Čeští diplomaté se shodují: krize česko-ruských vztahů se časem překoná

Jan Gruber

S bývalými diplomaty a ministry zahraničních věcí jsme hovořili o událostech posledních dní, v nichž se kvůli vrbětickému případu stupňovalo napětí mezi Českou republikou a Ruskem. Jak celé kauze rozumět. A jak číst jednotlivé její aspekty?

Ambasáda formálně provozuje i rozsáhlý komplex Českého domu v Moskvě. Požadavek na snížení počtu zaměstnanců na totožný počet tak výrazně komplikuje jeho provoz. Foto Facebook Český dům v Moskvě

Týden, během nějž eskalovaly vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací v důsledku zjištění našich bezpečnostních složek o výbuchu ve Vrběticích, do něhož měla být zapojena ruská vojenská rozvědka GRU, pomalu končí. Napětí mezi oběma státy se — alespoň prozatím — dále nezvyšuje.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

A navzdory obavám některých pozorovatelů mezinárodního dění ani jedna ze stran nepřistoupila k úplnému přerušení diplomatických styků. Jak tedy události posledních dní číst?

Ve středu si nově jmenovaný ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek (ČSSD) předvolal ruského velvyslance a oznámil mu, že ruská strana má do čtvrtečního poledne umožnit návrat všech vyhoštěných českých diplomatů na moskevskou ambasádu, a pokud tak neučiní, rozhodne o snížení počtu pracovníků ruského velvyslanectví tak, aby odpovídal současnému stavu toho českého v Rusku. Moskva na požadavek neodpověděla, nicméně nesáhla ani k dalšímu kolu vyhošťování.

Ruské ministerstvo zahraničních věcí ovšem předalo českému velvyslanci Vítězslavovi Pivoňkovi požadavek, aby byl vedle počtu diplomatů a administrativně-technických pracovníků paritně snížen i počet těch zaměstnanců ambasád, které si jednotlivé státy najímají přímo na místě. Pivoňka byl rovněž informován, že si ruská strana vyhrazuje právo podniknout další kroky, pokud by v České republice měla pokračovat údajná „hysterická protiruská kampaň“.

Omezení stavů misí zasáhne obě strany

Ačkoli zastropování počtu zaměstnanců ambasády Ruské federace v Praze má v současném kontextu sankční charakter, nelze jej jednoduše stavět na roveň s předchozím vyhoštění osmnácti ruských diplomatů. „Jde o dvě neporovnatelné věci. Vyhoštění je v diplomacii mimořádný akt, který se vždy týká konkrétních osob, jimž představitelé přijímajícího státu sdělí, že jsou nadále nežádoucí,“ vysvětlil Deníku Referendum nuanci někdejší velvyslanec v Bulharsku Petr Pospíchal.

„Naopak snížení stavů,“ pokračoval, „se týká instituce, jež na základě vlastních kritérií rozhodne, kdo pojede domů.“ Tomu ostatně odpovídá i relativně dlouhá doba, kterou Kulhánek pro vycestování třiašedesáti pracovníků ruské ambasády stanovil. Ti se mají vrátit do Ruska do konce května, tedy za více než pět týdnů. „Zastropování není z hlediska mezinárodních vztahů nijak mimořádné,“ potvrdil Deníku Referendum bývalý ministr zahraničních věcí Jan Kavan.

Pospíchal podotkl, že redukce počtu pracovníků ruského velvyslanectví je ovšem mimořádná svým rozsahem. „Za posledních třicet let se v České republice nic podobného nestalo,“ konstatoval. A ve shodě s Kavanem varoval, že důsledné vymáhání parity ze strany ruské strany bude představovat značnou komplikaci pro provoz české mise v Rusku, která závisí na zaměstnávání ruských občanů. „Naše ambasáda se proto neobejde bez pomoci jiných států,“ dodal Kavan.

Krize v česko-ruských vztazích se časem překoná

Ačkoli se zejména ze Senátu ozývaly výzvy, aby Česká republika snížila počet pracovníků ruské ambasády na jednoho, jak Kavan s Pospíchalem, tak i bývalý ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg (TOP 09) ocenili, že česká diplomacie k takovému razantnímu kroku nepřistoupila. „Rozpoutalo by se leda další kolo vyhošťování. Rozumnější je držet zásadu stejného stavu,“ uvedl v rozhovoru pro Deník Referendum čestný předseda TOP 09.

