Epidemické křivky v České republice pokračují navzdory citelnému rozvolnění v sestupu. Počty nově nakažených jsou vůbec nejnižší od začátku září a trend zůstává déle než měsíc víceméně neochvějný.

Postupně vyhasínají i dosud mohutná regionální ohniska covid-19. Pokračuje i očkování, překročili jsme hranici pěti milionů podaných dávek. Na injekci sice stále čekají i desetitisíce nejstarších seniorů, bezprostřední výhled ovšem působí pozitivně.

Aktuálně hlavní parametr, potvrzené případy covid-19 na týden a sto tisíc obyvatel, poklesl pro celou republiku na pětatřicet. V absolutních číslech a týdenním průměru se denně prokáže nákaza u necelých 550 osob. Zjednodušené reprodukční číslo epidemie poslední dva týdny klouže mezi 0,7 a 0,8, jde o velmi slušnou hodnotu.

Místně se data stále značně liší, bezprostředně u stěžejní nebezpečné hodnoty — sta nakažených na týden a sto tisíc lidí — se drží však jen v okresech Šumperk a Český Krumlov. Příznivé naopak je, že se srovnávají rozdíly mezi kraji. „Nejhorší“ z nich na východní Moravě a ve Slezsku mají už jen kolem padesáti nakažených na týden a sto tisíc obyvatel. Zdá se tedy, že zeměpisné přelévání epidemických vln víceméně končí jejich postupným vyhasínáním.

Významnou dolů směřující křivkou jsou hospitalizace. Pokles počtů osob s covid-19 v nemocnicích je zákonitě pomalý, přesto vcelku plynulý. Hospitalitovaných je méně než 750, z toho asi 120 ve velmi těžkém stavu.

Zásadně se snížil i počet úmrtí. Odečteme-li nekompletní data posledních dnů, vidíme, že na den průměrně připadá patnáct až dvacet obětí covid-19. Ještě před měsícem bilance dosahovala trojnásobku. Data o hospitalizovaných i zemřelých jsou podobně jako míra infekcí nejnižší od září.

Klesání zatím zůstává až překvapivě stálé

Trend nadále působí stabilně — až podezřele. Z kapacit epidemie sice každodenně ukrojí další kousek očkování a přispívá postinfekční imunita nemalé části populace, přesto máme i kus obyčejného štěstí. Již dřívější expertní odhady a modelace na jednu stranu uváděly nepříznivý zvrat jako nepravděpodobný, na stranu druhou bylo na místě se obávat nepředvídatelného lidského faktoru.

Například otevření hospodských zahrádek neproběhlo minulé pondělí, na kdy jej ohlásila vláda, ale na bezpočtu míst neformálně již dříve. Nyní návštěvu restaurace sice podmiňuje nedávný test, prodělané onemocnění či očkování, nařízení se ale nehlídá.

Za první týden hygiena na zahrádkách zkontrolovala v každém kraji desítky osob. Pochybení řešila domluvou. Může jednat také policie, její role je ale spíše ve vymáhání obecnějších protiepidemických opatření. I zde se většina porušení obejde bez pokuty.

Vlažné kontrolování restaurací je pochopitelné a očekávalo se. Po hygienicích vzhledem ke kapacitám nelze žádat, aby plošně procházeli zahrádky a dohadovali se s řádově tisíci lidí.

Vlastní prověřování má navíc limity. Část lidí s sebou nosí přímo testovací kazetu s negativním výsledkem, u níž se stáří — nemluvě o správnosti provedení testu — nedá ověřit. Nejrozšířenější rapid antigenní testy se navíc dají vcelku triviálním způsobem falšovat. Bezpečnost zahrádek je tak věcí kolektivní odpovědnosti, ne dozoru.

Pravidla jsou krom toho nastavena sporně. Jako vstupenka kamkoli nově slouží nejen kompletní očkování, ale také tři týdny od první podané dávky. Odborníci to označují za přinejmenším pochybné.

Přestože již jedna dávka poskytuje dílčí ochranu, množství příkladů i studií ze zahraničí varuje, že dokončení očkovacího cyklu je zásadní — hlavně pro ochranu před novějšími virovými variantami s takzvaně únikovými mutacemi.

