Česká republika má od středy nového ministra zdravotnictví. Brněnského lékaře Jana Blatného po zhruba pěti měsících vystřídal lékař pražský, Petr Arenberger (oba nestr. za ANO). Jeho nástup do funkce provází množství spekulací v čele s podezřením, že představuje nástroj k prosazení ruské vakcíny Sputnik V bez patřičného schválení Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA). Arenbergerův příchod ovšem souvisí s vícero zajímavými procesy, jež rozebereme v následující analýze.

Kdo je nový ministr? Dvaašedesátiletý přední expert v oboru dermatovenerologie (obvyklé spojení lékařství kožních a pohlavních chorob), poslední rok a půl ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Jeho práce se zaměřuje na lupénku a především kožní nádory. Dosáhl několika objevů týkajících se imunitních odpovědí v kůži. Stojí za vznikem osvětového a diagnostického projektu Stan proti melanomu. Je manželem respektované dermatoložky a lékařky Moniky Arenbergerové.

Arenberger drží čtyři odborné tituly včetně profesury. Má bohaté zkušenosti s vedením dermatovenerologické kliniky i s působením na lékařských postech, především v domovské vinohradské nemocnici. V roce 2017 dostal Stříbrnou medaili Senátu za zásluhy o českou dermatovenerologii, o rok později ocenění Lékař roku, tentokrát za celoživotní přínos medicíně.

Příliš se neví, že Arenberger má zkušenosti i s pomocí lidem bez domova. Minulý rok začal ordinovat ve známém pražském denním centru U Bulhara. „Nedávno mě napadlo, že bych mohl volný čas využít na dobročinné účely. Začal jsem proto navštěvovat zdravotnické zařízení, které se specializuje na bezdomovce a kde se setkávám s tou opravdovou dermatovenerologií, kvůli které by kolegové z jiných oborů kožní nikdy nešli dělat,“ uvedl tehdy.

Ministrův plán nezahrnuje nic nečekaného

Specifické pro pandemickou situaci je, že výměnu ministrů nikdo nevysvětlil. Zatímco exministr řekl, že rozhodnutí chápe politicky, premiér Andrej Babiš (ANO) na vzápětí následující tiskové konferenci uvedl pravý opak a Blatného pochválil: „Byl to skutečně velice pracovitý ministr a my jsme i velmi dobře komunikovali.“ Odvolání zdůvodil odlišnými představami o fungování resortu.

Premiér Blatnému vytkl i nedostatečný marketing a komunikaci navenek. O tomto problému hovoří politici v podstatě od začátku pandemie, potřebu srozumitelnosti opatření zmiňoval po svém nástupu do funkce poněkud paradoxně i sám Blatný. Nyní slibuje řešení Petr Arenberger a je přitom dokonce i vcelku konkrétní. Na tiskové konferenci zmínil, že by jeho resort měl vyvracet falešné zprávy, ale také jako první referovat o novinkách v medicíně a informace pružně předávat novinářům.

Důležitější je, co nový ministr plánuje v samotném řízení epidemie a vakcinační politice. Výzev je mnoho. Arenberger se před koncem března, kdy se o něm opět začalo uvažovat jako o možném nástupci Blatného, vyjadřoval ke covidu-19 hlavně z pozice ředitele významné nemocnice. Vinohrady se jednak starají o pacienty s vážným průběhem nemoci, jednak provozují testování a také očkují. Jde o solidní fakultní nemocnici s množstvím specializovaných pracovišť a dlouhou tradicí.

Arenbergerův názor na boj s infekcí se zdá plně racionální. K nevyhnutelnému rozvolňování protiepidemických restrikcí se staví s patřičnou zdrženlivostí. Chce postupovat podle chystané náhrady Protiepidemického systému (PES), který je již delší dobu irelevantní. „Určitě potřebujeme mít nějaký materiál, který nám řekne aspoň rámcově dopředu, jakým způsobem pokračovat a za jakých podmínek,“ předeslal.

