kterou získal v nejlidnatějších regionech — Lusace a Provincii Copperbelt, kde dokázal oslovit mladé ekonomicky strádající voliče.

Dalším faktorem, který hrál obrovskou roli v omezení volebních podvodů, bylo masivní rozmístění pozorovatelů UPND do volebních místností. Ti důsledně monitorovali to, jak je s hlasy zacházeno. V předchozích volbách v roce 2016 UPND takto nejednala, a dala tak manipulacím Lunga průchod. To se tedy nyní změnilo.

Regionální naděje

V kontextu rychlého propadu demokratických hodnot, který ze Zambie za poslední desetiletí udělal dokonce jeden z nejrychleji se autokratizujících států na světě, se jedná o mimořádnou událost. V kontextu globálního propadu demokracie a na africkém kontinentě zejména v době pandemie a hospodářské krize se jedná v podstatě o zázrak.

Zambii se předvídal osud Zimbabwe. Jenže místo toho se výsledky srpnových voleb, a především jejich průběhem postavila po bok Malawi, které také dokázalo zvrátit demokratický propad skrze pokojné a demokratické volby, a navíc také v době pandemie. Jiné státy v regionu jako například Uganda nebo Tanzanie takové štěstí neměly.

Zambijský případ tak dává naději opozici v okolních státech. Změna je možná, a to i navzdory rozšiřující se autoritářské moci. Jenže mnoho faktorů, které hrály roli v případě transferu moci v Zambii, nejde v jiném prostředí jednoduše replikovat. Například opozice v Ugandě nebo Zimbabwe, kde zambijské volby nyní hodně rezonují, je v daleko horší situaci. Bojuje proti režimu, který se rovná straně a ta se rovná armádě. Zambijské volby měly hladký průběh i proto, že se PF nemůže na armádu tolik spoléhat.

Navíc státy jako Uganda, Zimbabwe nebo třeba Tanzanie nemají zkušenost s předáním moci prostřednictvím voleb. Vedle Zambie se poklidné předání moci událo v Africe více než dvakrát pouze v dalších sedmi státech.

Co dál? Těžké časy

Stávající obrovská euforie nebude však v Zambii i v regionu nejspíš trvat dlouho. Byť se země začala měnit až neuvěřitelně rychle ještě před oficiální inaugurací HH (došlo například k okamžitému obnovení licence zakázané televize Prime TV, rozjíždí se vyšetřování korupčních kauz), Zambii čekají těžké časy a kýžené zlepšení (pokud vůbec) přijde pomalu.

HH přebírá ekonomicky zdecimovanou zemi s dluhem, který jen za Lungovy pětileté éry stoupl z 66 na 113 procent HDP, zemi, kterou bude velmi složitě stavět zpět na nohy. Už dnes je jisté, že celou řadu slibů prostě splnit nemůže. Jeho vize toho, jak dokáže ze Zambie udělat zemi se středním příjmem a masivně zaměstná mladou populaci, jsou za současné situace přemrštěné. Jisté je, že Zambii čekají těžké časy a HH složitá vyjednávání s věřiteli.

Pozoruhodné na letošních zambijských volbách je, že se jedním z témat nestala závislost na Pekingu. Ta přitom byla v roce 2011 jedním z hlavních bodů kampaně bývalého prezidenta Michaela Saty (paradoxně z PF). Satův protičínský populismus se tentokrát nemohl opakovat ani z jedné strany. PF se totiž zkompromitovala půjčkami z Číny, UPND zase ví, že dluhy bude muset splácet, a není dobré se s Pekingem rozhádat.

Jde totiž o hodně. Pokud HH nepřesvědčí Peking ke zprůhlednění uzavřených půjček, jak vládu PF žádali západní soukromí věřitelé a vlastnící 40 procent dluhu, bude potřebné změny splátek vyjednávat jen stěží. Jak se nedávno ukázalo, Peking do svých kontraktů začal dávat klauzule, které zakazují odkrytí podmínek půjček, a to nejen veřejnosti, ale i jiným finančním institucím. To je obrovská překážka, kterou HH nemusí zvládnout překonat.