Minulý ministr zdravotnictví Petr Arenberger (nestr. za ANO) hájil pravidlo první dávky argumentem, podle kterého je částečně očkovaný „srovnatelně bezpečný jako ten, kterému uděláme amatérský antigenní test“. Přestože k tvrzení těžko hledat věcné podklady, dává v základu smysl. Je ale dvojsečné: amatérsky provedený antigenní test jako průkaz bezinfekčnosti slouží spíše formálně než fakticky.

Navzdory takto spornému vyvažování rizik i rychlému rozvolňování, jehož postup předbíhá logiku opatrné epidemiologie, se nezdá, že by nastával zvrat či stagnace. Pokud by se citelněji promítlo povolení otěží ze začátku minulého týdne, měli bychom to v datech začít sledovat zhruba nyní, případně po víkendu.

Co by vláda v takovém případě dělala, není zřejmé. Ona i celá společnost evidentně spoléhá na udržení příznivého trendu.

Očkuje se rychleji, přichází však čas druhých dávek

Za zahrnutím částečně vakcinovaných do rozvolňování podle systému T-O-N (test — očkování — [dřívější] nemoc) stojí dost možná ani ne tak věcná analýza, jako spíše počet těch, kterých se pravidlo týká. Zatímco dokončený očkovací cyklus má v České republice jen asi patnáct procent lidí nad šestnáct let (1,3 milionu osob), občanů s jedinou dávkou je skoro dvakrát více (26 procent populace, 2,3 milionu osob).

Vláda ve veřejných výstupech — nepočítáme-li podrobné reporty ministerstva zdravotnictví — plně a částečně očkované často slučuje, aby dosahovala vyšších hodnot. Vypadá totiž výrazně jinak, řekneme-li, že máme naočkováno asi 12,3 procenta populace, nebo přes čtyřicet procent.

Obojí lze pokládat za pravdu, ale přesnější je první údaj. Ten hovoří o podílu plně očkovaných v celé společnosti, zatímco druhý je podílem dospělé populace s alespoň jednou dávkou. Premiér Andrej Babiš (ANO) v jednom ze svých pořadů Čau lidi uváděl jako očkované dokonce i ty, kteří ještě žádnou injekci nedostali, pouze figurovali v registračním systému.

Navzdory takovým podivnostem očkování relativně úspěšně pokračuje. Plnou vakcinací disponují skoro dvě třetiny nejstarších seniorů a kolem pětačtyřiceti procent sedmdesátníků. Nižší věkové skupiny jsou rozočkované, zatím se jim podávaly hlavně první dávky. Dokončování jejich cyklů bude nyní zabírat podstatně více kapacit než dřív.

Očkování sice obecně zrychluje — nyní překročilo průměr pětasedmdesáti tisíc podaných dávek denně a hned několikrát padla i hranice dlouho slibovaných sto tisíc. Poslední týdny však vyletěl podíl druhých dávek na úkor nově očkovaných. Začátkem května se ve všední dny podávalo pět až deset tisíc druhých a sedmdesát až osmdesát tisíc prvních injekcí denně. Poslední dny je přeočkovacích dávek kolem třicet až čtyřicet tisíc, počátečních padesát až šedesát tisíc.

Dobrou zprávou je, Česká republika očekává rostoucí dodávky vakcín. V červnu má dorazit skoro 3,25 milionu dávek, nejvíce za celou dobu. Pro srovnání: během května jsme zatím obdrželi zhruba 2,1 milionu, za duben 1,6 milionu dávek. Nadále bude zcela převládat mRNA preparát Comirnaty (Pfizer/BioNTech). Jde o dobrou zprávu jak z hlediska účinnosti i vůči novým virovým variantám, tak ve vztahu k důvěře věřejnosti. V té Comirnaty setrvale vede — byť obchodní značku zná zřejmě málokdo, lidově se vžilo označení Pfizer.

