Uplynulý týden byl týdnem drobných vystřízlivění. Ne, že by mu předcházel nějaký veselý rozmar. Dověděli jsme se, jak si Ruská federace přečetla projev pana prezidenta k Vrběticím, a dověděli jsme se, že náš pan premiér je s evropským úředním potvrzením ve střetu zájmů.

Ne, že by to byly novinky. Ale něčeho se chytit musíme, chceme-li, aby nám čas jen tak neprotekl mezi prsty. Nejlepší zpráva nakonec — Evropský parlament na rozdíl od českého prezidenta a české ministryně spravedlnosti podpořil výbuchem poškozenou Českou republiku.

Vyšetřovací verze

Když nacisté zapálili Říšský sněm, jedna vyšetřovací verze zněla, že to udělali komunisté. Tuto vyšetřovací verzi před soudem v Lipsku ve své hvězdné hodině proti chytrému a práskanému Göringovi vyvrátil Bulhar Jiří Dimitrov. Je to jeden z mála okamžiků, kdy ze všech sil tleskám komunistovi.

Když americký policista docela nedávno stál na krku ležícího Afroameričana, až ho udusil, jedna vyšetřovací verze na základě policejního hlášení byla, že se jednalo o takovou nehodu, která je nepříjemná, ale může se stát. Kdyby umírání toho chudáka nezachytil jeden z přihlížejících na mobil, zůstalo by při první vyšetřovací verzi.

Řekněme, že Vrbětice jsou ve stavu vyšetřování jako požár Říšského sněmu po Dimitrovovi a vražda Floyda po promítnutí videa. Právě a přesně do této míry se dá mluvit o vyšetřovacích verzích. Jestliže prezidentem dosazená ministryně spravedlnosti říká, že verzí je ještě víc, můžeme doplnit, že Říšský sněm mohl hořet samovznícením, a Floyda třeba policista našel už udušeného.

K jaké vyšetřovací verzi se přikloní Rusové, bylo předem jasné. Autoritativní režimy se vyznačují tím, že je s nimi strašná nuda, pokud tedy ten krk, na kterém klečí, není zrovna váš.

Další pomalu se objasňující verze se týká nepoměru mezi ruskými diplomaty v Praze a místními silami na české ambasádě v Moskvě. Česká republika v Moskvě provozuje Český dům, což je mimo jiné hotel deklarovaný jako diplomatická půda. Hotel prý zavírá, byty a kanceláře jedou dál. Do místních sil na české ambasádě se tedy zjevně počítá osazenstvo hotelu.

Paritní počty by vycházely zhruba takto — dvě místní pokojské a recepční v Moskvě na tři vyslané špiony v Praze. Tedy, viděno ekonomicky, když vezmeme pár hodin kolem výbuchu, dva tuzéry a jedno dýško na jedné straně a miliarda za munici a dva životy navrch na straně druhé. Je to jistě extrémní, ale přesto pěkná ukázka českého tance s ruským medvědem ve zkratce.

Nemocný prezident

Když na mne před časem z internetu vykoukl titulek „Zeman se přesunul na vozík“, měl jsem obavu, že se zhoršil zdravotní stav pana prezidenta. Řekněme, že to není vyloučeno. V českém seriozním mediálním prostředí se panu prezidentovi říká už jen příjmením. A spílá se mu. Prezidentovi to nevadí, zjevně to považuje jen za reklamu a reakci těch, kdo ho nevolili.

Když si prezidentovo vystoupení k Vrběticím v klidu pustíme po týdnu a zapomeneme na ruské křepčení, vidíme velmi slabý projev nemocného člověka, který na kost obnažuje techniku svého fanfarónského míchání hrušek s jablky, chronického mlžení, s trochou štulců a urážek. Děsná bída a strašná nuda.

Koncepce vychytralé východní politiky pana prezidenta je v troskách. Zdravotní stav pana prezidenta není možné odbýt větou „Zeman se přesunul na vozík“. Je pan prezident zdravotně schopen vykonávat svůj úřad?

