Potřeba výbuchu k probuzení z otupělosti
Jan ŠíchaDo sedm let starého výbuchu ve Vrběticích, za který nově můžou Rusové, se promítá česká vnitřní politika před volbami. Politický výbuch může oslabit velezrádné tendence, ale dopadnout i úplně opačně, než bychom chtěli doufat.
Tajné služby konzultují se spojenci, takže solidaritu USA, Velké Británie a dalších zemí ve věci označení ruských viníků výbuchu ve Vrběticích v roce 2014, je možné chápat jako potvrzení toho, že je to pravda. Spojenecké země velmi pravděpodobně dostaly a posoudily důkazy ruské účasti na explozích v muničních skladech, ještě než se oficiálně vyjádřily.
Rusku nezbývá nic jiného než dělat to samé, co dělá v například případě masové vraždy cestujících civilního letadla nad povstaleckým územím na východě Ukrajiny. Bude tvrdit, že je to absurdní a zmanipulované obvinění.
Vlastní mediální prostor má Rusko velmi dobře obsazený, takže ruskému obyvatelstvu bude připadat absurdní, že by se ruské tajné služby zabývaly v bezvýznamné České republice vyhazováním skladů do povětří a že se tato skutečnost provalí ausgerechnet v době, když se u hranic Ukrajiny nachází armáda připravená na středně velkou lokální válku.
Musím říct, že kdybych měl v Rusku na starosti propagandu, na Češích bych si smlsnul. Líčil bych je jako smečku lemplů, kterým na rozestavěné dálnice sjíždějí svahy, zabývají se sny o vodním kanálu v hornatých oblastech evropského rozvodí, své členství v EU realizují tak, že kradou evropské dotace, a v rozhodování o dalších blocích jaderných elektráren jsou jednou hot, a jednou čehý.
Mají vládu bez parlamentní většiny, a nedávno si po započetí volební kampaně do povětří vyhodili volební zákon. Vlídně a s ruskou blahosklonností bych konkurenci doporučil, aby nemehla typu Čechů vyhodila jak z EU, tak z NATO.
Ruský státní terorismus? Jaká novinka?
Ejhle, stačí jeden starý výbuch, a našinci se probudí. Dokonce se používají silná slova jako ruský státní terorismus. To se něco takového musí stát u nás, aby se to tak začalo jmenovat?
Anexi Krymu Rusko provedlo za pomoci neoznačených vojenských sil na území cizího státu, u kterých se zpětně a po referendu ukázalo, že to byli ruští vojáci. Na povstaleckém území východní Ukrajiny už padly stovky ruských vojáků, kteří tam nešli dobrovolně, což nade vší pochybnost dosvědčují zdokumentované případy.
Ruský virtuální státní terorismus je přesvědčivě zdokumentován včetně výpovědí bývalých zaměstnanců trollích fabrik na ruském území. Naši spojenci v tomto případě mluví jasně, v případě USA je tu zřetelná kontinuita mezi Trumpem a Bidenem, kteří se jinak přeci jen dosti liší.
Evidentní projevy ruského státního terorismu se v české veřejné debatě pravidelně komentují, ale svou váhu možná dostanou, až když u nás něco vybouchne. S tím ale souvisí způsob, jakým se s kauzou zachází. Musí být veřejná, aby se v naší vnitřní politice zabránilo velezrádným tendencím?
Ministr Petříček byl vyhozen chvatně, dvojitý ministr Hamáček měl jet do Moskvy. Logicky se nabízí otázka, jestli Hamáček vyhodnotil Petříčka jako příliš schopného nebo naopak neschopného v kauze výbuchu, o které už věděl?
Petříček měl cit pro diplomatická řešení a zároveň hranici, když už je potřeba z diplomatické kauzy udělat kauzu veřejnou. Na Petříčkově místě měl být ministr Zaorálek, z jehož dílny vzešlo prohlášení, které můžeme směle zařadit do příbuzenství Moskevského protokolu z roku 1968.
Připomeňme si je:
„Jako nejvyšší ústavní činitelé České republiky chceme společně zdůraznit, že naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí.
Vztahy obou našich zemí a jejich výrazný rozvoj v posledních letech považujeme za velmi přínosné a užitečné pro obě strany a jsme přesvědčeni o tom, že je v zájmu České republiky tyto vztahy i nadále intenzivně rozvíjet.
Osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky a považovali bychom za nešťastné, aby takto byly kýmkoliv vnímány.
- Prezident České republiky Miloš Zeman
- Předseda Senátu Parlamentu České republiky Milan Štěch
- Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jan Hamáček
- Předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka“