Narovnání vztahů s Tchaj-wanem je v našem zájmu

Olga Lomová

Senát vyzval českou vládu k podpoře zapojení Tchaj-wanu do Světové zdravotnické organizace. Tento vyspělý demokratický stát, soustavně marginalizovaný na nátlak komunistické Číny, patří v boji s pandemií k nejúspěšnějším.

Dnešní demokratický Tchaj-wan je důkazem toho, že dědictví čínské civilizace nevylučuje úspěšné fungování demokratického politického systému a respekt k univerzálním lidským právům. Foto keso s, Flickr

Senát Parlamentu České republiky na konci dubna po důkladné rozpravě jednomyslně přijal usnesení, v němž nesouhlasí s vyloučením Tchaj-wanu ze Světové zdravotnické organizace a vyzývá vládu, aby „vyjádřila jasnou podporu začlenění Tchaj-wanu do všech zasedání, mechanismů a aktivit Světové zdravotnické organizace (WHO/WHA)“. Předseda Senátu bude o tomto doporučení informovat relevantní ministry a prezidenta.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Senátoři při svém rozhodování vzali v potaz, že Tchaj-wan se v zápase s pandemií ukázal jako stát, který si umí v podobných situacích poradit výrazně lépe než většina ostatních zemí, a je tedy ve společném zájmu sdílet jeho zkušenosti. Také poukázali na to, že Tchaj-wan velkoryse poskytl České republice pomoc, včetně daru linek na výrobu respirátorů.

Tchajwanská anabáze a čínská diplomacie

Tchaj-wan — oficiálním názvem Čínská republika na Tchaj-wanu — je malý ostrovní stát při jihovýchodním pobřeží Čínské lidové republiky. Po vítězství čínských komunistů v občanské válce a založení Čínské lidové republiky v roce 1949 zde našli útočiště představitelé poražené Čínské republiky. Ostrov tak zůstal, řečeno slovy čínské komunistické propagandy, „poslední dosud neosvobozenou provincií Číny“. Nechvalně známou Čankajškovu diktaturu vystřídal postupný proces demokratizace a dnes je Tchaj-wan rozvinutou liberální demokracií respektující principy právního státu a lidských práv, plně srovnatelnou se situací ve vyspělých evropských zemích.

Těsně po druhé světové válce se Čínská republika stala jedním ze zakládajících členů OSN a jako významný stát, který se postavil během války na stranu Spojenců, se stala členem Rady bezpečnosti. Roku 1948 se Čínská republika podílela i na založení Světové zdravotnické organizace.

V období studené války Čínská republika na Tchaj-wanu zpočátku zůstávala členem OSN jako jediný legitimní zástupce Číny. Situace se obrátila v roce 1971, kdy toto postavení zaujala naopak komunistická Čínská lidová republika.

V procesu demokratizace Tchaj-wan opustil někdejší rétoriku Čínské republiky jako jediného legitimního čínského státu v opozici ke „komunistickým vzbouřencům“. Formální potvrzení nezávislosti na Číně však Tchaj-wanu komplikuje postoj Čínské lidové republiky, která podobný krok označuje za „separatismus“ a vyhrazuje si právo v takovém případě „použít i jiné než mírové prostředky“ k „obraně základních zájmů čínského národa“. V tomto smyslu přijala Čína roku 2005 i zvláštní zákon.

V tomto zákoně a v čínské státní propagandě se hovoří o Tchaj-wanu jako o nedílné součásti čínského území a připojení ostrova se zde označuje jako „znovusjednocení“. A to přesto, že Tchaj-wan de facto nikdy nebyl součástí Čínské lidové republiky a již více než sedmdesát let existuje jako úspěšný samostatný stát s vlastním politickým zřízením, dobře fungujícími státními institucemi a vlastními státními symboly.

Z hlediska Čínské lidové republiky představuje Tchaj-wan především problém související s legitimitou moci. Jeho nezávislost popírá základní dogma národních dějin, podle kterého „všechen čínský lid“ roku 1949 uvítal „osvobození“ od starého režimu a moc v Číně přešla do rukou komunistické strany nikoliv jako důsledek válečných operací, nýbrž čistě z vůle lidu.