Avizoval, že chce pokračovat ve spolupráci s apolitickými poradními organizacemi, jako je Mezioborová skupina pro epidemické situace (MESES). V té zasedají přední experti, z nichž mnozí působí i v Centru pro modelování biologických a společenských procesů (BISOP) či v Iniciativě Sníh. Prosazují odborně podložené řešení epidemie v podobě marginalizační strategie: důsledného potlačení virové zátěže na minimum. Jejich výstupy setrvale kultivují veřejnou debatu.

Ministr by také rád normalizoval používání monoklonálních protilátek: specifických léčiv na principu takzvaně pasivní imunizace. Preparátů je více, lze je poznat podle dlouhých názvů s koncovkou -mab (např. bamlanivimab). Jejich užití odsouhlasila i Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA). Mohou zřejmě pomoci lidem, kteří jsou čerstvě nakaženi a hrozí jim vysoké riziko těžkého průběhu covid-19. Později, například u lidí na kyslíkové podpoře, se užívat nemají. Arenberger lidem z rizikových skupin doporučil, aby v případě nákazy žádali nasazení preparátů skrze praktického lékaře.

Sputnik v ČR aneb šalamounská „klinická studie“

Největší otázky vzbuzuje Arenbergerův pohled na očkovací program, přesněji na užití zatím neschválené vektorové vakcíny Sputnik V ruské provenience, jež setrvale požaduje KSČM i prezident Miloš Zeman. Ten opakovaně obvinil odborníky i ministry, kteří jsou k nasazení ruských, či dokonce ještě tajemnějších čínských vakcín zdrženliví, že nesou vinu za smrt neočkovaných lidí, a neštítí se ani objektivně nepravdivých argumentů. Volání po Sputniku provázely i prudké výpady vůči ředitelce apolitického Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Ireně Storové.

Arenberger není bezhlavým zastáncem ruského preparátu. Jeho pověst propagátora stojí na starším výroku pro portál Novinky.cz, kdy nový ministr řekl: „Rozumné řešení [sporu o Sputnik V] vidím v tom, že by se udělala rozsáhlá klinická studie na větším počtu pacientů, kdy obě strany vědí, že jdou do experimentálního preparátu, kterému nějaké to razítko chybí, a vstupují do toho dobrovolně.“ Nyní uvádí, že v bezprostřední budoucnosti neplánuje látku nakupovat, ale chce spolu se SÚKL prostudovat dokumentaci a zvážit možnosti.

„Těm, kteří mají o tuto vakcínu zájem (…), bychom rádi umožnili, aby ji mohli dostat v nějakém dobrovolném režimu, ale musíme najít nějaký rozměr, aby to nebylo v rozporu s evropskými ani s našimi předpisy,“ shrnul v aktuálním rozhovoru pro iRozhlas.cz. Hlavní pravomoc v případném prosazování Sputniku V jsou každopádně nikoli na SÚKL, ale právě na ministerstvu zdravotnictví.

Arenbergerovo jmenování provází intenzivní spekulace, podle nichž do funkce vstoupil právě kvůli Sputniku — Blatný totiž užití neschválených vakcín striktně odmítal. Možné politické důvody jsou nasnadě. Vláda je závislá na toleranci KSČM, jež ruskou vakcínu propaguje, byť popírá, že by jejím použitím cokoli zákulisně podmiňovala. Stejně tak Babiš kvůli možnému rozložení sil po podzimních sněmovních volbách potřebuje udržet chatrné spojenectví s nevyzpytatelným a otevřeně proruským Zemanem.

Premiér podezření odmítá. „Chci zdůraznit, že [výměna ministrů] není o Sputniku, protože tady jsou nějaké teorie a pan prezident o něm zase mluvil. Ale není to o Sputniku. Sputnik je schvalován na úrovni EMA a my budeme čekat na její rozhodnutí,“ řekl ve středu. Jeho tvrzení není se spekulacemi v nutném rozporu. Stačí zvolit šalamounské řešení v podobě rozsáhlé „klinické studie“, o jakém již dříve mluvil Arenberger.

