Aktuálně o očkování: vakcíny nestačí, ale protloukáme se vpřed
Jan KašpárekOčkování proti covid-19 setrvale, byť nijak zvlášť kvapně, pokračuje. Nově se dostane na sedmdesátníky a některé chronicky nemocné, v dalších týdnech přijdou na řadu další pracovníci sociálních služeb a lidé nad pětašedesát let.
Zatímco se Česká republika chystá na Velikonoce, jež zřejmě určí další vývoj epidemie covid-19, proti nemoci se dále očkuje. Proces je sice relativně pomalý, zahrnuje ale stále širší skupinu obyvatel.
Aktuálně postupuje takzvanou prioritní skupinou 1B. Polovinou dubna se rezervační systém otevře seniorům nad pětašedesát let, od 7. dubna se konečně dostane i na pracovníky sociálních služeb, výhledově přibudou další profesní skupiny i lidé s méně vážnými chronickými chorobami.
Ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO) uvedl, že Česká republika v březnu obdržela zhruba 1,12 milionů dávek. Během dubna jich má podle očkovací strategie přijít k 1,5 milionu, z toho ovšem třetina připadá na vektorovou vakcínu oxfordské univerzity a společnosti AstraZeneca, nově nazývanou Vaxzervia.
Výrobce do Evropské unie setrvale dodává méně lahviček, než se plánovalo. Počítá, že ve druhém kvartálu 2021 unijním zemím předá ani ne polovinu avizovaných dávek: 130 milionů namísto 300 milionů.
Je tedy možné, že očkovací proces bude nadále drhnout. Věci nepřidává ani loňské vládní rozhodnutí vsadit na proteinovou vakcínu Novavax. Ta má z českého pohledu strategickou výhodu — továrnu nedaleko od Prahy. Na druhou stranu není zatím schválena Evropskou lékovou agenturou (EMA). V důsledku tak teď máme ze společných evropských zdrojů objednáno méně použitelných dávek, než na kolik bychom teoreticky měli nárok.
Přesto neočkujeme až tak pomalu, v průběhu března se situace poněkud zlepšila. Aktuální podíl alespoň částečně proočkovaných na populaci se ve vztahu k unijnímu průměru téměř neliší. Ač je to vzhledem k tradiční české chaotičnosti překvapivé, čistě v přepočtu na hlavu příliš nezaostáváme ani za Německem.
Ministerstvo zdravotnictví ke středečnímu večeru evidovalo přes 1,7 milionu podaných dávek u téměř 1,2 milionu lidí. Obě potřebné injekce dostalo více než půl milionu Čechů. Polovina vykázaných očkování proti covid-19 připadá na seniory, zhruba rovným dílem jsou zastoupeni starší osmdesáti let a sedmdesátníci. Následují zdravotníci, klienti i pracovníci pobytových sociálních služeb, zaměstnanci školství, medici, dobrovolníci, pracovníci kritické infrastruktury (záchranného systému, energetiky, krizových štábů…) a konečně i někteří chronicky nemocní.
Co je zásadní, a prokazatelně se již jasně promítá ve statistikách úmrtnosti, alespoň jednu dávku dostalo na pědašedesát procent z asi 440 tisíc nejstarších seniorů. K pětačtyřiceti procentům má očkování kompletní.
Minimálně jednu injekci za sebou má i přes čtyřicet procent sedmdesátníků, plně chráněn je ale jen každý dvacátý. S očkováním dané skupiny se začalo později, navíc je oproti nejohroženějším lidem nad osmdesát asi dvaapůlkrát početnější.
Přepočteno na populaci máme částečně očkovanou desetinu populace, kompletně necelých pět procent. Bezprostředním efektem je nižší míra epidemického zásahu nemocničního personálu i mírný, byť znatelný pokles průměrného věku úmrtí na covid-19. Jednoznačně příznivý efekt vakcinace však vyvažuje dominantní zastoupení agresivnějších variant SARS-Cov-2 v čele s „britskou“ B.1.1.7.