Očkovací systém stále poněkud vázne u praktických lékařů, byť nikoli jejich vinou. Praktici se naopak možnosti očkování a patřičných dodávek vakcín měsíce dožadují. Zatím podali skoro 600 tisíc dávek. Řádově tisíce zájemců u nich ale stále čekají. V systému „visí“ registrovaných, leč bez termínu dokonce i šestatřicet tisíc seniorů nad osmdesát let.

Je třeba motivovat zdrženlivé, ne přesvědčovat „antivaxery“

Staronový ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (nestr. za ANO) v Poslanecké sněmovně potvrdil, že se pomalu otevírá i možnost očkování mladistvých. Vakcínu Comirnaty posuzuje Evropská agentura pro léčivé přípravky k nasazení od dvanácti let, rozhodnutí — velmi pravděpodobně příznivé — se očekává v příštích týdnech.

mRNA preparát se nyní jako jediný používá i u šestnáctiletých, zatímco ostatní vakcíny zůstávají jen pro dospělé. Denně jsou u nás očkovány řádově jednotky mladistvých. Jedná se o vážně chronicky nemocné, studenty zdravotních škol, dobrovolníky v sociální péči a podobně.

Posunutí věkové hranice má dvojí význam. Jednak by samozřejmě umožnilo chránit ty, u nichž se v případě infekce čeká riziko vážnějších komplikací (nebo neočekává, ale nastane: typicky ve formě covidového multizánětlivého syndromu). Jednak bude podle části odborníků jedinou reálnou cestou, jak se dobrovolným očkováním dostat k prahu kolektivní imunity — tedy kamsi nad osmdesát, možná až k devadesáti procentům odolné populace.

Z populačního hlediska hrají děti při získávání odolnosti roli. Dlouhodobě se uvádí — a novější nálezy to podporují —, že i průměrně takřka asymptomatičtí nejmladší mohou virus poměrně snadno přenášet.

Vláda počítá, že zájemce z řad dospělých a starších šestnácti let proočkujeme do konce léta. Dává tedy smysl, kdyby se před podzimním návratem do škol — kdy se u nás bude nový koronavirus pravděpodobně stále nacházet — otevřela možnost i mladším.

Význam očkování dětí pro míru celkové kolektivní odolnosti se může odvíjet i od ochoty k vakcinaci mezi dospělými. Ta je sice obecně vyšší než začátkem roku, podle některých očekávání ale částečně oslabí spolu s epidemií — statisticky hlavně u mladších a chudších lidí s nižším formálním vzděláním zřejmě poklesne již tak nevelký pocit naléhavosti kroku.

Zatvrzelých odpůrců vakcinace je ve společnosti poměrně málo — v případě covid-19 mezi deseti a patnácti procenty, obecně ještě méně. Největší význam tedy může mít komunikace vlády a expertů směrem k té části populace, jež je spíše liknavá nebo má k injekcím dílčí, nikoli extrémní výtky.

Propagace očkování v České republice dlouho probíhala spíše z iniciativy nadšenců či místních samospráv než vlády. Ta podnikla různé pokusy o zahájení kampaně, výsledek byl ovšem mnohdy rozpačitý. Marketing se rozjíždí až poslední dobou pod mottem „Udělejme tečku za koronavirem“.

Výstupy zatím působí vcelku kompetentně, byť jako pozitivnější a emočně silnější působí například kampaň hlavního města Prahy. Do centrální kampaně se mají stále více zapojovat i různí influenceři a veřejně známé osobnosti, což předem vzbuzuje obavy z bizarních či nedůvěryhodných výsledků.

Další vývoj může záviset na množství faktorů, nemalou měrou i nastavení „covidpasů“. Od těch mohou očkovaní předběžně očekávat snazší cestování přes alespoň některé evropské hranice. Je ale nemístné chápat vakcíny jen jako vstupenku. Na proočkování populace objektivně závisí další vývoj — jak bezprostřední, tak dlouhodobý směrem k podzimu.

Konkrétněji předvídat tak dlouho dopředu je obtížné, ne-li nemožné. Lze ovšem víceméně s jistotou říci, že čím blíže se dostaneme k uměle získané kolektivní imunitě, tím snazší bude udržet infekci pod kontrolou bez invazivních opatření.