Tchajwanská senátní mise a česká zahraniční politika

Filip Outrata

Dění kolem cesty předsedy Senátu na Tchaj-wan odhalilo základní slabinu české zahraniční politiky — nedostatečnou schopnost prosazovat české zájmy.

Budoucí vztahy mezi Českou republikou a Čínou by se měly budovat bez podlézavosti vůči Pekingu, s jasným deklarováním toho, že Praha stojí o dobré vztahy a fungující ekonomickou a další spolupráci se všemi partnery. Foto Twitter Jiří Ovčáček

Tchajwanská cesta předsedy českého Senátu Miloše Vystrčila je na jedné straně bezesporu způsobem sebezviditelnění dosud nepříliš výrazného politika, který zaujímá jednu z nejvyšších ústavních funkcí. Sám Vystrčil ostatně přiznává, že z jeho strany cesta skutečně byla součástí kampaně před krajskými a senátními volbami.

Mise původně plánovaná Jaroslavem Kuberou je také jakýmsi „trucpodnikem“ horní komory českého parlamentu, která má výrazně jiné složení a jinou většinu než dolní komora a vláda. Představuje tak jakousi specifickou formu opozice v rámci české politické scény.

Je přitom třeba předeslat, že situace, kdy jeden z nejvyšších ústavních činitelů jedná bez souhlasu nebo proti vůli svých kolegů, není normální ani správná. A to by platilo vždy, ať už se jedná o Čínu či jakékoli jiné téma.

Ekonomický prospěch

×