Očkovací kapacity se liší podle krajů, stejně tak používané látky. Plošně stále zdaleka vede mRNA preparát Comirnaty (Pfizer/BioNTech). S dlouhým odstupem následuje Vaxzervia (ex-AstraZeneca) a mRNA Moderna stejnojmenné společnosti.
Kodrcání vpřed pokračuje
Do akce se postupně zapojují praktičtí lékaři, kteří se na vakcinační manévry dlouho předem připravovali, a v poslední době se očkování přímo dožadovali. Přidělává jim sice práci, na druhou stranu mají oproti centrálním systémům některé výhody.
Se zvláště ohroženými pacienty mají bližší kontakt a podrobný přehled o jejich anamnéze i případných kontraindikacích vakcíny. Na druhou stranu mohou lidé praktikům důvěřovat více než anonymnímu očkovacímu centru.
Vakcinační proces podle ministerstva zdravotnictví zahrnuje přes tři a půl tisíce ordinací, v nichž se registroval necelý půlmilion lidí. Dodej vakcín je ale podstatně pomalejší, praktici zatím podali necelých 200 tisíc dávek. Mezi registrovanými převládají poměrně početní sedmdesátníci, následuje zhruba 130 tisíc chronicky nemocných mladších sedmdesáti let.
Postup nadále zůstává poměrně zmatečný. Jak před časem upozornil lékařský spolek Mladí praktici, otevření očkovacího systému pro chronicky nemocné svými podmínkami zkomplikovalo postavení praktických lékařů i jejich pacientů vystavených nejistotě, zda se registrovat do očkovacího centra, nebo čekat, až se k praktikovi dostanou vakcíny. Některé ordinace dostávají první dávky teprve nyní.
Jinde je získání registračních kódů nutných k očkování závislé na rozhodném jednání. Zřejmě nejen pražské sociální služby musely doslova ze dne na den vyplnit patřičný digitální formulář, jinak by jejich pracovníci ztratili právo na prioritní injekci.
Ve snaze zrychlit celý proces a vykrýt týdny slabších dodávek se nově prodlužuje interval pro podání mRNA vakcín: ze tří až čtyř týdnů na dvaačtyřicet dní. Jedná se o dlouho diskutovaný krok, který má složitá pro i proti. Obecně očkování již jednou dávkou poskytuje částečnou ochranu a snižuje riziko vážného covid-19.
Na druhou stranu nebezpečí zdaleka neanuluje, zvláště ve vztahu k novým variantám viru. Postup ale relativně úspěšně vyzkoušela Velká Británie, principiálně s ním není větší problém — tedy pokud se částečně očkovaní nezačnou pokládat za nezranitelné.
U Vaxzervie (ex-AstraZeneca) se zatím nic nemění, maximální rozestup dávek činí již nyní třináct týdnů. Z některých výzkumů vyplývá, že vektorová vakcína vykazuje právě při takovém intervalu podání největší účinnost.
Řádově desítky Čechů se nechaly očkovat v Srbsku, které v rámci osobité vakcinační diplomacie takovou možnost veřejně nabízí. Srbsko je vybaveno širokou škálou látek včetně pro Evropu neschváleného Sputniku V, ba dokonce inakvitovaných vakcín čínského Sinopharmu.
Pro ty dosud chyběla transparentní data. Jak upozornila agentura AP, podle kritiků je akce výsledkem populistické strategie srbského prezidenta, a podle neověřitelných zpráv také snahou vyočkovat Vaxzervii (ex-AstraZeneca) před blížící se expirací.
Mezi očkovanými je — osmatřicetiletý — Tomáš Čupr, vlastník během pandemie expandující firmy Rohlík.cz. Dostal injekci Comirnaty a do Srbska chce zdarma vypravit letadlo i pro své zaměstnance. Ve vysílání CNN Prima News to okomentoval slovy: „Musíme se o sebe začít starat sami.“ Dlužno dodat, že pokud někdo za hranicemi dostane injekci neschválené, prošlé či pokoutně podané látky, zřejmě se tím vzdává jakékoli možnosti si stěžovat na případné nežádoucí účinky.
Pokud jde o nežádoucí účinky, nic zvláštního se neděje
Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) ve čtvrtek provedl pravidelnou aktualizaci hlášených podezření na vedlejší nepříznivé účinky očkování. Aktuálně jich je 2538.
