Cesta předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan má dvě roviny: domácí a mezinárodní. Pozornost českých médií se ovšem soustředí jen na tu první. 

Příběh sobotní cesty na Tchaj-wan je dobře známý. Návštěvu ostrova plánoval už zesnulý Vystrčilův předchůdce Jaroslav Kubera. Prezident Zeman a čínská ambasáda nápad kritizovali s tím, že návštěva poškodí české ekonomické zájmy. Po Kuberově smrti se ukázalo, že on sám dokonce obdržel od čínského velvyslanectví dopis, který vyhrožoval českým firmám podnikajícím v Číně odvetou za jeho cestu. Klíčovou roli sehrála Kancelář prezidenta republiky, jež doručení dokumentu Kuberovi zprostředkovala.

Nový předseda Senátu Miloš Vystrčil navázal na záměr svého předchůdce a rozhodl se návštěvu navzdory minulým výhrůžkám uskutečnit. Argumentuje přitom nutností postavit se čínskému nátlaku a vyzdvihuje hodnotový rozměr takového kroku. 

Zatímco na Kuberu byl nátlak vyvíjen přímo, ve Vystrčilově případě byla čínská diplomacie opatrnější — zatlačila prostřednictvím českých firem, které se obávají o osud svého podnikání v Číně, a dále nejrůznějších asociací a společných podniků. Ti všichni vyjadřovali své názory písemně či na schůzkách s předsedou Senátu. 

Českou společnost tak zachvátila atmosféra jakéhosi podivného očekávání, ba strachu z důsledků, které cesta vyvolá. Oprávněně? Čínská diplomacie samozřejmě ze svého pohledu musí na návštěvu ostrova druhým nejvyšším ústavním činitelem zareagovat. Ovšem její odveta pro nás mít zásadní politické či ekonomické dopady nebude.

Je pravděpodobné, že vzájemné diplomatické vztahy na určitou dobu zamrznou: český velvyslanec bude v Pekingu ignorován. Ovšem zásadnější témata Česká republika na mezinárodních fórech s Čínou stejně neřeší a o její podporu se neopírá. 

Jak by nás čínská nelibost mohla postihnout ekonomicky? V případě hypotetického totálního zmražení hospodářských vztahů, včetně obchodu s komponenty, modely hovoří o dopadu na zdejší ekonomiku ve výši maximálně jednoho procenta HDP. Je ovšem vysoce nepravděpodobné, že by k takovému kroku Čína sáhla: uplatnění takového kroku by bylo jednak zcela bezprecedentní, a jednak velmi složitě proveditelné, vezmeme-li v úvahu provázanost dodavatelských řetězců a zapojení České republiky do jednotného unijního trhu.

Reálně lze očekávat postih firem působících na čínském trhu. Z těch velkých by mohlo jít o PPF a její produkt Home Credit a Škodu Auto. První je ovšem nominálně holandská, neboť sídlí v Amsterdamu, a druhá je součástí německého koncernu. To poslední, co by momentálně Čína chtěla dělat, je ještě více antagonizovat Německo, potažmo Evropskou unii. V září se totiž v Leipzigu uskuteční důležitý čínsko-evropský summit. 

Tvrzení, kterak návštěva Tchaj-wanu ohrozí české firmy je proto zavádějící. Návštěva je celkově relativně bezpečná. Česko ovšem nefunguje ve vakuu — jakkoli by se to mohlo z mediálního pokrytí události jevit — a Vystrčilova cesta má i širší mezinárodní kontext. 

Precedens, na který navážou další země?

Zatím nám uniká, jak návštěva zapadá do současného čínsko-amerického soupeření a politiky Evropské unie. Tchaj-wan hrál v americké politice zadržování komunismu během studené války významnou roli. Po jejím konci zaznívaly názory, že se Čína jednoho dne s ostrovem stejně sjednotí, ať již mírovými či vojenskými prostředky, a objevovaly se spekulace, že závazek Spojených států amerických ostrov bránit je čistě formální. 

Tchaj-wan se ovšem do amerického strategického uvažování naplno vrátil s tím, jak rostla asertivita Číny po nástupu současného prezidenta Si Ťin-pchinga, a Spojené státy si začínaly uvědomovat, že Čína představuje globálního vyzyvatele. Roli sehrály také protesty v Hongkongu.

V současné době je Čína v americkém diskurzu a zahraniční politice USA plně etablována jako strategický soupeř a aktér, jehož vlivu je třeba se bránit na všech úrovních. To zahrnuje celou škálu aktivit, od amerických námořních operací v Jihočínském moři až po kroky proti čínským technologickým firmám, jako je Huawei nebo TikTok. 

Zajímavý a často opomíjený je ale také postupný posun ve vnímání Číny v zemích Evropské unie. Přestože evropské země vnímají Čínu rozdílně, zejména v Německu narůstá frustrace a nespokojenost s čínským chováním, včetně pokračujících protekcionistických praktik, které poškozují evropské firmy. 

Rýsuje se tedy nesnadný, ale stále pravděpodobnější transatlantický kompromis, jehož podstatou bude výrazně asertivnější jednání vůči Číně, než na jaké bylo vedení v Pekingu v uplynulých dekádách zvyklé.

Cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan může být precedentem, na který navážou další země. To je faktor, který z návštěvy v očích ostatních států nedělá jen českou domácí otázku, ale povyšuje ji na mezinárodní úroveň. 

O její důležitosti svědčí také to, že se k cestě explicitně vyjádřily nejen Spojené státy během návštěvy ministra zahraničí Mika Pompea v Praze, ale podporu mu vyslovili i poslanci deseti dalších zemí v úterý zveřejněném otevřeném dopise.