Česká republika potřebuje nejlepší velvyslance, ne politické trafikanty
Jan LipavskýProbíhající výměnu většího počtu českých velvyslanců provází nedostatek informací. Je zřejmé, že vliv na příští obsazení našich ambasád mají obchodní zájmy Hradu. Klíčovým kritériem výběru proto není způsobilost, nýbrž loajalita.
V minulých dnech se v médiích objevily informace o velkých změnách v českém diplomatickém sboru. Ministr zahraničních věcí Kulhánek (ČSSD) odmítá střídání velvyslanců komentovat a ani poslanci zahraničního výboru ani veřejnost se tak nedozví, za jakých okolností k němu došlo. Přitom poslanci i veřejnost přitom mají mnoho důvodů se o 21 odvolaných a 26 nových ambasadorů zajímat.
Problém aktuální výměny neleží ani tak v samotném počtu změn. Česká republika má 121 velvyslaneckých postů, které obsazuje ve čtyřletých cyklech, a logicky tak každý rok dochází ke jmenování nových velvyslanců, kteří nahrazují ty končící. Mnohem důležitější je to, koho a jakým způsobem ministerstvo zahraničních věcí na jednotlivé posty vybírá.
Není jedno, kdo ČR reprezentuje navenek. V příštích letech nás čekají mnohé výzvy — s našimi partnery budeme formulovat přístup k Číně, musíme spojit svět v boji proti změně klimatu a specificky Česká republika má před sebou předsednictví v Radě EU. K tomu potřebujeme schopný, jazykově vybavený a profesionální diplomatický aparát se stabilním a transparentním ministerstvem zahraničí.
Je proto mimořádně problematické, když se na posty velvyslanců dostávají nekvalifikovaní lidé skrze stranickou knížku a když výběr nových velvyslanců probíhá bez jakékoliv úcty k diplomatickému řemeslu. A slabý ministr zahraniční není jeho autorem, jen ho poslušně posvětil.
Politický tlak
Černínský palác se zdá být v zajetí silných politických tlaků a česká zahraniční politika zažívá privatizaci. V novinách čteme o vyjednávání s Hradem metodou „kus za kus“ a o vlivu prezidentova poradce Martina Nejedlého. O personální záležitosti resortu se také intenzivně zajímá politický operativec ČSSD Pavel Jaroš, od letoška náměstek na ministerstvu, který byl v čilém kontaktu právě například se jmenovaným Martinem Nejedlým. Tato mocenská klika pravděpodobně cítí poslední šanci využít svůj vliv na chod státu, a neváhá tak trestat a odměňovat i skrze ambasadorské posty.
Výsledkem tohoto procesu je nyní naprostá rezignace v řadách české zahraniční služby a záměrné ignorování jejího smyslu a ducha. Kariérní diplomaté mají pro výkon svého povolání přísně daná pravidla a na své kariéře pracují léta a dekády. Současné nastavení je de facto diskriminuje, protože musí plnit nejrůznější kvalifikační předpoklady, a navíc je demotivuje, protože jim systém vysílá jasné signály, že odbornost a profesionalita nejsou nejcennějším kapitálem.
Tím jsou nyní často správné kontakty a blízkost k mocenským centrům, a to i mimo Černínský palác. Političtí nominanti někdy nesplňují ani ty zcela nejzákladnější kritéria pro službu v diplomacii, jako například znalost cizích jazyků. Například bývalý policejní prezident Tuhý se ze svého současného postu na Slovensku přesune do Slovinska, byť nehovoří anglicky.