Čína pomalu mění strukturu mezinárodního financování — tradiční systém Mezinárodního měnového fondu a Světové banky začínají v určitých oblastech nahrazovat její vlastní instituce. Jakou roli hraje v tomto uspořádání Afrika?

V posledních letech můžeme pozorovat, jak Peking zakládá řadu finančních iniciativ v podobě nových institucí.

Zhruba od roku 2000 lze zaznamenat rychlý nárůst čínsko-africké spolupráce. Otázky těchto vazeb a oblasti kooperace se řeší pravidelně každé tři roky na Fóru o čínsko-africké spolupráci FOCAC, který změnil vztahy mezi Pekingem a africkými státy a vnesl do nich více pragmatičnosti a ústupu z ideologické dimenze. Za osmnáct let tato spolupráce tak vzrostla, že je dnes možné označit Čínu za vůbec nejvýznamnějšího ekonomického partnera afrických států.

S rostoucí spoluprací a jistotou, že čínské zájmy v Africe nebudou krátkodobým rozmarem, se FOCAC stalo pompéznější než podobné akce pořádané například Japonskem nebo EU. Jak bylo letos ale vidět, časy ekonomické spolupráce se mění a i Peking má své finanční limity. To ovšem neznamená, že se Afrika stane pro Čínu méně důležitou, spíše naopak — politicky, diplomaticky i vojensky její význam jen poroste.

Rétorika Fóra se klasicky nesla v duchu myšlenek vzájemné tolerance, respektu k suverenitě, zachování míru a stability a spolupráce mezi státy rozvojového Jihu, do kterého se Čína stále ráda počítá. Prezident Xi oznámil, že na další tři roky mohou africké státy očekávat příliv až 60 miliard dolarů ve formě investic, půjček a grantů. Vedle toho vysvětloval, co bude další zadlužení pro africké partnery znamenat.

Zástupcům afrických států v tomto ohledu stačilo ubezpečení Pekingu, že další zadlužování bude udržitelné a „vinit Čínu z dluhových problémů je smysl postrádající a neopodstatněné“. Jak budou ale rostoucí miliardové dluhy splaceny, zůstává záhadou.

Peking si je však dluhové zátěže afrických států evidentně vědom. Částka z FOCACu 2015 se poprvé od roku 2000 nenavýšila. 10 miliard z toho navíc nepůjde přímo africkým recipientům, ale na podporu čínských soukromých investorů a jejich iniciativ v Africe. Finanční toky na kontinent se tedy dokonce ztenčily na 50 miliard.