Někdejší předseda Valného shromáždění Organizace spojených národů byl ještě přímější. Podle jeho názoru by vyslyšení senátorů České republice nic dobrého nepřineslo, právě naopak. „Dosáhli by zničení česko-ruských vztahů, které by nemělo v diplomatickém světě obdoby,“ poznamenal a ocenil, že Ruská federace na tyto a podobné výhrůžky nereagovala. „Jsem rád, že se chovala racionálně a situaci dále neeskalovala,“ doplnil.

Všichni tři oslovení se současně shodují, že oněch pět týdnů, které dal Kulhánek Rusku pro stažení zaměstnanců své ambasády poskytuje dostatek času pro další jednání. „Pokud k němu budou mít obě strany vůli, existuje jistá šance, že se České republice podaří obnovit provoz alespoň politického úseku moskevského velvyslanectví,“ řekl Kavan. „Všichni vědí, že mise musejí fungovat. Krize se časem překoná. Otázkou zůstává pouze kdy,“ přitakává Pospíchal.

Naši spojenci se zachovali lépe, než jsme mohli očekávat

Pokud jde o reakci spojenců na český postup vůči Ruské federaci, Schwarzenberg usoudil, že jednali zcela správně. „Vyjádřili nám solidaritu. Můžeme být rádi, že se zachovali lépe než my v minulosti,“ prohlásil v narážce na vytrvalou neochotu České republiky pomoci dalším členským státům Evropské unie v době takzvané uprchlické krize a přijmout na své území alespoň několik desítek utečenců z oblastí zmítaných válečnými konflikty.

V zásadě stejně situaci zhodnotil i Pospíchal, který odhadl, že Česká republika zřejmě nemůže očekávat podobnou solidární vlnu vyhošťování ruských diplomatů, k jaké přistoupili partneři Velké Británie po událostech v Salisbury. „Srovnání s pokusem o otrávení Segeje Skripala a jeho dcera navíc pokulhává. Řada diplomatů si totiž uvědomuje, že naše země nebyla plánovaným terčem útoku, čímž závažnost výbuchů ve Vrběticích ale nijak nezmenšuji,“ doplnil Kavan.

Podle bývalého velvyslance ve Francii Petra Janyšky si je navíc třeba uvědomit, že evropská politika ve vztahu k Rusku žije v těchto dnech i jinými, aktuálnějšími tématy. „Jedná se zejména o stahování sto dvaceti tisících ruských vojáků k hranicím Ukrajiny, hrozící úmrtí Alexeje Navalného nebo nebývale tvrdé zásahy vůči ruské opozici,“ vysvětlil Deníku Referendum s tím, že se Česká republika kvůli vrbětickému případu nestala „pupkem světa“.

Česká republika získala podporu chybám navzdory

Gesta solidarity ze strany našich spojenců v Evropské unii a Severoatlantické alianci si navíc dle Janyšky zasloužení ocenění i z toho důvodu, jakým způsobem si o ně Česká republika řekla. „Zpočátku jsme s partnery mluvili slabým, nepřipraveným hlasem. Zveřejnění informací o výbuchu ve Vrběticích se vládě vůbec nezdařilo. Bylo evidentně šité horkou jehlou. Současně nám nijak neprospívalo, že jsme neměli plnohodnotného ministra zahraničí,“ uvedl.

Nedostatek přípravy a komunikace s představiteli dalších evropských států kabinetu Andreje Babiše (ANO) vytkl i Pospíchal. „Zejména výměna minstra zahraničí působila v tomto kontextu křečovitě. Zvenčí působily naše domácí tanečky chaoticky,“ řekl s tím, že vládě rovněž zřejmě chyběl cíl, kterého chtěla dosáhnout, neboť není zřejmé, zda usilovala toliko o rozbití rezidentur ruských tajných služeb, nebo i narovnání počtu pracovníků na velvyslanectvích.

„Že se nám nakonec podpory dostalo,“ podotýká Janyška, „osvědčuje, že evropské společenství funguje. A že když dojde na lámání chleba, nezůstaneme sami a dostaneme bezvýhradnou podporu ode všech unijních zemí.“ Právě přístup našich partnerů, kteří bez ohledu na minulé neshody přispěchali České republice na pomoc považuje Janyška za nejdůležitější aspekt celé kauzy.

„Měli bychom si z toho vzít ponaučení. Nemít za zády spojence, nemohli bychom s Moskvou mluvit tak jednoznačným jazykem,“ uzavřel.