Svatý papež Jan Pavel II se pro důstojnost svého úřadu rozhodl poměrně dlouze umírat před kamerami. Mělo to svou logiku, protože dnešní svět nemoc a umírání vytěsňuje, kdežto pro církev, která se neštítí žádného živého člověka, je obojí téma.

U světského politika, který se má starat zejména o naše západní a evropské ukotvení, je zdravotní oběť úplně zbytečná. Je tam kvůli výkonu, pokud mu ho zdraví nedovoluje, má plné právo na odpočinek.

Nejsme ve válečném stavu, aby se pan prezident musel přepínat, přestože se z médií může zdát, že tu zuří válka, a to právě válka proti prezidentovi na invalidním vozíku, který jako by Švejkův výkřik „Na Bělehrad“ vyměnil za svou osobní verzi „Na hyeny“. Připustil si někdo, že ten člověk možná jen, a docela obyčejně, umírá, a zaslouží spíše soucit?

Takže, ještě jednou: Je pan prezident zdravotně způsobilý vykonávat svůj úřad? V nevěcné době je třeba klást věcné otázky.

Zveřejněný střet zájmů

Na evropské úrovni je zřejmé, že střet zájmů našeho pana premiéra je vnímán kromě roviny čistě finanční také v rovině politické. Audit se celkem zjevně netýkal jen dotací, ale postižení systému Babiš.

Postkomunistická země Česká republika se vyznačuje malým trhem, čerstvě a nerovnoměrně akumulovaným bohatstvím, poškozeným sebevědomím obyvatelstva v důsledku bolševické normalizace, nerozvinutou politickou kulturou, a tím pádem zranitelností ze strany oligarchů, kteří se naučili okupovat volný prostor. Nebo, přesněji řečeno, prostor, který aktivně a úspěšně nebrání někdo jiný.

Evropské varování před systémem Babiš asi nemohlo jít dál. Posoudilo ekonomiku a politiku, samostatnou kapitolou by byl mediální vliv. Kdyby nás někdy vyhodili z EU, bodem od kterého se začalo odpočítávat, je zveřejnění této zprávy o auditu.

Stínová vláda?

Prezidentovi, kterému se u nás říká příjmením, a jemu je to jedno, společně s premiérem, který nikdy nerezignuje a ve střetu zájmů je od počátku, se podařilo zmrazit náš politický provoz. Je úplně normální vyslovit nedůvěru vládě, která ztratila většinu v parlamentu.

Může se stát, a třeba se to děje, že vyslovení nedůvěry je netaktické. Třeba kvůli časové blízkosti voleb a kvůli nevyzpytatelnému prezidentovi.

Pak ale musí následovat silné politické kroky, které normální jednání nahradí. Nebo to risknout, vládu shodit, a pozvat lidi na půl roku do ulic. Hlavně žít a necivět jak pták na hada.

Vláda, která nezvládla pandemii a utrácela daleko víc, než bylo nutné, je z řady důvodů nelegitimní. Jako občan bych od opozice rád slyšel, že podrobí revizi vládní rozhodnutí od určitého data, nejpozději od ztráty parlamentní většiny.

Jako občan, který s nadějí sleduje volební průzkumy, bych si přál, aby tady existovala stínová vláda, která nám pomůže překlepat čas do voleb, jestli je skutečně pravda, že nezbývá nic jiného než se na to ještě chvíli dívat.

Politika po pandemii

Slábnoucí pandemie vyklízí pole pro politiku. Máme za sebou opatrnou demonstraci v Praze i mimo Prahu. Lidé se těší na změnu, protože vláda prostě neuspěla. Počet mrtvých ve světovém srovnání nelze okecat. Přál bych si viditelnou a dělnou stínovou vládu.

Aby někoho nenapadlo, že stávající konstelace je sice na umření, ale už jsme si na ni zvykli. Tak žila většina společnosti za normalizace. Růst cen rekreačních objektů a přibývání již tak dost přebujelých bazénů u baráku novou normalizaci ohlašuje.

Obsahem předvolební politiky je cesta do budoucnosti. Máme se těšit, na něco, co může nastat. Stínová vláda se mi k tomu jeví jako vhodná, pokud tedy skutečně nelze shodit vládu bez parlamentní většiny s premiérem ve střetu zájmů.