Tchaj-wan, který je také nezpochybnitelným dědicem čínských kulturních tradic, je pak živým důkazem toho, co čínské komunistické vedení neustále popírá — že totiž dědictví čínské civilizace nevylučuje úspěšné fungování demokratického politického systému a respekt k univerzálním lidským právům.

Citovaný čínský zákon proti separatismu hovoří plamenným mobilizujícím jazykem o přičlenění Tchaj-wanu jako o „posvátné povinnosti každého Číňana“, a to „jakýmikoliv prostředky“. Nejvíce iniciativy v tomto směru vyvíjí Čína na poli diplomacie a snaží se zabránit mezinárodněprávnímu uznání Tchaj-wanu jako samostatného státu. Pod tlakem Čínské lidové republiky, která odmítá navazovat diplomatické styky se státy uznávajícími Tchaj-wan, se Tchaj-wan postupně dostává do mezinárodněpolitické izolace.

Tento nátlak sílí i v oblasti nejrůznějších mezinárodních organizací, sdružení a projektů. V důsledku toho tchajwanští sportovci reprezentují svou zemi na olympijských hrách pod absurdní hlavičkou Chinese Taipei a totéž je podmínkou, aby se tchaiwanské dívky směly zapojit do mezinárodních soutěží krásy. Známý je skandál z roku 2003, kdy pod nátlakem čínských diplomatů v Panamě, kde se konala soutěž Miss Universe, musela Miss Tchaj-wanu Baverly Chen odložit šerpu se jménem svého státu.

WHO jako jeden příklad z mnoha

Tlak na vyloučení Tchaj-wanu z činnosti Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO) je součástí snahy Čínské lidové republiky vymazat z povědomí mezinárodního společenství Tchaj-wan jako plně funkční nezávislý stát, který se zodpovědně podílí na záležitostech mezinárodního společenství.

Připomeňme, že Tchaj-wan byl první, kdo na konci roku 2019 informoval WHO o výskytu neznámého viru v Číně a začal testovat všechny, kdo přijížděli z Wu-chanu. Stal se tak jedním z nejúspěšnějších států v boji s pandemií. WHO však informaci Tchaj-wanu o hrozbě nebezpečné epidemie nevzala v potaz a místo toho spoléhala na ujištění ze strany Číny, že je vše v pořádku a epidemie nehrozí.

Tchaj-wan přitom již jednou získal status pozorovatele Světového zdravotnického shromáždění (WHA), které se na svých výročních setkáních stává hlavní platformou správy WHO. Podobně má status pozorovatele již od roku 1974 například Palestinská samospráva.

Čínská lidová republika ovšem umožnila Tchaj-wanu získat status pozorovatele pouze v letech 2009 až 2016, kdy byl tchajwanským prezidentem zvolen kuomintangský politik Ma Ying-jeou. Ten byl ochoten přistupovat na čínské podmínky do té míry, že na Tchaj-wanu propuklo silné protestní hnutí, které zabránilo přijetí zákonů nevýhodných pro nezávislost tchajwanské ekonomiky. Po nástupu současné prezidentky Tsai Ying-wen (Demokratická pokroková strana), která trvá na rovnocenných partnerských vztazích s Čínou, byl Tchaj-wan pod čínským tlakem svého postavení při WHA zbaven.

Měnící se citlivost Evropy

Sílící asertivita zahraniční politiky ČLR, a to nejen ve věci Tchaj-wanu, vede v poslední době k postupnému přehodnocování obecně vstřícného vztahu vůči Číně. V dubnu minulého roku předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vyjádřila poděkování Tchaj-wanu za pomoc evropským státům v době pandemie a letos v lednu Evropský parlament přijal dvě rezoluce na podporu Tchaj-wanu, v nichž také vyzval ke společnému úsilí směřujícímu k zapojení Tchaj-wanu do mezinárodních organizací.

Rezoluce českého Senátu tak zapadá do nejnovější evropské snahy nepřehlížet zájmy třiadvaceti milionů Tchajwanců, kteří dávají jasně najevo, že nemají zájem stát se provincií Čínské lidové republiky. Posun Evropy ve vztahu k Tchaj-wanu má i pragmatický rozměr, neboť Tchaj-wan na rozdíl od Číny nabízí korektní spolupráci v rámci mezinárodně respektovaných norem a transparentního právního řádu.

Diskuse