Jde o metodu, jež se při očkování neschválenými vakcínami de facto užívala i v zahraničí. Spočívá v tom, že se vytvoří vakcinační program s dobrovolným zapojením, který je ovšem oficiálně rámován jako experiment. Pro největší zastánce Sputniku dává smysl akci spustit předtím, než preparát případně schválí EMA: jinak by totiž nefungovala jako vyjádření důvěry k Rusku a štulec Evropské unii.

Morální i věcné zhodnocení takového záměru přesahuje rámec aktuálního článku. O případných Arenbergerových plánech budeme podrobněji referovat, až nabydou konkrétnějších obrysů.

Ministr přebírá pobořený úřad

Arenberger vstupuje na ministerstvo ve stavu personálního zmatku. Koncem ledna skončil náměstek pro zdravotní péči, respektovaný lékařský biochemik Aleksi Šedo. Těsně před ním kvůli kauze s přednostním očkováním odešla takzvaně politická náměstkyně Alena Šteflová. Předtím se političtí náměstci střídali spolu s ministry. Funkci opustil i někdejší národní koordinátor očkování, bývalý ředitel SÚKL Zdeněk Blahuta — s již klasickými slovy „je to marné, je to marné, je to marné“. Později kriticky vystoupil v médiích.

Nyní spolu s Blatným odchází i poslední národní koordinátorka očkování, Kateřina Baťhová. O té se příliš neví, neboť prakticky nevystupovala na veřejnosti a vyhýbala se pozornosti médií. Babiš ve středu zmínil i dalšího „spolupracovníka bývalého ministra“, se kterým „měl problém“, neboť dotyčný prý zastává věcně pochybnou teorii promoření populace a odmítá nákupy nových léčiv.

Z širšího kontextu vyplývá, že se takto může viklat židle někdejšího Blatného náměstka, koordinátora lůžkové péče a experta na intenzivní medicínu Vladimíra Černého. Jím vedená klinická skupina se dříve postavila proti koupi premiérem (a jak víme, i Arenbergerem) prosazovaných monoklonálních protilátek. V mediálním prostředí je znám především svou účastí na tiskových konferencích bývalého ministra a někdejším vyjádřením, podle kterého není tragický vývoj epidemie ničí vinou.

O Černém se již delší dobu hovoří jako o člověku, který prosazuje jako hlavní parametr pro řízení epidemie vytížení nemocnic — v kontrastu k obecně přijímané strategii potlačení viru. Epidemiolog Rastislav Maďar jej před časem označil za pravděpodobného zastánce promořování. Černý spolu s dalšími vloni na jaře otevřeně doporučoval „přirozenou imunizaci“ populace. Většina expertů, která něco podobného říkala, názor vlivem nových informací přehodnotila. Černý nyní hájí „snížení vnímavosti populace“, což principiálně může znamenat jak „promoření“, tak očkování.

Koordinátor lůžkové péče má z anekdotických zvěstí pověst prvotřídního lékaře, ale tvrdého člověka. Jeho expertiza ve věci intenzivní medicíny se opírá o dlouhou řadu významných pozic napříč světem i publikování mnohých odborných prací. Podílel se na vytvoření evropských medicínských doporučení. Před dvanácti lety byl jmenován profesorem, vede výbor České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny České lékařské společnosti.

Personální změny na ministerstvu zdravotnictví mohou mít svou logiku. Resort epidemii nezvládl a kolem něj se pohybuje více osob s diskutabilními postoji. Obroda souvisí i s procesem, kterým prošel Babiš: v posledních měsících se mu mnozí experti snažili intenzivně vysvětlovat epidemiologické zákonitosti a premiér podle všeho zaujal ke covidu-19 poněkud obezřetnější postoj. Výsledkem může být jeho rostoucí averze vůči lidem, kteří formují strategii opřenou pouze o vytížení nemocnic.

