Si Ťin-pching během předchozích dvou funkčních období jako generální tajemník Komunistické strany Číny dokázal pevně uchopit moc do svých rukou a buduje si kult osobnosti nemající v zemi obdoby od kulturní revoluce. Zároveň si změnou ústavy zajistil možnost znovuzvolení do čela strany i země, což se skutečně na 20. sjezdu KS Číny stalo.

Dle svých proslovů již nehodlá vést Čínskou lidovou republiku jen cestou bezbřehého ekonomického růstu, ale chce posilovat především státní bezpečnost. Si Ťin-pching své politické kroky často obhajuje zájmy čínského lidu a svoji legitimitu odvozuje od zlepšení ekonomické situace své země. Ta však nyní není ideální, což si Číňané uvědomují.

Velké změny za Si Ťin-pchingovy vlády

Záhy poté, co byl Si Ťin-pching v roce 2012 jmenován do čela strany, bylo jasné, že Čínu čekají velké změny. Bezprostředně po převzetí moci Si Ťin-pching zahájil kampaň proti korupci, v níž postupně zmizeli jeho skuteční i potenciální političtí konkurenti.

Brzy též začal upouštět od principů kolektivního vedení praktikovaných od dob kulturní revoluce a postupně přesunul většinu exekutivních pravomocí do rukou různých řídících skupin a komisí, jimž sám předsedá. Kromě toho si také buduje kult osobnosti nemající obdoby od éry Mao Ce-tunga.

Pro běžné Číňany je Si Ťin-pchingova vláda od počátku spojena s bezprecedentní indoktrinací stranickou ideologií, ale i zvyšující se kontrolou všech aspektů života umožněnou masivním nástupem moderních technologií. Postupně dosáhla nejen zničení rozvíjející se občanské společnosti, ale i potlačení veškerého odporu proti režimu, jak dokládají masivní represe namířené proti náboženským i etnickým skupinám, jež vyvrcholily vybudováním koncentračních táborů zadržujících několik milionů Ujgurů.

20. sjezd KS Číny jen potvrdil trendy, které Si Ťin-pching nastolil už v předchozích letech. Byl potřetí zvolen generálním tajemníkem strany — a tedy nejvyšším představitelem země, čímž porušil pravidlo omezující vládu jen na dvě funkční období. Zároveň do stálého výboru Politbyra, nejvyššího rozhodovacího orgánu v zemi, nechal jmenovat své nejbližší spojence a členy stejné frakce strany, z níž pochází on sám.

Dlouhodobý proces likvidace potenciálních konkurentů z jiných stranických frakcí byl dovršen zbavením Li Kche-čchianga funkce premiéra, který je považován za vůbec nejslabšího předsedu vlády v dějinách Čínské lidové republiky, ale hlavně demonstrativním vyvedením Chu Ťin-tchaa, generálního tajemníka v letech 2002—2012, z jednacího sálu.

Nové výzvy pro generálního tajemníka

Autoritářští vůdci to však mají složité, protože se nemohou odvolávat na podporu lidu vycházející z výsledků svobodných voleb či jiných způsobů participace občanů na řízení státu. Si Ťin-pching svou legitimitu staví mimo jiné na boji s chudobou. Loni při stém výročí založení KS Číny slavnostně vyhlásil, že komunistická strana dokázala extrémní chudobu vymýtit.

Při právě skončivším sjezdu dal Si Ťin-pching jasně najevo, že prioritu pro něj nyní představuje státní bezpečnost, či lépe bezpečnost strany, nikoli ekonomika — o jejíž stabilizaci se staral zejména Li Kche-čchiang.

Čínskou ekonomiku však vážně poškodila politika nulového covidu, již Čína tvrdošíjně prosazuje od začátku pandemie. Krize na čínském realitním trhu má dopad zejména na střední třídu, jejíž příslušníci si od krachujících developerů nakoupili předražené byty, které možná nikdy nebudou dostavěné.

Již půl roku je též každý pátý mladý Číňan nezaměstnaný. Mimo to mnozí obyvatelé pocítili energetickou krizi už loni v zimě, kdy bojkot dodávek australského uhlí způsobil masivní výpadky elektřiny po celé zemi, ale i v létě, kdy zemi postihla enormní sucha a vedra vedoucí k nadužívání klimatizace.

Špatnou ekonomickou situaci též ilustruje povážlivě se zvyšující sebevražednost starších obyvatel čínského venkova. Ti, kteří nemají příbuzné pracující ve městech, musejí kvůli naprosto nedostačující státní podpoře těžce pracovat i v pokročilém věku. Když už nejsou schopni vydělávat či postrádají přístup ke zdravotní péči, ať už kvůli nedostatku financí či její nedostupnosti, zhusta se uchýlí k sebevraždě. Právě v této skupině sebevražednost za poslední dvě dekády pětinásobně vzrostla.

Až doposud běžní Číňané tolerovali Si Ťin-pchingův režim výměnou za ekonomické jistoty. Objevují se však náznaky nespokojenosti, jako například protesty při vrcholící krizi ve finančním i realitním sektoru či stále častější internetové stížnosti proti politice nulového covidu. Bude-li se ekonomická situace běžných Číňanů nadále zhoršovat, stane se z ní celospolečenské téma, které může pro Si Ťin-pchingův režim představovat hrozbu. Je otázkou, jak se s ní zatím trojnásobný generální tajemník vyrovná, když strana pod jeho vedením nepřipouští sebemenší kritiku.