Reálných projevů očkování je zákonitě více: vyvolání imunitní reakce organismu přirozeně souvisí s teplotou, zarudnutím místa vpichu, nevolností a podobně. Takové obtíže zpravidla rychle odezní, nejsou život ohrožující. Evidence Státního ústavu pro kontrolu léčiv nyní neobsahuje nic, co by působilo nečekaně.
Zahrnuje i jedenatřicet úmrtí v časovém sledu s podáním vakcíny. To však neznamená, že kvůli injekci někdo skutečně zemřel, posloupnost neznamená příčinný vztah: podobně, jako jej nemusela znamenat v dříve popisovaných případech velmi starých a chronicky nemocných lidí, kteří po očkování zemřeli v Norsku.
„V počtu úmrtí jsou zahrnuty i případy úmrtí na infekci virem SARS-Cov-2, které nastaly po aplikaci první nebo druhé dávky vakcíny,“ vysvětluje statistiku Státní ústav pro kontrolu léčiv. Dodává, že plný účinek nastupuje až s jistým časovým odstupem, žádná vakcína navíc nefunguje stoprocentně.
Platí ale, že očkování nemůže způsobit covid-19. Žádná z u nás užívaných látek dokonce ani koronavirus neobsahuje. S inaktivovaným SARS-Cov-2 pracují čínské vakcíny, stejný princip by použila i případná česká vakcína, pokud by tedy někdy vznikla.
Podezření na nebezpečnost se podle očekávání nepotvrzuje
Stále se debatuje o podezření, podle kterého Vaxzervia (ex-AstraZeneca) souvisí s případy nebezpečných krevních sraženin. Možné riziko stále šetří Evropská agentura pro léčivé přípravky. Podle dosavadních nálezů bedlivého šetření je možné vakcínou nadále očkovat. Případné podezření na embolie se však musí ihned hlásit a především léčit.
„Hodnocení zahrnovalo posouzení odborníky na krevní poruchy, posouzení preklinických údajů, odborné literatury a údajů poskytnutých držitelem rozhodnutí o registraci. [Patřičný výbor Evropské agentury pro léčivé přípravky] došel k závěru, že nebyly zaznamenány žádné problémy s výrobou nebo kvalitou jednotlivých šarží (…) Na základě všech dostupných údajů o trombotických a embolických příhodách se domnívá, že přínosy vakcín nadále převažují rizika a tato vakcína může být používána,“ shrnuje dosavadní proces Státní ústav pro kontrolu léčiv, český partner Evropské agentury pro léčivé přípravky.
„Příčinná souvislost s vakcínou není stále prokázána, nicméně ji ani nelze zcela vyloučit a její hodnocení nadále pokračuje,“ uvádí jeho další zpráva ze čtvrtečního rána. S možným rizikem se tedy preventivně počítá, je zahrnuto i v příbalové informaci vakcíny. Další závěry má Evropská agentura pro léčivé přípravky předložit v týdnu po Velikonocích.
Jak jsme předesílali ještě před zveřejněním závěrů Evropské agentury pro léčivé přípravky, pokud nebezpečí existuje, je výjimečné. Tromboembolitické příhody, kvůli nimž některé státy dokonce pozastavily očkování, vykazovaly ve vztahu k počtu očkovaných četnost zhruba čtyřicet na 17 milionů, tedy 0,00024 procenta. V danou chvíli není u očkovaných prokázán větší výskyt daných problémů než u běžné populace.
Stěžejní je, že i případné riziko je čistě statisticky podstatně nižší, než nebezpečí spjatá s covid-19. A to nejen ve srovnání s průběhem nemoci, ale i při přepočtu na relativní riziko náhodného člověka v populaci, jenž neví, zda se nakazí.
Čelíme zde logické pasti, kdy máme tendenci iracionálně zveličovat rizika aktu, který máme aktivně a na základě mnohých apelů vykonat: tedy jít na očkování. A naopak máme tendenci zlehčovat rizika spjatá se situací, v níž jsme pasivně a vcelku dlouho přítomni: tedy pandemií.