Širším problémem pro Arenbergera je, že se v posledním roce otřásla kontinuita úřadu. Ministři se střídají rychle, aniž stačí dokončit vše, co si vytyčili. Jejich nástupce může stěží účinně jednat hned od začátku, na řízení podobné instituce je nutné si zvyknout, stejně jako na komunikaci s veřejností a dalšími vládními činiteli, hlavně se svéhlavým premiérem.

Není důvod očekávat, že se nový ministr v řízení resortu projeví jakkoli excentricky či škodlivě. Práci mu ovšem může komplikovat chaos, do něhož vstupuje. I pokud ve funkci nezažije další ničivou vlnu epidemie, stojí před ním množství i „necovidových“ problémů, týkajících se například pojišťoven. Přichází navíc do nevraživé atmosféry. Část veřejnosti Arenbergera předem nesnáší, u zbytku si musí složitě vydobýt respekt a důvěru. Ta je nyní rozmetána kombinací tragikomických zmatků, selhání a obecné frustrace.

První den ve funkci, první bouře na sociálních sítích

V den Arenbergerova jmenování se po sociálních sítích rozšířilo tvrzení, že byl v roce 1989 spolupracovníkem Státní bezpečnosti s krycím jménem Kůže. Jde o dezinterpretaci. Nynější ministr v dobovém seznamu sice figuruje, ale jen jako takzvaný kandidát tajné spolupráce. Takoví lidé o své evidenci většinou nevěděli a Státní bezpečnosti se k ničemu nezavázali. Presumpce jejich neviny vyplývá i z rozhodnutí Ústavního soudu vyřčeného roku 1993. Arenberger zdůraznil, že spolupracovníkem nebyl a má čisté lustrační osvědčení.

U nepřátelsky naladěných lidí se ovšem jakákoli pochybnost spojila do celku „estébáci nám chtějí očkovat Sputnik“ a ministr se bude averzí jen těžko zbavovat. Lze očekávat, že někteří budou na jeho záznam u Státní bezpečnosti odkazovat zcela nezávisle na faktech ještě dlouho.

Arenbergera možná čekají i spekulace kolem jeho přítomnosti v Radě Českého rozhlasu. Do té se rozhodl kandidovat v roce 2017 za organizaci Prosaz, jež se zabývá pomocí a začleňováním zdravotně hendikepovaných. Zvolen byl o rok později, a to poměrně konsensuální volbou Poslanecké sněmovny: hlasovalo pro něj 150 ze 182 přítomných zákonodárců. Ministr musí Radu opustit. Zákon o Českém rozhlasu výslovně říká: „Členství v Radě je neslučitelné s funkcí (…) člena vlády.“

Další potenciálně sporný moment, který na ministra může někdo takříkajíc vytasit, je někdejší smířlivé vyjádření k proslulé kauze kliniky čínské medicíny při královéhradecké nemocnici. Ta se jako červená nit táhne mezi nejrůznějšími předními činiteli. Aktivně v ní figuroval jak bývalý ministr Roman Prymula, tak i třeba politik a představitel nejrůznějších politicko-ekonomicky zajímavých pozic Jaroslav Tvrdík — toho času místopředseda představenstva čínské investiční firmy CEFC.

Kdo chce psa bít, kauzu si najde, dalo by se říci. Nyní ovšem není zásadní důvod Arenbergera pranýřovat. Důležité je, co reálně udělá v příštích měsících. I to, jak transparentně a korektně se rozhodne vypořádat s možnými pochybnostmi. Takové činy, byť přímo nesouvisejí s agendou ministerstva zdravotnictví, ovlivní jeho veřejný obraz a zprostředkovaně dost možná i ministrovu úspěšnost při zvládání epidemie. K té totiž potřebuje alespoň základní důvěru veřejnosti.