Tajné služby konzultují se spojenci, takže solidaritu USA, Velké Británie a dalších zemí ve věci označení ruských viníků výbuchu ve Vrběticích v roce 2014, je možné chápat jako potvrzení toho, že je to pravda. Spojenecké země velmi pravděpodobně dostaly a posoudily důkazy ruské účasti na explozích v muničních skladech, ještě než se oficiálně vyjádřily.

Rusku nezbývá nic jiného než dělat to samé, co dělá v například případě masové vraždy cestujících civilního letadla nad povstaleckým územím na východě Ukrajiny. Bude tvrdit, že je to absurdní a zmanipulované obvinění.

Vlastní mediální prostor má Rusko velmi dobře obsazený, takže ruskému obyvatelstvu bude připadat absurdní, že by se ruské tajné služby zabývaly v bezvýznamné České republice vyhazováním skladů do povětří a že se tato skutečnost provalí ausgerechnet v době, když se u hranic Ukrajiny nachází armáda připravená na středně velkou lokální válku.

Musím říct, že kdybych měl v Rusku na starosti propagandu, na Češích bych si smlsnul. Líčil bych je jako smečku lemplů, kterým na rozestavěné dálnice sjíždějí svahy, zabývají se sny o vodním kanálu v hornatých oblastech evropského rozvodí, své členství v EU realizují tak, že kradou evropské dotace, a v rozhodování o dalších blocích jaderných elektráren jsou jednou hot, a jednou čehý.

Mají vládu bez parlamentní většiny, a nedávno si po započetí volební kampaně do povětří vyhodili volební zákon. Vlídně a s ruskou blahosklonností bych konkurenci doporučil, aby nemehla typu Čechů vyhodila jak z EU, tak z NATO.

Ruský státní terorismus? Jaká novinka?

Ejhle, stačí jeden starý výbuch, a našinci se probudí. Dokonce se používají silná slova jako ruský státní terorismus. To se něco takového musí stát u nás, aby se to tak začalo jmenovat?

Anexi Krymu Rusko provedlo za pomoci neoznačených vojenských sil na území cizího státu, u kterých se zpětně a po referendu ukázalo, že to byli ruští vojáci. Na povstaleckém území východní Ukrajiny už padly stovky ruských vojáků, kteří tam nešli dobrovolně, což nade vší pochybnost dosvědčují zdokumentované případy.

Ruský virtuální státní terorismus je přesvědčivě zdokumentován včetně výpovědí bývalých zaměstnanců trollích fabrik na ruském území. Naši spojenci v tomto případě mluví jasně, v případě USA je tu zřetelná kontinuita mezi Trumpem a Bidenem, kteří se jinak přeci jen dosti liší.

Evidentní projevy ruského státního terorismu se v české veřejné debatě pravidelně komentují, ale svou váhu možná dostanou, až když u nás něco vybouchne. S tím ale souvisí způsob, jakým se s kauzou zachází. Musí být veřejná, aby se v naší vnitřní politice zabránilo velezrádným tendencím?

Ministr Petříček byl vyhozen chvatně, dvojitý ministr Hamáček měl jet do Moskvy. Logicky se nabízí otázka, jestli Hamáček vyhodnotil Petříčka jako příliš schopného nebo naopak neschopného v kauze výbuchu, o které už věděl?

Petříček měl cit pro diplomatická řešení a zároveň hranici, když už je potřeba z diplomatické kauzy udělat kauzu veřejnou. Na Petříčkově místě měl být ministr Zaorálek, z jehož dílny vzešlo prohlášení, které můžeme směle zařadit do příbuzenství Moskevského protokolu z roku 1968.

Připomeňme si je:

„Jako nejvyšší ústavní činitelé České republiky chceme společně zdůraznit, že naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí.

Vztahy obou našich zemí a jejich výrazný rozvoj v posledních letech považujeme za velmi přínosné a užitečné pro obě strany a jsme přesvědčeni o tom, že je v zájmu České republiky tyto vztahy i nadále intenzivně rozvíjet.

Osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky a považovali bychom za nešťastné, aby takto byly kýmkoliv vnímány.

• Prezident České republiky Miloš Zeman
• Předseda Senátu Parlamentu České republiky Milan Štěch
• Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jan Hamáček
• Předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka“

Pro Číňany to muselo být k popukání. Zvlášť pokud je pravdivý výsledek investigativy, která konstatovala, že na ministerstvu kultury ministra Hermana zároveň s objímáním dalajlámy probíhal kšeft s firmou Huawei.

Velezrada jako národní sport

Výbuch ve Vrběticích se až podezřele hodí do předvolebního vnitropolitického zápasu v České republice. A do tápání kolem Dukovan, které nejsou potřeba a špatně definují naši energetickou politiku na několik desetiletí dopředu. Celá debata, koho k výstavbě pustit, totiž zakrývá, že ať už bude stavět kdokoli, stane se Česká republika zcela nesmyslně jeho vazalem na příští půl století. O miliardách, které by se přitom rozkradly, ani nemluvě.

V diplomatických vyjednáváních se učí strategie zvaná mrtvá kočka. Když při jednání hodíte na stůl mrtvou kočku, už se mluví jen o ní. Sedm let starý výbuch ve Vrběticích musí projít stejně důkladným vyšetřováním jako hromadná vražda na civilních cestujících letadla nad Ukrajinou. Byly zde sneseny, zváženy a zveřejněny důkazy. Trvalo to léta. Lže se pak obtížněji, a to i Rusům. Vrbětice se musí dostat před soud.

Jestliže Česká republika má vážný problém s tím, že se v ní velezrada stala národním sportem, bylo by milé, kdyby se kvůli tomu nepůsobily další škody.

Umím si představit ministra zahraničí, jak s nevinným výrazem dá ruskému velvyslanci na stůl poznatky o Vrběticích a žádá naplnění seznamu požadavků. Třeba zpětný odprodej pozemků kolem strategických objektů v případě, že nějaké takové tady Rusové přes nastrčené firmy koupili. Nebo zastavení nějaké aktivity u našich spojenců.

Věřím, že takový seznam se dá napsat. Namísto toho jsme tu prozatím vyhostili osmnáct ruských diplomatů ze sto pětatřiceti, když by možná bylo jednodušší za pomoci dnešních technických prostředků je hlídat nežli vyhodit.

Připomeňme si, že do namáhavé eskapády česko-čínského objímání se předsedovi Senátu Vystrčilovi povedlo hodit vidle jednou jedinou cestou správným směrem, na Taiwan. Tak se dělá politika.

Výbuch, i sedm let starý, zůstane výbuchem, stejně jako mrtvá kočka zůstane mrtvou kočkou. Jestli zapůsobí jako katalyzátor ke zmenšení velezrádných projevů v České republice, budiž, bylo by krásné. Obecná poučka ale zní, že vyjednávací strategie zvaná mrtvá kočka se používá jako únik ze slepé uličky a vyznačuje se velmi nejistým výsledkem.

Je namístě se bát, aby se výbuch jako prostředek probuzení z otupělosti nemusel každou chvíli opakovat. A je na místě se bát, aby se nám tu provozování velezrady jako národního sportu naopak ještě neposílilo.