Čína na začátku října vyslala do vzdušného prostoru v blízkosti Tchaj-wanu zatím vůbec největší počet vojenských letadel. Za první čtyři říjnové dny vlétla čínská vojenská letadla do identifikační zóny vzdušené obrany Tchaj-wanu téměř ve 150 případech.

Pro začátek je dobré si vyjasnit jeden terminologický problém. V médiích se často nesprávně hovoří o tom, že čínská letadla narušila tchajwanský vzdušný prostor. Takový krok by byl bezprecedentní. Ve skutečnosti však čínská letadla podnikají lety do jihozápadní části takzvaného identifikačního pásma protivzdušné obrany (ADIZ). Toto pásmo bylo Tchaj-wanem vyhlášeno unilaterálně a dle mezinárodního práva se jedná o mezinárodní vzdušný prostor. Navzdory tomu je snaha Číny o demonstraci síly a vyvolání tlaku na Tchaj-wan vědomým destabilizačním chováním.

O co jde Pekingu?

Za chováním Číny lze spatřovat několik důvodů. V první řadě jsou tyto lety součástí širšího tlaku na Tchaj-wan, jenž zahrnuje škálu prostředků — přes diplomacii, politiku, ekonomiku až k demonstraci vojenské síly. Cílem Pekingu je přinutit administrativu prezidentky Tsai Ing-wen a její Demokratické pokrokové strany (DPP), aby se vrátila k jednacímu stolu s Pekingem za jeho vlastních podmínek. Tím hlavním požadavkem čínského vedení je, aby Tsai akceptovala tzv. konsenzus z roku 1992. Ten říká, že existuje pouze jedna Čína, včetně implicitního porozumění, že definice Číny a toho, kdo je její legitimní vláda, se na dvou stranách Tchajwanského průlivu může lišit.

Na ostrově vládnoucí DPP však odmítá samotnou historickou existenci takového konsenzu a zdá se, že Peking z jeho definice vypustil aspekt rozdílných interpretací. Cesta sjednocení s Čínou pod heslem „jedna země, dva systémy“ po vzoru Hongkongu, již nabízí Peking, je však pro většinu obyvatelstva na Tchaj-wanu absolutně nepřijatelná.