Rok a půl trvala jednání ghanské vlády se zástupci Číny a společnosti Sinohydro Corporation o prodeji pěti procent z bauxitových rezerv státu. Čína má za ně investovat do rozvoje ghanské infrastruktury dvě miliardy dolarů a Sinohydro Corporation tyto investice realizovat.

Rovněž rok a půl se přitom formovala i kritika dohody, která není hrozbou jen pro fiskální kondici státu, ale i pro prales, ve kterém se ložiska bauxitu nacházejí. Obsáhlý dokument lze tak dnes analyzovat jak v celkovém kontextu, tak s charakteristikou potenciálních důsledků.

Dohoda uzavřená mezi Akkrou a Pekingem není na první pohled v africkém kontextu něčím neobvyklým. Podobná smlouva byla podepsána v roce 2017 s Guineou, a to dokonce v hodnotě dvaceti miliard dolarů v půjčkách vyplácených po dobu dvaceti let. Také v guineijském případě šlo o bauxit.

Z předchozích letech lze zmínit dohody s Demokratickou republikou Kongo, Konžskou republikou a Angolou. Ostatně právě po posledně jmenovaném státu je celý způsob výměny nerostných surovin za infrastrukturu pojmenován — „Angola model“ —, když s ní Čína již počátkem nového tisíciletí uzavřela miliardové smlouvy týkající se těžby ropy.

I současná dohoda s Ghanou je často označována jako manifestace kontroverzního financování na způsob Angoly. Jenže při bližším zkoumání lze narazit na odlišnosti, které mohou představovat inovativní cestu financování infrastruktury v rozvojových státech. Četná úskalí takových půjček nicméně zůstávají stále podobná.

Kontroverzní zkušenosti s Čínou a specifika nové dohody

Ghana samotná má předchozí zkušenosti s výměnnými obchody s Pekingem, ty jsou ale samy vysoce kontroverzní a dobře indikují možné potíže. Mezi významné projekty patří přehrada Bui, která je dodnes v Ghaně vnímána jako úspěšná ukázka čínsko-ghanské spolupráce, protože pomohla zemi řešit rostoucí poptávku po elektřině a zmírnit energetickou krizi. Přehrada stála více jak 600 milionů dolarů a byla splácena produkcí kakaových bobů.

Další projekty v hodnotě přes deset miliard dolarů ale ukázaly limity spolupráce a úskalí, která jdou ruku v ruce s dohodou o výměně surovin za infrastrukturu. Když Ghana v po novém tisíciletí objevila ropu, Čína projevila zájem o její dodávky výměnou za realizaci nákladných a rozsáhlých projektů v zemi. Jenže mezi tím cena komodity na světových trzích klesla, na základě čehož Čína očekávala výrazné navýšení dodávek. S tím ovšem ghanská strana nesouhlasila, a Čína tak v roce 2014 projekty zrušila.