Tchajwanská senátní mise a česká zahraniční politika

Filip Outrata

Dění kolem cesty předsedy Senátu na Tchaj-wan odhalilo základní slabinu české zahraniční politiky — nedostatečnou schopnost prosazovat české zájmy.

Budoucí vztahy mezi Českou republikou a Čínou by se měly budovat bez podlézavosti vůči Pekingu, s jasným deklarováním toho, že Praha stojí o dobré vztahy a fungující ekonomickou a další spolupráci se všemi partnery. Foto Twitter Jiří Ovčáček

Tchajwanská cesta předsedy českého Senátu Miloše Vystrčila je na jedné straně bezesporu způsobem sebezviditelnění dosud nepříliš výrazného politika, který zaujímá jednu z nejvyšších ústavních funkcí. Sám Vystrčil ostatně přiznává, že z jeho strany cesta skutečně byla součástí kampaně před krajskými a senátními volbami.

Mise původně plánovaná Jaroslavem Kuberou je také jakýmsi „trucpodnikem“ horní komory českého parlamentu, která má výrazně jiné složení a jinou většinu než dolní komora a vláda. Představuje tak jakousi specifickou formu opozice v rámci české politické scény.

Je přitom třeba předeslat, že situace, kdy jeden z nejvyšších ústavních činitelů jedná bez souhlasu nebo proti vůli svých kolegů, není normální ani správná. A to by platilo vždy, ať už se jedná o Čínu či jakékoli jiné téma.

Ekonomický prospěch

Je také otázkou, jaký reálný ekonomický přínos cesta, opentlená — podobně jako ekonomicky diplomatické výpravy prezidenta Zemana do rudé pevninské Číny — přísliby o tom, že se Česká republika stane vstupní branou pro tchajwanské investice do Evropy, skutečně přinese. Na místě je spíš jistá skepse. Ostatně některé přední tchajwanské firmy už v České republice dlouho působí, tak jako výrobce elektroniky Foxconn, nadnárodní korporace se sídlem na Tchaj-wanu.

Právě elektronický gigant, založený už v roce 1974, je dobrou ukázkou toho, že vztahy mezi „pevninskou“ a „ostrovní“ Čínou jsou komplikovanější, než se na první pohled zdá. Přinejmenším v ekonomické rovině. Foxconn je dlouhodobě jedním z největších zaměstnavatelů v Číně, přičemž využívá levnější pracovní síly. Zakladatel firmy Terry Gou se těší velmi dobrým vztahům s čínskou politickou garniturou.

V roce 2010 byl Foxconn terčem kritiky za vlnu sebevražd svých zaměstnanců v továrnách v pevninské Číně. Následná vyšetřování odhalila různé praktiky zneužívání zaměstnanců firmy, včetně diskriminace pracovníků z pevninské Číny jejich tchajwanskými kolegy. Problémy měla v roce 2010 ale i pobočka Foxconnu v Pardubicích, která za nedodržování přestávek pro zaměstnance dostala od inspektorátu práce půlmilionovou pokutu.

Foxconn a podobné firmy patří do světa globalizovaných korporací, který dnes zahrnuje stejně tak nominálně komunistickou Čínu jako západní liberální demokracie. To je dobré vědět přinejmenším při reálném hodnocení ekonomického přínosu vztahů s Tchaj-wanem. Ačkoli tomu rétorika čínských představitelů příliš nenasvědčuje, posilování ekonomických vztahů Prahy s Tchaj-pejí je paradoxně prospěšné i pro Peking.

Vztahy s Čínou bez podlézavosti a nerealistických očekávání

Politická a propagandistická stránka věci je pochopitelně něco zcela jiného. Ve zkratce řečeno, cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan náhle zhatila dlouhodobě a pečlivě budovaný mediální obraz České republiky jako věrného evropského spojence Číny.

