Již ve třicátých letech dvacátého století prohlásil David Ben Gurion, významný sionista a později první premiér Izraele, že Čína bude jednou z velmocí budoucnosti. I přesto se mu však její přízeň získat nepodařilo. V roce 1947 se Čínská republika zdržela hlasování o rozdělení tehdejšího britského mandátu Palestiny a nepodpořila vznik samostatného židovského státu, k čemuž došlo 14. května 1948.

Izrael se následně v lednu roku 1950 stal první zemí na Blízkém východě a jednou z prvních na světě, která uznala novou komunistickou vládu v Pekingu. Hlasoval také pro to, aby Čínská lidová republika zastupovala Čínu v Organizaci spojených národů na úkor nacionalistů z Čínské národní strany (KMT) pod vedením Čankajška, kteří prchli na Tchaj-wan. Ani od komunistického režimu se však Izrael po dlouhá desetiletí nedočkal uznání.

Nejpozději s čínsko-sovětskou roztržkou a navázáním diplomatických vztahů Číny se Spojenými státy v roce 1979 nicméně Čína a Izrael začaly potají budovat vztahy, především ve vojenském odvětví. Izrael poskytoval Číně vojenské dodávky, odborné znalosti a umožňoval transfer technologií, které by Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) jinde — kvůli embargu po masakru na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 — sháněla jen těžce.

V polovině devadesátých let tak celou pětinu svého vojenského arzenálu Čína pořizovala právě z Izraele. Oficiální diplomatické vztahy byly navázány v lednu 1992 a jejich prohlubování symbolicky stvrdila návštěva čínského prezidenta a generálního tajemníka Ťiang Ce-mina v Izraeli v roce 2000.

Následovala série diplomatických cest izraelských prezidentů a premiérů do Číny, které dále významně posílily diplomatické, obchodní a investiční zájmy. V uplynulých dvou dekádách směřovalo sedmadevadesát procent známých investic z ČLR v Izraeli do technologickém sektoru.

Izrael je jedním z nejvýznamnějších světových inovačních center, působí zde přibližně čtyři tisíce aktivních start-upů a na výzkum a vývoj jde pět procent ročního HDP — více než kdekoliv jinde na světě. Pochopitelně se tak dostal do hledáčku čínských společností. Díky výše uvedenému si Izrael vysloužil zvláštní diplomatickou úroveň „inovativního komplexního partnerství“.

Jelikož zboží se do a z Izraele dostává takřka výlučně po moři, je pro jeho zapojení do mezinárodní ekonomiky nutná modernizace přímořských oblastí a komerčních přístavů. V září 2021 Izrael otevřel na svém středomořském pobřeží nový námořní přístav Bay Port v Haifě v hodnotě 1,7 miliardy dolarů, provozovaný společností Shanghai International Port Group (SIPG).

Čínští konstruktéři jsou nicméně v Izraeli aktivní i na souši — společnost China Railways Tunnel Group získala v roce 2015 zakázku na výstavbu metra v Tel Avivu. Čínsko-izraelskou spolupráci však dlouhodobě s nelibostí nesou Spojené státy, stěžejní spojenec Izraele na mezinárodní scéně a současně dodavatel mnoha kritických technologií pro jeho průmysl a armádu.

Jedna Čína o dvoustátním řešení

Specifickým vývojem prošly také vztahy Číny s Palestinou. Čínská lidová republika byla prvním nearabským státem, který navázal vztahy s Palestinou, a to již v roce 1965, kdy Peking navštívili zástupci Organizace pro osvobození Palestiny (OOP).