Čínský velvyslanec ve Francii, Lu Ša-jie, způsobil svými slovy, jimiž zpochybnil suverenitu postsovětských a pobaltských zemí, mezinárodní diplomatický skandál. Přestože velvyslancovo vyjádření nereflektuje oficiální stanovisko čínské diplomacie, leccos vypovídá o čínském vidění mezinárodního pořádku.

Čínský velvyslanec ve Francii Lu Ša-jie je předním příkladem takzvaného vlčího válečníka — sebevědomě brání čínské zájmy bez ohledu na diplomatické dopady. Známým se stal již během svého angažmá v Kanadě a od svého příchodu do Francie v roce 2019 způsobil už několik skandálů.

Rozpor mezi vyjádřením a oficiální linií

Během koronavirové pandemie vydala čínská ambasáda ve Francii na svém webu text, podepsaný anonymním „čínským diplomatem“, který postavil na pranýř západní kritiku čínské reakce na pandemii. Na oplátku šířil falešné zprávy, že ošetřovatelé ve francouzských domech pro seniory opustili své svěřence a nechali je „zemřít hladem a na následky nemocí“. Nedávno zase velvyslanec Lu prohlásil, že obyvatelé Tchaj-wanu budou muset být po „osvobození“ Čínskou lidovou republikou převychováni.

Velvyslance, který i díky znalosti francouzštiny často vystupuje ve francouzských médiích, tentokrát do problému dostala jeho vyjádření v televizním rozhovoru, ve kterém se ho moderátor ptal na čínský postoj k ukrajinské suverenitě. Čína totiž opakovaně deklaruje, že ctí mezinárodní právo a suverenitu a územní integritu všech zemí. Odmítá však odsoudit ruskou invazi jako agresi.

Lu se dostal do úzkých a ohledně statusu Krymu opakoval slova o historickém vývoji této otázky a odkazoval na to, že byl poloostrov Ukrajině v minulosti darován Chruščovem. Když na něj moderátor dále tlačil v otázce mezinárodního práva, na jehož základě je Krym součástí Ukrajiny, zašel Lu ještě dál a tvrdil, že bývalé státy Sovětského svazu postrádají „účinný“ mezinárodněprávní status.

Vyjádření se setkalo s tvrdou reakcí. Pobaltské země si předvolaly čínské velvyslance a svá slova musí Lu vysvětlovat i francouzskému ministerstvu zahraničních věcí. Šéf unijní diplomacie Josep Borrell označil vyjádření za „nepřijatelné“. Desítky poslanců Evropského parlamentu a národních parlamentů podepsaly prohlášení, které vyzývá Francii, aby vyhlásila Lu Ša-jieho za persona non grata. K tomu ovšem nejspíš nedojde.

Velvyslancova slova nakonec korigovala i čínská diplomacie. Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí uvedla, že se čínský postoj k otázce suverenity postsovětských zemí nemění a Čínská lidová republika uznává jejich mezinárodněprávní status. Vyjádření čínského velvyslance tak bylo spíše nepromyšleným přeřeknutím vlčího válečníka než odrazem změny oficiální čínské pozice. Zároveň však vypovídá mnohé o reálném pohledu Číny na mezinárodní uspořádání.

Zóny vlivu v multipolárním světě

Čína v posledních letech prosazuje svůj pohled na mezinárodní bezpečnost, který získal konkrétnější podobu ve formě „globální bezpečnostní iniciativy“, představené čínským prezidentem a vůdcem Komunistické strany Si Ťin-pchingem minulý rok. Součástí čínské vize je také důraz na „legitimní bezpečnostní zájmy“, kdy snaha jedné země o zajištění své bezpečnosti nemá znamenat poškození bezpečnosti jiné země.

Co tato vize znamená v praxi je zřejmé z čínské pozice vůči ruské agresi na Ukrajině. Peking opakovaně viní za vypuknutí války Západ a NATO (jež nazývá „reliktem“ studené války), kteří údajně nerespektovali legitimní bezpečnostní zájmy Ruska. Rozšiřování NATO je pak prapůvodní příčinou konfliktu. Přestože to Čína nikdy otevřeně neuvádí, ukrajinská suverenita a možnost vést vlastní zahraniční politiku, včetně vstupu do NATO, je z čínského pohledu omezena zájmy Ruska. Z toho implicitně vyplývá, že je z pohledu Číny ruská agrese vůči Ukrajině oprávněná.

Slova francouzského velvyslance zároveň odrážejí interní čínský diskurz, který vnímá v souladu s ruským pohledem vývoj na Ukrajině v posledním desetiletí jako důsledek Západem zinscenované barevné revoluce v tradiční zóně ruského vlivu. Ukrajina je znova chápaná spíše jako loutka, než suverénní aktér sledující vlastní zájmy.

Snaha zabránit „vnějším silám“, aby podporovaly demokratické revoluce, je pro Čínu obsesí. Odkaz na tento společný cíl se objevil například v projevu Si Ťin-pchinga na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) z minulého září nebo ve společném čínsko-ruském prohlášení při nedávné návštěvě čínského prezidenta v Moskvě.

Zpozornět by měly ale i další státy v regionu, nejen Ukrajina. Již ve společném prohlášení z olympijského Pekingu, ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, se Čína přihlásila k ruské vizi od základu přestavět evropskou bezpečnostní architekturu. To by v praxi minimálně znamenalo stažení NATO do hranic před rokem 1999 a ztrátu bezpečnostních záruk pro země střední a východní Evropy vůči Rusku.

Čínské ambice přepsat definici mezinárodněprávních principů pochopitelně nevychází z altruistických snah pomoci Rusku. Důraz na legitimní bezpečnostní zájmy totiž ospravedlňuje i potenciální čínskou zónu vlivu v jejím nejbližším sousedství, kde Peking s nevolí sleduje posilování bezpečnostních partnerství některých států s Washingtonem.

I v tomto případě Čína vidí suverenitu těchto zemí, ve smyslu možnosti vést vlastní zahraniční a bezpečnostní politiku, jako omezenou. Prohlášení čínského velvyslance tak nakonec mohou posloužit jako potřebný budíček pro ty, kdo stále mají iluze o tom, jaké mezinárodní uspořádání si Peking představuje.