Z pohledu Pekingu se jedná o zmařenou investici, ať už z hlediska peněz, které v České republice Čína skutečně investovala, nebo — a to spíš — z hlediska vynaloženého propagandistického úsilí. Pro Českou republiku je to naopak příležitost učinit svou politiku vzhledem k Říši středu pragmatičtější a pestřejší, obohatit ji o další rozměr či azimut (což by se mělo líbit i prezidentu Zemanovi), a v neposlední řadě také napravit ostudný dojem, který zanechaly dosavadní oficiální české návštěvy vedené prezidentem hodlajícím se v Číně inspirovat v tom, jak se stabilizuje společnost (což se naopak Miloši Zemanovi pochopitelně nelíbí a líbit nebude).

Ekonomické vztahy jsou důležité, nelze však rezignovat ani na lidská práva. Události v poslední době zejména v Hongkongu jsou varovné. Ukazují názorně, že režim v Pekingu přitvrzuje a bude se co do politického systému a míry svobod od zemí, jako je Česká republika, dále vzdalovat. A to nutně ovlivňuje i zdánlivě nepolitickou sféru ekonomiky.

Příklad čínské firmy, která se bála odebrat objednaná piana od firmy Petrof, protože si poté, co Česká republika náhle „zradila“ oficiální kurz pročínské politiky a hrozí, že na české zboží čínská vláda zavede sankce, nechtěla přidělávat problémy, názorně ukazuje, že v Číně politika zasahuje do ekonomiky v míře mnohem větší, než jsme zvyklí a než je zdrávo. A je tedy možná i pragmatičtější příliš se na byznys s Čínskou lidovou republikou neorientovat, zvláště když objem ekonomických vztahů s Čínou je stále velmi nízký a moc se nezvětšuje.

K tomu se hodí uvést dva roky starý příběh věhlasné krnovské varhanářské firmy Rieger-Kloss, která si od velkých zakázek pro Čínu hodně slibovala. Právě nezaplacení dodávky varhan z čínské strany však firmu poslalo do insolvence. Je to pouze jeden případ, nicméně celkem jasně dokládá, jak jsou naděje spojované s obchodem s Čínou ošidné.

Sladění not

Jinou věcí je, že by česká zahraniční politika měla v tak zásadních otázkách, jako je vztah k nejlidnatější zemi světa, mluvit jedním hlasem. Prezidentovo rituální vyloučení předsedy Senátu z porad nejvyšších českých ústavních představitelů jistě není správné řešení. Správné ale striktně vzato není ani to, že předseda Senátu uskutečnil cestu tohoto významu bez konzultace s ostatními nejvyššími ústavními činiteli.

Sladění not mezi Hradem a Senátem se v dohledné době asi dočkáme jen těžko. Zřejmě je nyní na řadě vláda a zejména ministerstvo zahraničí, které by mělo být i co do vztahů s Čínou hlavním aktérem. Takové sjednocení už do jisté míry nastalo, a to tím, že se jak premiér Babiš, tak ministr zahraničí Petříček — spolu s představiteli dalších zemí EU — ohradili proti výhrůžkám čínského ministra zahraničí Wanga I na adresu předsedy českého Senátu.

Budoucí vztahy mezi Českou republikou a Čínou by se měly budovat bez podlézavosti vůči Pekingu, s jasným deklarováním toho, že Praha stojí o dobré vztahy a fungující ekonomickou a další spolupráci se všemi partnery, mezi něž z řady důvodů patří i Tchaj-wan. „Politika jedné Číny“ může mít různý výklad, proč se tedy nepřiklonit k takovému, že Tchaj-wan je a zůstane součástí Číny v historickém smyslu, nechce ale být z dobrých důvodů podřízen dnešnímu pekingskému režimu.

Ty důvody bychom měli dobře chápat. Stejně jako to, že Čína, reálně vzato, nemá příliš mnoho prostředků, jak Českou republiku za „zradu“ potrestat.

advertisment
advertisment

#BečvaNevyšumí

Téma otravy řeky Bečvy, jedné z největších ekologických katastrof v českých dějinách, při níž zahynulo na osmdesát tisíc ryb, je jednou z nejdůležitějších investigací Deníku Referendum. Reportéři Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá případ sledují od počátku a přinesli v něm řadu nových zjištění. Nyní pokrývají soudní proces se svévolně obviněnou firmou Energoaqua a zpracovávají poznatky, které během něj vycházejí najevo. Podpořte naši další práci!

Diskuse