Dvanáctý srpen 2021 vejde do zambijské historie jako přelomová událost, když ve vysoce nespravedlivých volbách zvítězila naprosto jednoznačně opoziční Jednotná strana národního rozvoje (UPND) v čele s Hakaindem Hichilemou (známý jako HH), který se tak 24. srpna stal v pořadí sedmým prezidentem země. V čele státu tak vystřídá represivní zkorumpovanou vládu Edgara Lunga a jeho Patriotické fronty (PF).

HH a jeho UPND srpnové volby nejen vyhrál, ale PF volebním ziskem převálcoval již v prvním kole bezprecedentním rozdílem milion hlasů, v zemi, kde je jen sedm milionu registrovaných voličů, při stejně bezprecedentní volební účasti přesahující 70 procent.

Asi ani největší optimista sledující dění v Zambii takový scénář nečekal, už jen pro energii, kterou Lungova vláda dlouhodobě vkládala do represí a manipulací, a jejíž výdej v měsících před volbami stoupal spolu s panikou z možné porážky. V sázce bylo hodně, kromě ztráty moci i možné stíhání za porušování lidských práv a rozsáhlé korupční praktiky Lunga a jeho kádrů.

Lungova nedemokracie

V Lungův prospěch hrálo mnoho faktorů, které měly stvrdit jeho setrvání u moci na dalších pět let. V první řadě to byly dlouhodobé represe občanské i politické opozice, které zahrnovaly vyhrožování a věznění oponentů, jejich sledování za pomoci čínské firmy Huawei, likvidaci kritických médií a kontrolu obsahu těch státních, stupňující se policejní brutalitu i brutalitu stranických kádrů. Násilných incidentů navíc poslední rok Lungovy vlády jen přibývalo, spolu s tím, jak rostla kritika jeho vlády za obrovskou korupci a ekonomickou krizi.

Co znamená rozhněvat Lunga, poznal i samotný HH. Poprvé se dostal do vězení hned těsně po prohraných volbách 2016, jejichž výsledky zpochybnil. Podruhé ho o svobodu připravil bizarní prohřešek, když si dovolil cestou na tradiční slavnost předjet prezidentskou kolonu, čímž si vysloužil brutální policejní zacházení, obvinění z vlastizrady a měsíce ve vězení.

Sama jsem měla minulý rok možnost dělat rozhovory s lidmi, co sami poznali ztrátu svobody kvůli kritice režimu. Tehdejší lídr Republikánské progresivní strany a mluvčí opoziční aliance (v čele s HH), dnes již bohužel zesnulý James Lukuku, mě při našem prvním setkání uvítal slovy o štěstí, že jsem ho zastihla, protože zrovna (opět) vyšel z vazby, neboť prohlásil, že vláda PF je zkorumpovaná.

Podobné „štěstí“ mě pak potkalo v rozhovoru s Fumba Chamou (aka Pilatem), obrovskou osobností občanské opozice a slavným hudebníkem, který za účast na protivládních protestech a kritiku vlády ve svých textech nejen detailně poznal vězeňskou celu, ale i pobyt v exilu, který si ve strachu o život na několik měsíců „zvolil“ v Jihoafrické republice. Tito i mnozí další aktivisti a opoziční politici hráli v boji proti režimu neoddiskutovatelně zásadní roli, i za cenu omezení vlastní svobody a ohrožení života.

Samotná volební kampaň byla také výrazně vychýlena ve prospěch vládní strany a Lunga. Pandemie nabídla celou řadu vítaných příležitostí, jak opozici omezit. Kromě zavírání nezávislých médií, tedy i platformy pro opoziční kandidáty, Lungu například s narůstajícími covidovými čísly omezil sdružování i volný pohyb během kampaně. To se však vztahovalo hlavně na opozici, a nikoli na PF. Vymáhání těchto pravidel pak doprovázelo policejní násilí.