V minulém týdnu jsme byli svědky nového aktu obchodního napětí mezi Evropskou unií a Čínskou lidovou republikou. Čína zablokovala všechen dovoz z Litvy. Konkrétně odstranila Litvu ze seznamu zemí původu. Její zboží tudíž nemůže být procleno a dostat se do země. Vedle toho Čína omezila také import.

Příčina tohoto radikálního a bezprecedentního kroku je zřejmá. Obchod mezi oběma státy — včetně dalších vztahů — ochabuje od listopadu letošního roku, kdy Litva na svém území povolila otevření ambasády Tchaj-wanu.

Pro Litvu reakce Číny nepředstavuje žádnou drastickou ránu. Baltská země exportovala do Číny méně než jedno procento svého celkového vývozu. Diplomaticky jde oproti tomu o jasný signál, že pro Litvu je přednější budovat dlouhodobě udržitelné vztahy s demokratickými partnery, než udržovat procentního byznys za cenu cenu ignorování vnitrostátních poměrů v Číně.

Čína k podobným obchodním „trestům“ vůči různým zemím přistoupila už v minulosti, vždy se však dosud zaměřila na konkrétní sektor či komodity. Dotklo se to například Japonska, Norska, Malajsie, Korey, Tchaj-wanu či Austrálie. V tomto smyslu jde tedy o novou situaci, a to situaci naprosto výjimečnou.

Rozmíška zvedá otázky: Pokud je možné jednu zemi jen tak vyškrtnout z obchodu, co to vlastně znamená být členem Světové obchodní organizace? A co pak znamená být součástí jiných mezinárodních ekonomických dohod? A mají tyto dohody — pro Čínu i ostatní — vůbec smysl?

Postup Číny snad nezůstane bez odezvy… Litva v posledních letech dokázala svůj obchod adaptovat na svobodný svět, ztrátu procentního byznysu s Čínou tedy poměrně snadno ustojí. Reakce Evropské unie by se tedy neměla týkat čistě obchodní stránky konfliktu.

Jako na zavolanou v Evropské komisi právě vrcholí projednávání takzvaného nástroje proti nátlaku. Komise by měla tento nástroj schvalovat ve středu, pak ho čeká cesta Evropským parlamentem a Radou EU. Tento nástroj by měl Evropské unii de facto umožnit rychleji, pružněji a efektivněji reagovat na obchodní výhrůžky či podobnou polarizaci obchodních vztahů.

Jisté kontroverze se nástroji dostává především v jeho vztahu vůči Světové obchodní organizaci. Právě to bude mimo jiné předmětem diskuse na půdě Evropském parlamentu, kde se tomuto tématu hodlám věnovat.

Evropská unie je největší obchodní blok na světě. Příliš toho však nevyužíváme, a to ani při ochraně vlastních zájmů. Nemá však smysl podrývat obchodní dohody — tak, jako to dělají naši oponenti.

Odhlédneme-li od otázek pravidel a smluv mezinárodního obchodu, které bude po tomto incidentu třeba na všech frontách diskutovat, měli bychom Litvě gratulovat. Zachovala si páteř, podpořila demokratickou a lidskoprávní diplomatickou linii a zbavila se bilaterálního obchodu se státem, který nechává své zboží běžně vyrábět v pracovních táborech útlakem menšin.