Bude tomu tři čtvrtě roku, kdy jsme publikovali text „Vládní boj s covidem: kronika ohlášeného selhání“. Na konci září shrnoval události, jež vedly k tehdejší eskalaci epidemie covidu-19. Nyní, kdy se všeobecná pozornost zaměřuje na rozvolňování posledních přísnějších omezení, je na místě opět rekapitulovat. V následujícím článku rozebereme příčinné souvislosti, jež nás dovedly nejen k uvolňování, ale také nedávnému překročení hranice třiceti tisíc evidovaných obětí covid-19.

Napřed ovšem definujme, co v nynějším kontextu znamená selhání. Odhlédneme-li od devastujících následků epidemie pro ekonomiku a poškození zdraví střednědobými i dlouhodobějšími následky prodělané nemoci, můžeme míru covidové tragédie vyjádřit na počtech zemřelých. I to má své limity — v prvé řadě velmi obtížnou představitelnost toho, že v našem okolí během posledních osmi měsíců podlehly nákaze desetitisíce lidí.

Co si nelze představit, to lze spočítat. Jak, to vysvětlila například demografka a sociální epidemioložka Dagmar Dzúrová na valném shromáždění Učené společnosti. Jedním z hlavních jevů posledního roku je snížení naděje dožití České republiky — o rok u mužů, u žen pak o 0,7 roku. Tak vysoký pokles naděje dožití čeští statistikové nezaznamenali už celé dekády. Podrobněji se vyplatí hodnotit parametr nadúmrtí, tedy odchylku počtů zemřelých od běžného stavu. Ten nelze sledovat v reálném čase, váže se na dopočítávaná data Českého statistického úřadu.

Víme, že loňský rok přinesl nárůst úmrtnosti o asi patnáct procent, v absolutních číslech tedy zemřelo o skoro 17 tisíc Čechů více než roku 2019. Podobná meziroční změna se v posledních stech letech objevila jen s rokem 1945. Evidovaný počet zemřelých na covid-19 tvoří v poměru k nadúmrtím dvě třetiny. Celkem se novému koronaviru připisuje 9,2 procenta všech úmrtí roku 2020 (necelých 12 ze 129 tisíc).

Nyní Česká republika eviduje asi třicet tisíc mrtvých v souvislosti s covidem-19. Číslo je podle mnohých interpretací podhodnocené. Vysvětlení necovidové části nadúmrtí přinese až podrobnější statistický přehled. To stěžejní ovšem popsala Dzúrová: na covid-19 do začátku letošního května zemřely čtyři procenta všech mužů a dvě procenta žen starších osmdesáti let.

První a jediná úspěšná improvizace

Bilance zemřelých v Českké republice není normální v našem dlouhodobém kontextu, ale ani v globálním kontextu pandemickém. V úmrtích na počet obyvatel jsme celosvětově mezi prvními. Parametr sám o sobě vzhledem ke statistickým omezením nepředstavuje příliš exaktní měřítko, přesto je do očí bijící, že se i některé přímo sousedící země, jmenovitě Německo a Rakousko, nacházejí o desítky příček níže.

O loňském jaru se toho už napsalo dost. Rychlá opatření, jakkoli tvrdá, přišla v ideální chvíli. Jarní „vlna“ dosáhla maxima koncem března — tedy asi měsíc po zavlečení viru — s 377 nakaženými za den. Čísla následně stagnovala, koncem dubna klesla pod stovku denně. Jakkoli vládní opatření již tehdy provázely zmatky vyplývající z jednání na poslední chvíli, protichůdná komunikace i právní pochybení, první setkání s virem proběhlo v rámci možností dobře.