Nový koronavirus setrvale mutuje a tvoří upravené varianty, jež vlivem větší nakažlivosti i schopnosti unikat před imunitní reakcí leckde jasně převládly. Virová evoluce je nesmírně složitá a počet variant i jejich kombinací stále roste. V neustálém přívalu nových zpráv je navíc složité se zorientovat, přinášíme proto souhrn aktuálních poznatků.

Mutací je ohromné množství. Probíhají přirozeně a souběžně napříč světem, konspirační teorie o umělém vypouštění upravených virů jsou absurdní. SARS-Cov-2 je RNA virus, spadá tedy do obecné kategorie, pro niž jsou mutace příznačné a velmi časté. Proces zpomaluje fakt, že koronaviry mutují o něco pomaleji, než je v kraji zvykem: například chřipka se mění asi dvakrát rychleji.

Mutace mohou zhoršit šíření viru, účinnost naší imunitní odpovědi i závažnost onemocnění. Naprostá většina to ale naštěstí nedělá. Protože je změn v genomu tolik, věda se zabývá hlavně úpravami, jež se promítají do průběhu pandemie. Řada mutací setrvale končí jako evolučně nevýhodná.

Veřejnému zájmu se tedy těší jen zlomek virových variant. I ty jsou ale stále SARS-Cov-2. Pokud bychom vedle sebe postavili model nového koronaviru před a po mutaci, rozdílu si bude prakticky nemožné všimnout. Změny se odhalují čtením genetického kódu, takzvaným sekvenováním.

Probíhající změny jsou nebezpečné. Nejostřeji sledované linie, „britská“ varianta B.1.1.7, „jihoafrická“ B.1.351 a „brazilská“ P.1, jsou prakticky po celém světě. Zrychlují místní postup epidemií, vyvolávají obavy o účinnost očkování a dále zpochybňují (již tak přinejmenším sporný) koncept přirozeného dosažení hromadné imunity. Přestože vznikají i zvláštní mutační koktejly, může nás uklidňovat, že je SARS-Cov-2 v mutacích stále ještě relativně umírněný a zřejmě nechystá nic zcela nečekaného.

„Britskou“ variantu známe až moc dobře

B.1.1.7 známe poměrně dlouho. Reálně se šíří ještě déle, zpětně ji vědci vystopovali až do září 2020. V České republice dominuje, poslední dobou podle všeho postupuje ze západu na Moravu. Vyplnila se tak varování odborníků uvádějících od začátku roku, že varianta je asi o polovinu nakažlivější než ty předchozí, a tedy evolučně vybavená k rychlému převzetí otěží nad průběhem epidemie.

Jakmile zastoupení B.1.1.7 dosáhlo řádově desítek procent, tempo nákazy zrychlilo a vyhlídky na potlačení dlouhodobě zuřící epidemie upadly. „V případě B.1.1.7 odhady naznačují, že reprodukční číslo infekce by se mohlo zvýšit z 1 na přibližně 1,4, pokud nepřijde změna v chování společnosti. Je-li to pravda, mnoho zemí, které snížily R na 1 nebo méně, bude konfrontováno s novou vlnou šíření navzdory současným opatřením,“ psali evropští vědci koncem ledna. Vidíme, že měli pravdu.

Měřit nakažlivost v průběhu epidemie je nesnadné. Lze ale říci, že infekčnost B.1.1.7 je oproti předchozím variantám vyšší o zhruba polovinu. Z pozorování nemocničního personálu i dat vyplývá, že „britská“ varianta navíc hrozí těžším průběhům nemoci. Výzkumy publikované nedávno v The British Medical Journal a odborném časopise Nature uvádějí zhruba šedesátiprocentní nárůst relativního rizika smrti.